Crash

(1001) Po důkladném přemýšlení jsem dospěla k názoru, že hlavní důvod, proč je ten film tak na ránu, je použitá hudba. Ono by tedy asi samo o sobě i stačilo, že je fikční svět tak směšně zahuštěn do té míry, že většina herců má dvě tři scény (což by bylo i na představení a nadnesení nějakého osobního dramatu docela málo, natož na nějaký vývoj) a tím to pro ně hasne, a každé jejich slovo, pohyb a čin tím pádem musí být jedině k těžkopádnému tématu, kterým nás Haggis mlátí přes hlavu jako Monty Pythonovo brnění gumovým kuřetem. Ale ta hudba, ta rádoby srdceryvná, návodná, kýčovitá, jednorozměrná hudba to prostě posílá do říše pekel okamžitě a bez pochyb. Dokazuje neschopnost svých tvůrců nabídnout nadhled, skrýt myšlenku trochu pod povrch, zapojit diváka do pátrání po jádru pudla, vyvolat jakoukoliv jinou diskuzi než jestli si tento paskvil zaslouží Oscara v porovnání s ostatními snímky toho roku. Nicméně kdyby mi někdo namířil bouchačku do obličeje a řekl, že musím na filmu vyzdvihnout aspoň jednu dobrou věc, tak to bude Michael Peña. (12.12.2018)

Drama nabité emocemi, kdy chvílemi skoro nedýcháte a čekáte, jak to dopadne.Nesmírně silné a zajímavé jsou příběhy perského obchodníčka a rasistického policisty, což nesnižuje hodnotu těch ostatních. Crash vás donutí zamyslet se nad otázkami hodnoty lidského života, důstojností, rasismem a důsledky života v neustálé nedůvěře vůči ostatním.Scénář, režie, herci, hudba, to všechno je velmi dobré. (05.10.2005)

Crash nesoudí, nemoralizuje, nevytváří závěry. "Jen" zaznamenává, ukazuje lidi v jejich strachu, v jejich předsudcích, v jejich nahotě. Nabízí odvrácenou tvář Ameriky, kde spousta lidí přijíždí hledat štěstí, seberealiizaci, sny... kde představa amerického snu splaskne jako mýdlová bublina pod tíhou reality. // Paul Haggis a Bobby Moresco vytvořili působivý snímek se silným příběhem plným náhod, které utváří dějiny (a třebaže dějiny čistě jen osobní). // Lidský film o neviditelném plášti, o komunikačním šumu, o zdech mezi námi, ale hlavně o lidech, kteří se snaží najít své místo v tom velkém, odosobněném světě. Nezapomenutelný zážitek. (14.02.2009)

Zrcadlo nastavené současné Americe je možná natočeno do takového úhlu, aby působilo co nejefektivnějším odrazem, ale celek je až příliš uvěřitelný, než aby bylo možné mu to zazlívat. Haggisova minimalistická forma dosahuje toho nejlepšího efektu, kterým je útok na divákovi emoce. Jednoduchá kamera, žádné režijní fígle ani excesy, decentní hudba Marka Ishama a hlavně silná obsahová stránka, která ač svým způsobem postrádá jednotný děj a místo toho se tříští na nejednoduchou mozaiku jednotlivých lidských osudů, působí neuvěřitelně silně, realisticky a hlavně lidsky. Navíc silné herecké obsazení pozvedává kvalitu snímku ještě výš. Přesto mi to nedá, abych nevyzvednul jedno jméno – Don Cheadle. Možná neprávem opomíjený herec, zde dokázal, že ve svém oboru patří k absolutní špičce a že mu nedělá problém jakákoliv role. Náhoda možná neexistuje, ale o tom se po shlédnutí Crash dá úspěšně pochybovat. (02.12.2005)

Určitě je zde pár scén, které se zaderou pod kůži a při kterých zamrazí, ale jako celek příliš VYKONSTRUOVANÉ, příliš "NA EFEKT" (v tomto ohledu jsem zažíval stejné pocity při zlomovém okamžiku v Haggisově jiném dítku Million Dollar Baby), příliš mnoho pro mně těžko akceptovatelných náhod, nevěrohodné chování některých postav. Nevěřil jsem...... (29.10.2005)