Hráči z Indiany

taká srdcovka z dětství. teď po letech - neuvěřitelná postava Jimmyho, hlavní hvězdy týmu, která v celém filmu pronese dohromady tři věty, z toho jedna z nich je "Dám to!". O basketbalu se toho také moc nedozvíme - jakože prakticky vždycky střílí nepokrytý hráč, pokud dochází ke clonám při útoku, jsou podávány spíše jako nevynucené srážky plynoucí z chaotických pohybů jednotlivých hráčů, v celém filmu není jediná střela zblokována, veškeré ztráty míče plynou z nepochopitelných chyb hráčů (pád míče na nohu, po zdvojení náhra nikoliv tomu volnému hráči, nýbrž tomu obsazenému, apod.). Úsměvné jsou také time-outy - kouč Gene Hackman dává instrukce typu "musíme bránit" nebo "jedem, makáme". Na druhou stranu vizualita snímku je parádní, zpomalení lesklý hráči a do nich ty foťákový fleše, mladý Marek Matějovský coby syn postavy Dennise Hoppera. Strašná je celá ta linie s tou babou, polibek se Hackmanovi taky moc nepovedl, asi únava či co. Každopádně sportovní film s nejvyšším počtem těch sportovně-kýčovitých vrcholů - 1.kouč zůstává a Jimmy se vrací k týmu, 2. Hopper vyhrál zápas, 3. Olii dal trestňák, 4. Výhra v play-off, takže když se pak dokodrcáme do finále, tak už to vlastně není až tak moc doják. Navíc mi není moc jasné, jak ten závěr koresponduje z úvodem, kdy Hackman mluví o nahraditelnosti hráčů, popř. když dává přednášku o tom, že jsou "tým, tým, tým". Ono to spíš vypadá tak, že jakmile začal hrát Jimmy, tak už prostě neprohráli. A navíc dal Jimmy i poslední koš ("Dám to!"), takže to vlastně aji všechno vyhráli. (11.12.2010)

I když sportovní scény nejsou příliš reálné a příběh je od A do Z samé klišé, je toto drama o svérázném trenéru, který dovede skupinku průměrných basketbalistů na mety nejvyšší, jedním z nejlepších filmů točících se kolem sportu jakéhokoliv druhu. Nominací na Oscara oceněný dojemně obdivuhodný výkon Dennise Hoopera ve vedlejší roli, trefná hudba klasika Jerryho Goldsmithe, charismatický Gene Hackman, to vše se rovná legenda mezi sportovními snímky. (01.06.2010)

Počula som už názor, že Hoosiers je najlepší športový film ever. S tým absolútne nesúhlasím. Nieže by to bol vyslovene zlý film, ale podľa mňa mu mnoho chýba. Má prvky, ktoré (keby sa za tie roky nestali tak trochu klišé) by mali dosť dobrý potenciál, ale bohužiaľ, pre dnešného diváka, ktorý to už všetko videl a to párkrát aj zásadne lepšie spracované asi nestačí. Asi najväčšia slabina - nejak sa mi plietli postavy. Ale zase, čo sa mi absolútne páči, je, že je to o mojom obľúbenom basketbale. (16.12.2009)

2. DABING: (MGM) V českém znění: Jaromír Meduna - Gene Hackman (trenér Norman Dale), Jana Mařasová - Barbara Hershey (Myra Fleenerová), Petr Oliva - Dennis Hopper (Bruce Shooter), Bohuslav Kalva, Radka Malá, Jiří Valšuba, Radovan Vaculík,Ludvík Král, Jan Maxián, Marcel Vašinka, Jaroslav Horák, Ivo Novák, Radek Hoppe, Pavel Vondrák, Jarmila Švehlová, Jan Škvor, Petr Neskusil, Radek Škvor, Petros Alexandridis a další Překlad: Jiří Sedláček Dialogy: Marcel Vašinka Produkce: Alena Hradcová Zvuk: Alexandr Vrbata Režie českého znění: Miroslav Walter Vyrobilo: Studio Bär pro MGM 2008 (10.01.2019)

Dříve bych nikdy neřekl, že se budu časem dívat mj. na americké sportovní filmy. Dneska jsem si dal poledne Sjezdaře z roku 1969 a teď večer tenhle film o basketbalovém družstvě ze střední školy. Co oba pojilo kromě žánru, nebyl jenom můj oblíbenec Gene Hackman v roli trenéra, ale také důležitá sportovní myšlenka o síle týmu – zatímco v tom prvním filmu byla spíše jen předmětem jednoho sporu, později trochu vyšumělého do prázdna, v Hráčech z Indiany se nesla prakticky celým filmem. Celkově na mne tenhle film působil hlavně jako pěkný, hluboký příběh ze života, kde vedle zápasu představovalo hybný moment i téma znovunalezení si cesty k vzájemnému porozumění (viz. třeba postava bývalého trénera, otce jednoho z mladých basketbalistů, který bojuje s alkoholem, ale po vyhazovu dostává od Hackmana, tedy od Normana Dalea, pomocnou ruku). Basketbal mne nijak neoslovuje (ač na druhé straně narozdíl od takového boxu ani nijak nepřekáží) a tvůrcům se navíc povedlo něco nevídaného: přimět mne, abych během závěrečného zápasu opravdu těm mladým hráčům fandil a netrpělivě očekával výsledek, který v zásadě nezklamal. :) Jedinou výtku mám tedy směrem k syntetické hudbě, která je typickým produktem tehdejší doby 80. let, a k příběhu zasazeného do doby 1951–52 na mne působila dost rušivě. 85% (15.12.2019)