Po krk v extáze

Také jste toho názoru, že už byl skutečně nejvyšší čas, aby Matthew od produkce (kámošovi G. Ritchiemu) plynule přešel za režisérskou stoličku?! Nic na tom nemění ani skutečnost, že se jednalo o „znouzecnost“ potom, co mu dotyčný odřekl účast na chystaném projektu. Nikdy bych neřekl, že tato slova vyřknu zrovna já, ale „jsem nakonec nesmírně rád, že se tak stalo. Kdoví, jaká by byla výsledná podoba....“. Za sebe můžu s klidným srdcem prohlásit, že kdyby byl (alespoň v polovině případů) výsledek (producent-režisér) takový, jako v případě Layer Cake resp. M. Vaughna, měl by divák (nikoliv sezóní), ale celoroční žně. Příběh (nejen) o tom, že do předčasného důchodu se (zvlášť v některých oborech, ne nutně „na ostrovech“), těžko odchází, přičemž než se jeden naděje, zjistí, že „sjíždí přesčasy“. Stejně jako skutečnost, že ne vždy musí být nutně silná pouze káva. I čaj s váma dokáže (po)řádně zacloumat, tj. mít silnou (černo)humornou příchuť. Že ty nejtradičnější (čti nejsilnější) pochází z Anglie, je věc dávno známá, ovšem tento šálek (možná by postačil i jeden doušek) by vám mohl (nejen) nalačno po ránu, utrhnout (propálit) srdce. Čistokrevná žánrovka, inteligentní scénář (podle výrazně přepisované předlohy J.J. Connollyho, to samotným dotyčným ve spolupráci s Mathewem) s přímým tahem na branku (žádná (od)lehčená verze, stále se jede ve vážné poloze (rovině)-mňam), stylovým soundtrackem a silnými figurami (hráči), jímž vévodí (ne)bondovský D. Craig coby XXXX a více než zdatně mu sekundují i ostatní, v čele s irským kudrnáčem (co má velkou slabost pro whisky a zejména zbraně) Colmem Meaneym. Samotný závěr je už potom „pouze“ pověstnou třešínkou na dortu. „C´est la vie!“ Debut jako hrom! 95% P.s. Danieli, kašli na Bonda, volej S.O.S Matthewovi a oprašte prosím obdobnou spolupráci. Nebo jinak (pánové producenti) zapomeňte na Sama (Mendese) a volejte urgentně Matthewa (Vaughna). Mám takový neodbytný pocit, že (v tom případě) se dočkám(e) velkých věcí. P.p.s. vám všem (filmovým fandům), co fotbal přijde jako nudná a veskrze nepotřebná (neprospěšná) záležitost, jedna perlička na závěr. Spolupráce Connolly-Vaughn se upekla právě během cesty vlakem na zápas Eura 2000, Anglie-Německo. Možná si nevybavíte výsledek zápasu, ale (na) závěr tohoto snímku (si troufám rozhodně tvrdit), nikdy nezapomenete.... (03.12.2012)

Nadupaný štýlový debut Matthewa Vaughna na spôsob spleitých gangsteriek Guya Ritchieho, lenže... Lenže bez toho až príliš komediálneho nádychu, zato s Danielom Craigom, Michaelom Gambonom a prekvapivo mladým Hardym (plus Fletcherom, ktorého si Vaughn šlohol práve od Ritchieho). Ritchie mi nikdy úplne nesadol (aspoň v tomto žánri), ale Vaughnov thriller si miestami zaslúži plný počet. (23.08.2013)

Drogová kriminálka notně inspirovaná Guyem Ritchiem, jen (téměř) bez humoru. Rozjezd je výborný, zdá se že Britské podsvětí máme jako na dlani, vypravěč je cool a má tvář Jamese Bonda... Avšak opak je pravdou, neboť právě scénář a částečně i způsob jeho přednesení se po chvíli začne jevit jako největší slabinou filmu. Děj je velký spletenec postav a podrazů, jenže bez rozvoje charakterů, s mizivým napětím a až na samotný závěr bez emocí... Působí to jaksi nezajímavě, bez pořádného zápalu, mám pocit, že anonymní je nejen postava hlavní, ale i všechny ostatní. Přesto ač líčím negativa o sto šest, snažím se tím jen říct, proč film neexceluje, i když potenciál v námětu a režii na to má. Co se týče kamery a ladnosti střihu, je Po krk v extázi natočen zručněji než příbuzný Sbal prachy a vypadni! 6/10 (30.07.2011)

Jestli jsem se někdy přestal bát toho, že Craig bude novým Bondem, tak právě po shlédnutí tohoto snímku. Ten chlápek má charisma a hrát opravdu umí. Chytrý děj, který výborně doplňují barevné postavičky ze světa drog, ani vteřinu nenudí. Po krk v extázi se může řadit k Podfucku nebo Sbal prachy a vypadni. Moc jsem se bavil (11.11.2008)

Nyní po kompletní filmografii (psáno 2010) již mám jakýs takýs přehled, a dokáži myslím napoprvé rozeznat Vaughnovu režii. Ten chlápek moc rád používá rychlou (ne nepřehlednou) kameru, nenápadně si ve svých scénách pohrává s filtry, a k těm nejadrenalinovějším záběrům pokaždé přiřadí správnou orchestrální audio masáž. Počkám si na nové X-Meny, no a po nich se mistr režisér snad konečně podívá do mého žebříčku nejoblíbenějších filmařů. L4ayer Cake je jinak o něco zábavnější verzí Ritchieho SPaV, a i když jsem z něj na konci nebyl zdaleka tolik unešen, moc se mi to celé líbilo. Hlavně Sienna, tuhle holku bych v černém sexy kostýmku vážně mohl... (27.06.2010)