Elizabethtown

"To, co právě slyšíš, je zvuk padajícího hovna. Globálního." Každý konec znamená nový začátek, šanci i dobrodružství. Já to vím, ale pesimista Drew již nasedá na rafinovaně sebevražedně upravený bicykl, šlápe do pedálů a ... najednou zazvoní telefon. Je to tady - nový začátek, sebevražda se odkládá, pohodová letuška vstupuje do příběhu a bla bla bla. Já tedy mám pro romantické pohádky lehkou slabost, což tímto oficiálně popírám, ale tento průměrně natočený snímek nabízí pouze průměrnou zápletku, průměrně zamilované pohledy a tak průměrně průměrné herecké výkony, že jsem měl velké pokušení spiklenecky mu dát jiné než průměrné hodnocení. Nenapadlo mne však jaké. (07.09.2016)

Z objektivního hlediska bych Elizabethtownu mohl vytýkat jistou prvoplánovitost v útoku na divákovy emoce a fakt, že příběh obsahuje nemalé množství klišé. Čistě subjektivně ale tyto neduhy házím za hlavu, neboť mi tenhle Croweův film dokonale sedl a citově na mě dobře zapůsobil poněkud podivnou romantickou linií mezi Orlando Bloomem podávajícím překvapivě kvalitní výkon a Kristen Dunst, která mi v této roli doslova učarovala a i když je z její role cítit jistá vykonstruovanost, je to právě ona a kýčovité scény typu nekonečného rozhovoru po telefonu, kvůli čemu se k Elizabethtownu rád vracím. Linie točící se kolem pohřbu otce hlavního hrdiny mě zase upřímně bavila a když už se ve filmu najde nějaká hlušší pasáž, Crowe si již tradičně vypomůže dobře zvoleným hudebním doprovodem, ve kterém se zrcadlí autorova zkušenost jakožto redaktora hudebního časopisu Rolling Stone. Scénář, ač vyprávějící značně otřepané téma, je prodchnutý nemalým množstvím dobrých nápadů (například svérázný pokus o sebevraždu hned v úvodu) a vnitřní monology hrdiny spolu s dialogy mě příjemně překvapovaly po celou dobu filmu. Když k tomu všemu ještě přičtu skvělou scénu s živou kapelou hrající boží song Blue Bird od Lynyrd Skynyrd, vyjde mi velmi příjemný zážitek, který mi vždy spolehlivě zvedne náladu a v mém případě se jedná o tak moc příjemný zážitek, že některým z těch prvoplánových útoků na divákovy emoce bez nejmenšího odporu rád podlehnu. (19.02.2010)

Elizabeth town sa tvári ako pohodová romantická ľudová komédia, ktorá bude mať šancu sa stať vianočnou klasikou. Je to omyl. Elizabethtown je pomerne ťažký film na pozeranie, divák sa musí naladiť na Croweov štýl, ktorý je v tomto filme omnoho subtílnejší ako inokedy. Môže sa vám stať, že z filmu v polovici vypadnete a zaspíte pri ňom. Bola by to škoda, má čo povedať, ale Crowe to trochu prehnal s dĺžkou, tempom a rytmikou príbehu. Pôsobí tak trochu rozbito. (26.06.2012)

Oh, u amerických romanťáren jsem zvyklej na všelicos, ale že si v Elizabethtown svý místo "na slunci" najde i několik scén a záběrů jak z peruánský telenovely, to bych fakt nečekal. Bloom mluví a hraje jak šestiletej chlapeček, Kirsten jako nanejvejš sedmiletá holčička, všechno se to tváří děsně roztomile a zároveň dospěle. Nicméně finální produkt je daleko spíš "odlištněnej", jakkoliv leitmotivem tohohle podivně přeplácanýho snímku měl bejt (jak jsem pochopil ... nebo ... nepochopil?) samotnej život, jehož je snad právě lidskost čestnym tvůrcem. Kolosální zklamání. (21.12.2012)

Přemýšlel jsem, na koho to svedu, že celý tento film je tolik průměrný. A rozhodl jsem se pro Orlanda Blooma. Ano, bohužel mu tato role zoufale nesedla. Filmy tohoto typu jsou v něčem krásné - sledují proměnu hlavního hrdiny, rozpláčou vás v jedné a rozesmějí ve druhé chvíli a závěr vás zcela jistě dojme. Bloom se neproměnil, nerozesmál mě, nerozplakal a nedojal, a že k tomu příležitostí měl dost. Možná kdyby ho nahradil někdo jiný - ale to jsou samé kdyby, chyby. Všechno výtečně připraveno, ale průměrně zpracováno. Ani výborná Susan Sarandon to nezachránila. (07.10.2010)