Elizabethtown

Cameron Crowe předvedl pěknou opakovačku - tedy, již jednou viděné. Hrdina, kterému se právě zbořil domeček z karet v podobě úspěšné kariéry - tedy amerického snu, hrdina, co nachází východisko a první krok k novému životu v rodinném kruhu a lásce. To už jsem jaksi u Crowea- scénáristy viděla. Opět je to film plný pohody, naděje, dojetí, písniček ... absentující na smysluplný děj, je zaměřen na prožívání a vnímání světa hlavními hrdiny, na jejich leckdy nelogické a impulsivní jednání. Což je vlastně to jediné, co vás dokáže na Elizabethtownu okouzlit, respektive to, co vám dokáže na obličej přilepit optimisticky rozjasněný úsměv. Nicméně po dvou hodinách sledování, je to vskutku nudný doják, který mohl ustat v nejlepším, což dle mého názoru byl pohřební session s následnou kremací bílého ptáčka. Sice dovětek s road-movie má svůj smysl, ale víceméně se jedná o natahovanou nudli. Herci odvádějí, to, co se od nich čeká. A kupodivu mi víc sedl Orlando Bloom coby zhrzený obuvník než sportovní agent Tom Cruise v Jerry Maguirovi, role Kirsten Dunst v podstatě vnáší do celkem nudného filmu trochu dynamiky, což zvládla také velmi dobře. Nezastírám, že na Elizabethtown se ráda podívám někdy znovu, nicméně je to jen variace na téma již jednou řečené. Kdyby nebylo předchozích 4 filmů páně režiséra a scénaristy, dala bych ****. (04.04.2006)

Zvláštní. Na první pohled banální sbírka kýčovitých klišé a bizarních figurek ze sady „svérázná rodina“, nezáživný příběh, nepříliš věrohodný Orlando Bloom a vtípky, kterým se příliš nedařilo proniknout k humoru, takže to pomalu začínalo vypadat na fiasko. Jenže pak se z toho nenápadně začalo vynořovat cosi, co, ač nikdy nevysloveno, mě silně zasáhlo nejen tím, jak dokonale to souznělo s mými pocity a postoji. Navíc se přidaly skvělé scény telefonického maratónu, pohřební vyznání Susan Sarandon a vše ještě jistila okouzlující Kirsten Dunst, která pokaždé když se objevila na scéně, učinila svou bezprostředností z filmu tak kouzelné místo, že se ho člověku nechtělo opouštět. (14.04.2010)

S Croweovými filmy to mám těžké - čekám od nich hodně. Jeho Singles či Na pokraji slávy jsou mými životabudiči, vždycky mě dokážou zahřát u srdce. Pak je tu Vanilkové nebe, které bylo... no, přiznám to, velkým zklamáním. Elizabethtown stojí někde mezi - nepostrádá Croweovu poetiku, vtipné dialogy ani skvělou hudbu, zato tam ale chybí to něco, co ve vás zanechá hlubší stopu a pocit uspokojení z filmu, který byl pro tvůrce něčím mnohem víc než jen prací. Bohužel, tak to cítím... Tak příště, Camerone, pořád v tebe věřím!:-) (19.07.2008)

Na Elizabethtown sa najviac hodí veta: Všetkého veľa škodí. Veľmi rád by som dal vyššie hodnotenie. Je to pozitívny film, ktorý dokáže človeka motivovať. A to napriek zápletke, ktorá je zjavne nepríjemná pre hlavného hrdinu. Veď nikdy to netreba vzdávať, však? Našli sa tu zaujímavé časti v scenári (možno až hodné citácie), hudba bola fajn a Orlando mi miestami prišiel prekvapivo sympatický. Ale miestami to žiaľ bolo aj naopak. A to práve preto, že tu bolo (ako som už spomínal) všetkého až príliš. Príliš veľa lúčení sa so zosnulým, príliš veľa "posledných" stretnutí s Kirsten, príliš veľa patetických scén za zvukov soundtracku a príliš dlhý koniec. Aj keď tá mapa bola ako darček super. (04.05.2013)

Začátek naprosto božský - botové fiasko, svérázný šéf Alec Baldwin a první setkání s Kirsten Dunst – říkal jsem si, že tenhle film určitě zahýbe s mým top 100. Jenže ono to pak s příchodem do Elizabehtownu začne být podivně slaďoučký, umělý, patetický a Bloom otravnej a pěkný Kirsten málo. A ta přaslazenost se stále stupňuje a ani to neskončí odporně veselou smuteční hostinou, ono to ještě pokračuje očistnou cestou přes státy při který se Bloom děsně řehtá, když si povídá s urnou za zvuků vlezlýho cajdáku!! No málem jsem se z toho všeho už poblil. Cameron Crowe natočil jeden z nejlepších filmů všech dob, geniální rockový trip Almost famous, co se stalo, že si to u Elizabethown neuvědomil a hází po nás chemickou cukrovou vatou? (04.05.2010)