Elizabethtown

Elizabethtown je starý dobrý Cameron Crowe – písničky, jednoduchý děj. Jenže tentokrát to přehnal s laciným sentimentem, a obsazením Orlanda Blooma. A i těch písniček je někdy trochu moc. Na druhou stranu je tu vskutku svěží vítr v podobě Kirsten Dunstové a sympatický (bohužel nenaplněný) rozjezd filmu. A i ty písničky často potěší. Celkově však ohromné zklamání. (23.12.2005)

Chemie mezi ústřední dvojicí maximálně nefunguje, vztah je okatě umělý a film sklouzává k takovým trapnostem, že se mi několikrát sevřely půlky. Jak umí Crowe pracovat s atmosférou, tak tady se mu to ani trochu nepovedlo. Největší chybou bylo vybrání Blooma, který absolutně nepůsobí civilním dojmem a svojí zaškatulkovaností spíše ruší. Chtěl jsem odejít z kina a šel bych snad ještě níž - ale chovám k režisérovi patřičnou úctu, kterou si u mě vydobil Na pokraji slávy. 30% (05.03.2006)

Ta dívka vynaložila tolik námahy na získání srdce mladíka, kterého potkala v letadle, že si plně zasloužila, aby ho nakonec získala. Doufám, že stál za tu práci. Jinak mi všichni ti lidé přišli takoví umělí, jejich chování hrozně nepřesvědčivé, jakoby to nebylo ze života, ten plán cesty na konci byl fajn, ale obdivuju to děvče, jak něco takového dokázala stvořit za tak krátkou dobu a stopáž byla moc dlouhá, prostě hodně slabé 3*. (22.08.2006)

Krásně pohodová romantika o tom, jak kluk, který udělal podniku miliardovou ztrátu, našel neskutečně pozitivní holku. I přes hrozivou stopáž nenudí (i když třeba požár ke konci byl dost navíc) a díky očím Kirsten Dunst a hereckému talentu Orlanda Blooma pobaví a posledních dvacet minut vyvolá příjemně melancholickou náladu. (12.03.2006)

„Řeknu vám, že v poslední době se ze mě stal znalec posledních pohledů. Čili pohledů lidí, kteří si myslí, že vás vidí naposledy. Začal jsem ty pohledy sbírat.“ Hlavního hrdinu jsem si velice rychle oblíbil díky jeho vnitřním promluvám a také opravdu nezáviděníhodné situaci („Jsem v pohodě.“). Upřímně jsem se bavil, ať už jeho uvítáním v práci, přijetím u šéfa (výborný Baldwin), příchodem domů (kolo s nožem!) či následným seznámením s Claire (naprosto odzbrojující Kirsten). Pak přišlo setkání s rozvětveným příbuzenstvem a výskyt humoru bohužel klesl. A to je největší problém snímku, rodinné scény (vyloženě pobaví jen ty s přítomností Susan Sarandon, která si kupříkladu smuteční řeč vyloženě ukradla pro sebe). Některé z nich sice dokážou vyloudit člověku úsměv na tváři, ale většina z nich je naprosto obyčejná, skoro až nezáživná. Oproti tomu pasáže s titulním párem jsou výtečné, tuhle pohodovou (místy navíc docela dost vtipnou) romanci jsem si moc užíval. A tyhle 2 roviny se po celý film střídají, až se Elizabethtown překlopí na téměř čistou roadmovie (která mě, pravda, začala bavit až ke svému konci) s jedním důležitým rozhodnutím k závěru. Takhle mi to vychází někam na rozmezí 3/4* (a převažuje to spíš dolů), avšak za odkazy na Prázdniny v Římě, Snídani u Tiffanyho, stylové hudební vystoupení a rozmanitý soundtrack (teď zas budu několik dní jak magor poslouchat pořád dokola kytarové sólo z Free Bird, fakt děkuju) zvolím přece jenom vyšší variantu. „Haló.“ – „Musíš se vrátit! Máma se rozhodla, že se naučí vařit.“ – „To snad ne! Přijedu brzo!“ (22.03.2015)