Crash

Nu ano - L.A. - město šílenců... Hm. Původem kanadský, víceméně televizní režisér se vpravdě velmi zhollywoodštil a natočil tenhle strukturou vyprávění sice docela zajímavý, ale dějově značně překonstruovaný (a svým způsobem i falešný a pokrytecký) film, téměř vyznívající jako nějaká agitka ku radosti takových těch pseudointelektuálských bojovníků proti nošení zbraní... Do toho vmíchat ten stále tíživý problém rasizmu, gangů a policejní brutality, troška té přirozené lidské nesnášenlivosti, nějaké ty náhody a dramatická vyústění - a ejhle! Máme Oscarový koktejl jako když vyšije... Ale o tom to vlastně je. Oni ti konzumní američané vlastně takovéto berličky na oblbnutí svědomí a vnímání reality potřebují. Nakonec si i nalžou, že tohle je to pravé ořechové umění. Ale bohužel není... Po čistě filmařské stránce bych snad i ty čtyři hvězdičky tomuhle dílku dal, ale za tu falešnou pseudolidskost srážím schutí jednu dolů. - - - P.S. Docela zajímavé je, že zde na ČSFD má film lepší hodnocení, než na >domovské< IMDb. Že by pokonzumentěnec horší byl konzumenta?... ;-) (02.11.2006)

Kdyby to nebylo tak překombinovaný, tak je to výborný, jenže ze začátku se mi zdá, že je to hlavně o rasismu, a postupem času už to tak o rasismu není spíš jako o souhře náhod, které se tu setkaly protože nějakému scénáristovi se to zalíbilo právě tak, a ne jinak. Crash sice vyhrál Oscara, ale je to zároveň film na který jsem se zrovna nijak závratně nechystal a pravdou je, že jsem dělal velkou chybu. Na ten film se skutečně dobře kouká, a každou chvíli jsem čekal, co se změní v příběhu o kterém se předem ví jak dopadne, jen nikdo neví, jak to vlastně proběhne, a to je na tom všem to důležité. Mám tyhle filmy rád, ale nedokážu je hodnotit plným počtem. Stejnak na tom je třeba i Iñárritu, který točí podobné filmy a pravda je, že jsou originální, že jsou zajímavé, a že se na ně hodně dobře kouká. Ale udržet si zapamatovat si veškeré postavy, co kdo jak dělá, jak se kde kdo chová, je občas docela problém, a nechci nadávat na svojí neschopnost vyznat se v příběhu, prostě to není na plný počet. Radši mám prostější, jednodušší a hlavně přímočařejší příběhy, u kterých alespoň vím, na čem si stojím. (04.07.2009)

Docela jiný pohled na rasismus a strach. Emotivní, dokonalá skládanka příběhů několika etnik, složená z jejich vzájemné nevraživosti, nepochopení, vzteku a vzájemného strachu. Smutný (děsivý) obrázek o zemi, kde se každý bojí každého. „Nechovej se, jako bys mě znal.“ Jeden z nejlepších filmů, jaký jsem v poslední době viděla!!! (22.08.2005)

Od známého jsem slyšel, že je to "detektivka", no, zmást jsem se nenechal :-) Jde o ten typ snímku, který popisuje problémy "zevnitř", ale nepůsobí stylem, že hází špínu. Objevuje se zde způsob "lehké ruky", což znamená, že vše plyne velice přirozeně a nemáte pocit nějaké křeče či zjednodušených charakterů. Vše se pozná až v mezních situacích. UŽ JSI NAŠEL SVÉHO BRATRA? (19.10.2005)

Velikým problémem filmů s mnoha postavami je obvykle neschopnost zobrazit je tak, aby byl jejich život uvěřitelný. Ani Crash se podle mě s tímto problémem nepopasoval úplně na sto procent. Výsledkem jsou proto osudy (mnoha) lidí, z níž většina se mě nijak nedotkla (což je vzhledem k tématu strašná škoda). Těch pár silných scén, které tento strašně okatě ambiciózní snímek obsahuje, ho pak na pět hvězd opravdu nevytáhne, a i na čtyři je to s odřenýma ušima. (08.09.2007)