Okres na severu

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 15.5.1981, pôvodný televízny seriál - Čistokrvná propaganda, ktorá mala úlohu "poľudštiť" aparát strany, ako orgán, ktorý tvrdo ale spravodlivo dohliada na všetky zložky života na okrese (od bdelosti nad papalášskou morálkou až po rozkrádanie, úplatky a prospechárstvo v socialistickom vlastníctve). Miestny kmotor ergo okresný tajomník Pláteník funguje lepšie ako mafia, ku ktorej celú KSČ niektoré postavy seriálu často prirovnávajú. Súdruhuje sa tu na každom kroku a Dietl do každej epizódy vložil niekoľko marxisticko-leninských poučiek, ktoré najmä Pláteník a jeho spolustranícki kumpáni často s vážnou tvárou deklamujú. Jednu hviezdičku udeľujem za ikonický hudobný dramaturgický kontrapunkt, ktorý vo mne zakaždým vyvolal spoľahlivý a nefalšovaný záchvat smiechu. (12.11.2016) (12.11.2016)

Narozdil od pet let starsiho Sokolovskeho Nejmladsiho z rodu Hamru, ktery je pomerne koukatelny i dnes, jde o sesup dolu. Agituje se tam stejne, ale presun do doby normalizacniho bezcasi, ve kterem se napriklad x dilu radobydramaticky resi odvolani reditele chemickych zavodu, partnerske problemy dcery hlavniho hrdiny a jejiho nastavajiciho, intelektuala (ovsem z dobre delnicke rodiny!), neustale schuzovani se sroubovanymi vetami socialistickeho newspeaku (ktery prorusta i zbytek serialu a pouziva se treba i k popisu mezilidskych vztahu), nebo problemy frustrovane workoholicke sekretarky, ktera nema pritele, nuti dnesniho divaka okusovat nudou operadlo zidle. Kvalitativne jde o serial na urovni dnesni Ulice, pricemz tam kde ma Ulice jen prazdnotu, tam ma Okres na severu obcas dost trcici ideologicke trny. Serial si sice dovoluje byt v urcite mire socialne a politicky kriticky, coz je oproti napriklad zminene Ulici a vetsine podobne prazdne serialove produkce plus, ale narozdil od realneho "realneho socialismu" a zivota vubec se tu jako deus ex machina nakonec vzdy objevi chytry a vysoce lidsky Josef Platenik (nebo jiny bodry uvedomnely soudruh, kterych byla podle Jaroslava Dietla nahore zjevne vetsina), ktery cely problem v zajmu lidi i projektu zdarne vyresi, dobro odmeni a zlo potresta. O realnejsi a lepsi dobovy portret by asi slo tehdy, kdyby scenarista Platenika v prvnim dile pri explozi chemicky nechal zabit, a cely serial by probihal bez nej. (05.10.2010)

Bodrý, ale rázný Josef Pláteník. Zoufale nudná zápletka (o řediteli Hanychovi se mi snad budou zdát noční můry) okořeněná o brutální agitku, kterou Moučka často dávkoval v neskutečně dlouhých monolozích:-) Světlými / úsměvnými momenty jsou vtipné držky té doby, snaha ukázat cestu a směr mladým (Pláteník a Mladý svět:-), vyrovnávání se s rokem 68 a pak je tu samozřejmě soudruh Kalenda...a ta jeho chemička...ta potvora :-) (01.12.2011)

hodně poučný, už je z toho cítit to marný zoufalství lidí (i tvůrců), kteří razí systém navzdory své vlastní přirozenosti a potřebám, takže výsledek už neláká ani největší idealisty, pro oportunisty zas nebylo v tom všeobecným rovnostářství tolik příležitostí, takže všem nakonec zbývala jen ta rezignace, včetně Pláteníka, když si povzdechne, že nikdo mu nikoho jinýho nedá, než ty pochybovače a lemply ... moje nejoblíbenější postava: podnikový šofér Pepíček Bláha, který v seriálu zastupuje vox populi vox dei, s ničím se nemaže, na všechno má jasnej názor a i když občas dokáže bejt radikální, pořád si udržuje žoviální nadhled ... (08.07.2013)

Odhlédnu-li od všudypřítomného ideologického balastu, není seriálu po řemeslné stránce příliš co vytknout. Jaroslav Moučka se svého úkolu zhostil skutečně výtečně, jakož i řada dalších herců, kteří v seriálu vystupují. Různá rokování a jednání – zejména ta o obsazení ředitelského postu okresní chemičky – si dovedu dost dobře představit i dnes – nehledě na to, že současný managementský newspeak se svou frázovitě zhůvěřilou zhovadilostí od mluvy někdejšího soudružského ptydepe ve své podstatě vlastně neliší. A to má ještě Dietlova jazyková "košatost" k někdejšímu reálu skutečně daleko. Při závěrečné nekonečně tleskací scéně, která sice z dnešního pohledu celé vyznění seriálu posouvá kouzlem nechtěného do sebeparodických sfér, mi však maně začal běhat mráz po zádech při vzpomínce na jakési zasedání ÚV KSSS – patrně v době stranických čistek –, kdy celé osazenstvo sjezdu takto tleskalo na počest velkého Stalina nepřetržitě po několik hodin, bojíc se přestat, neboť kdo by ovace ukončil, měl svůj osud zpečetěn... (13.10.2009)