Crash

Kdyby to nebylo tak překombinovaný, tak je to výborný, jenže ze začátku se mi zdá, že je to hlavně o rasismu, a postupem času už to tak o rasismu není spíš jako o souhře náhod, které se tu setkaly protože nějakému scénáristovi se to zalíbilo právě tak, a ne jinak. Crash sice vyhrál Oscara, ale je to zároveň film na který jsem se zrovna nijak závratně nechystal a pravdou je, že jsem dělal velkou chybu. Na ten film se skutečně dobře kouká, a každou chvíli jsem čekal, co se změní v příběhu o kterém se předem ví jak dopadne, jen nikdo neví, jak to vlastně proběhne, a to je na tom všem to důležité. Mám tyhle filmy rád, ale nedokážu je hodnotit plným počtem. Stejnak na tom je třeba i Iñárritu, který točí podobné filmy a pravda je, že jsou originální, že jsou zajímavé, a že se na ně hodně dobře kouká. Ale udržet si zapamatovat si veškeré postavy, co kdo jak dělá, jak se kde kdo chová, je občas docela problém, a nechci nadávat na svojí neschopnost vyznat se v příběhu, prostě to není na plný počet. Radši mám prostější, jednodušší a hlavně přímočařejší příběhy, u kterých alespoň vím, na čem si stojím. (04.07.2009)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Na rozdíl od Haggisova pozdějšího hitu Tři dny ke svobodě mi Crash přišel sice zajímavý, ale poněkud překomplikovaný a násilně spojený příběh střetu lidí různých ras v L.A. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=dEQ_ftkpb18 (04.12.2011)

Určitě je zde pár scén, které se zaderou pod kůži a při kterých zamrazí, ale jako celek příliš VYKONSTRUOVANÉ, příliš "NA EFEKT" (v tomto ohledu jsem zažíval stejné pocity při zlomovém okamžiku v Haggisově jiném dítku Million Dollar Baby), příliš mnoho pro mně těžko akceptovatelných náhod, nevěrohodné chování některých postav. Nevěřil jsem...... (29.10.2005)

"Děkuju pane policajt. Vy jste tak hodnej na nás chudáky černochy. Klidně mi dejte vědět, až zase budete chtít strkat prsty do kundy mý ženy." Nevyhledávám dramata, který se tváří, že jsou nejdramatičtější ze všech dramat na světě a nemusím ani filmy o rasismu. Tady je obojí a funguje to skvěle. Svět tady totiž není černobílej, ale pekelně barevnej a každej v něm má nějaký problémy. Někdo větší, někdo menší. A někdo je nezvládá. Toho je pak snadný odsoudit a naopak těžký pochopit. Crash se o to snaží. Předkládá příběhy, ve kterejch je na první pohled všechno jasný, ale na ten druhej už to vypadá trošku jinak. Těch příběhů je tady hodně, ale ten o rasistickým poldovi a sprostý podezřelý je naprosto dokonalej. A holčička v neprůstřelným neviditelným plášti je nezapomenutelná. Já tedy při filmech zásadně nebrečím, protože jsem přece hroznej tvrďák, ale tady jsem měl několikrát slušně našlápnuto. (03.12.2021)

Mozaikova štruktúra prepletených osudov viacerých postáv podobná napr. Magnólii, výtvarne chladne štylizovaný svet odvátrenej strany LA vyobrazením veľmi blízky Collateral. Vzájomné prepletanie dielčích segmentov síce miestami zaváňa až prílišnou vykonštruovanosťou, ale na druhej strane to je možné brať ako prostriedok, ktorým chcel režisér do jedného príbehu vsunúť viacero tém. Výsledok je na charaktery výborne vykreslená, atmosferická, prepracovaná štúdia paranoie, odcudzenia, rasovej neznášanlivosti, xenofóbie a korupcie. Situovanie do "Mesta anjelov" celú problematiku len zvýrazňuje, podobne ako očistec (padajúci sneh) relativizuje pozitívne ladenie záveru, ktorý tak filmovým jazykom krásne vytvára dramatický oblúk s úvodným monológom: "Its the sense of touch. In any real city, you walk, you know? You brush past people, people bump into you. In LA, nobody touches you. We're always behind this metal and glass. I think we miss that touch so much, that we crash into each other, just so we can feel something". (17.07.2005)