Crash

Co by měl obsahovat oscarový film? Globálně uplatitelné, ale politicky nezávadné téma, herecké výkony překypující patetickými výlevy, pár odlehčujících vtípků, spoustu kýčovitých obrázků, pěknou hudbu. Crash navrch přidává scénář, v němž je silně zakořeněná rodina coby symbol soudržnosti Ameriky, což lze vzhledem k tématu brát trochu jako ironii. Černí nemají rádi bílé, bílí nemají rádi žluté, žlutí nemají rádi snědé, snědí nemají rádi černé. V tom tkví podstata celého díla. Crash nic neřeší, jenom konstatuje. Má své vrcholy i pády. Obzvlášť první hodina za moc nestojí. Všichni se chovají trošku svinsky, dva zlodějíčci vedou filozofické dialogy o rasismu, namyšlená panička uráží všechny kolem sebe a vy máte problém se někam „zařadit“. Do toho všeho poctivá dávka neředěného patosu a máme laureáta na nejpřeceňovanější film roku. Skoro. Po hodině první přichází hodina druhá, nabitá dějem, akcí a nezdržující se „seznamovacími“ scénami. Mít Crash tři hodiny s patřičnou gradací, skutečně by měl šanci být veledílem beroucím dech. Moc by mě zajímaly osudy všech postav po oné zásadní noci. Takhle mi nezbývá než přistoupit na režisérova pravidla, zakazující pevné dějové sevření a řešící celou podstatu filmu větou: „Tohle je Amerika!“. Ani výborní herci však můj rozpačitý dojem z tohoto laciného bratříčka Magnólie nevyvrátí. Z jistého úhlu pohledu to stále není špatný film, ale vzhledem ke konkurenci považuji jeho vyzdvihování coby „best of 2004“ za rouhání. 70% Zajímavé komentáře: Melies, meave, mm13, Jordan, Fr, Frankie, Humprt Pum (12.03.2006)

Rasismus a xenofobie ve všech svých podobách v převánočním kosmopolitním Los Angeles. Stylem vyprávění děje podobné Magnolii, hlavně co se týká protínání jednotlivých osudů. Především ke konci se vyskytne pár opravdu silných momentů zdatně podpořených vynikající hudbou... Přesto všechno jsem se celou dobu nemohl zbavit dojmu, že je to celé až moc prvoplánovité a cílené na efekt, což je škoda. (05.11.2005)

K tomuto filmu snad ani není co dodat. Sám říká úplně vše. Paranoia, xenofobie, rasismus, militarismus, odcizení, přetvářka, prázdnota, netolerance. Takové je L.A., taková je Amerika. Po shlédnutí jsem pochopila, že problém rasismu není vůbec tak zdánlivě jednoduchý, jak se v podání nejrůznějších médií může jevit. Ani jsem nemohla uvěřit, že jsou vůbec Američané schopni natočit tak krutě pravdivý film o vlastní společnosti, vlastní zemi. (03.09.2005)

Bravurně natočená a zahraná mozajka lidských osudů s ústředním motivem problematického soužití různých ras, kultur a hodnotových žebříčků uprostřed moderního multietnického amerického velkoměsta. Výborný, propracovaný scénář nepodává problém rasových předsudků a konfliktů zjednodušeně a přímočaře. Lacině nemoralizuje a prostřednictvím postav nejrůznějšího sociálního a profesního původu vypovídá o tom, že nic nemusí být takové, jak se jeví na povrch a dobrá vůle někdy nestačí...Vypovídá o sociální izolaci mezi společenskou smetánkou a řadovou "spodinou", o cynickém kalkulu, s jakým politici přistupují k řešení problémů veřejné správy. Nenadržuje bílým ani černým, jen zaznamenává scénáristovy postřehy a pocity strachu ze života v přeplněném velkoměstě. Scénář vyvolal velkou pozornost mezi americkou hereckou špičkou a přes silně omezený rozpočet umožnil silné, prakticky hvězdné obsazení. Matt Dillon, Don Cheadle nebo Sandra Bullock vzali účinkování ve snímku jako výbornou šanci vyniknout v umělecky náročném snímku, u kterého opráněně předpokládali úspěch. Pro Paula Higginse byl Crash režijním, scénáristickým a producentským debutem a rázem ho zařadil mezi uznávané filmaře současnosti. Pro mě byl Crash jeden z největších filmových zážitků a jeden z nejzásadnějších filmů posledního desetiletí. Celkový dojem 95 %. (25.11.2007)

6 / 10 Akadémiou ocenený spletenec ľudských osudov pod svojim navonok provokatívnym a nebojácnym obalom prekvapivo neukrýva nič iné, ako chladný kalkul. Haggis je nepochybne zručný scenárista, čo dokázal už pri Eastwoodovom zdrvujúcom knokaute, no tentoraz si toho na plecia naložil až priveľa - priveľa postáv žiadajúcich si hlbší psychologický rozbor, ako im môže poskytnúť pár na efekt robených, emočne vypätých scén. Tento fakt, v spojení s pomerne krátkou stopážou, si totiž nutne vyžiadal obeť v podobe nevyhnutnej (a hlavne nechcenej) skratkovitosti, ku ktorej musel Haggis voľky-nevoľky pristúpiť; hlavní hrdinovia, násilne odtrhnutí od filmovej reality, sa stávajú umelohmotnými šachovými figúrkami chladnokrvne a bez väčšej logiky posúvanými po šachovnici v tvare Los Angeles. Aby som však filmu nekrivdil, partia je to každopádne zaujímavá a pútavá, no na druhej strane aj nepresvedčivá a neúprimná. Crash, nesúci sa v znamení hesla nesúď knihu podľa obalu, tak iróniou osudu dopláca práve na ľudskú schopnosť nazrieť hlbšie ako pod pozlátku vytepanú z obdivuhodných hereckých výkonov a obstojnej réžie. (28.03.2006)