Collateral

Skvělé, ale od pětihvězdičkového hodnocení tenhle film dělí až příliš veliké logické díry ve scenáři (nevyužité Jamieho šance utéct, rozhovor v baru o Milesu Davisovi, kdy Foxx se zájmem naslouchá a tváří se, jako by zrovna neprožíval jednu z nejpernějších chvil svého života, nepochopitelná nepřítomnost policie u státní zástupkyně...). Na druhou stranu jistá Mannova režie dokázala umně skloubit psychologické a akční prvky, výhrou je použitá digitální kamera a "ksicht" celého filmu (obraz Los Angeles plného světel, hra barev) je velmi působivý a při kvalitní projekci ho divák docení, řečem o rušivosti kamery nevěřte :o). Cruisův cool drsňák je uvěřitelný, přesto malinko místama přehrává a opět si občas neodpustí ty své x-krát viděné grimasy. Hvězdou filmu je tak pro mně znamenitý Jamie Foxx, který mně už před lety velmi zaujal ve Stoneově Any Given Sunday a řekl bych, že o něm v budoucnu ještě hodně uslyšíme. (31.12.2004)

Collateral disponuje jednou ohromnou silou, která vždy rozdrtí časoprostorovou bariéru, a do filmu mě prostě vcucne. Mluvím o soundtracku. Sotvaže zazní první tóny ušního hyperbalzámu s názvem Hands of Time, rázem se ocitám na zadní sedačce žlutého taxíku, který si to poklidně sviští noční městskou magistrálou. Vedle mě sedí Annie a příjemným hlasem rozmlouvá s Maxem. S nasazeným poloúsměvem hledím nepřítomně z okénka, hlavu mi nadnáší ta bavlnková melodie a cítím se jako ve stavu beztíže. Podobně jsem na tom i při Ready Steady Go. Jakmile do toho Paul Oakenfold kopne, stojím uprostřed zaplněného tanečního parketu. A tu se kolem mě prožene šedovlasý uragán Vincent. A támhle vidím opět Maxe. Soundtrack doslova zbožňuju!... Film toho však nabízí mnohem více: herci hrají přesvědčivě a minimálně Cruise coby Vincenta si budu za zevnějšek, profil a občasná blesková představení pamatovat hodně dlouho. Moc se mi líbilo prostředí, stylizace, kontrasty, jenom ty náhody se mi příliš nepozdávaly a Mann pak navíc vytlačil pouze obyčejný závěr. Ale to, co se mnou provádí zdejší písně v kompozici s prostředím, či právě probíhající situací, to jsem snad nikdy nezažil. A scéna s vlkem je boží! 90% 65 miliónů dolarů(rozpočet)/218 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/44 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (15.05.2006)

(1001) -"Man, I don't know any Rwandans." -"You don't know the guy in the trunk, either." Bez chuti. Bez zápachu. O čem to bylo? Pamatuji si kamennou tvář Toma Cruise. Pamatuji si také, že ji mívá i ve filmech, kde nehraje kamenné lidi. Proti své vůli vzdělán. Kdo - divák, drožkař. Noční město? Noční můra. (01.09.2010)

Malinko zklamán. Mann je machr, jako režisér se nevtírá a myslí mu to. Ale tady se do hry až příliš často zapoujují nelogičnosti, ohraná klišé (natahovaný závěr mě neskutečně vytočil) i pár nelogičností (Jamie mohl párkrát utýct a neudělal to jen z vůle tvůrců, pak ale zariskoval naprosto nesmyslně...). Místy mě hodně rušila digitální kamera, která nepomohla vůbec ničemu a v kontrastu s obrazově lahodnými pasážemi na klasický film, zabíjela kouzlo některých okamžiků. A to se radši nebudu pozastavovat nad tím, že hrdinové filmu pořád dokola mluví o "velkém Los Angeles" a sedmnácti milionech lidí v něm, aby byl příběh nakonec založen na neustálém potkávání hlavních postav. Takovýhle sled náhod opravdu nesežeru. Naštěstí Cruise podle mého předvádí svůj životní výkon, naprosto přesvědčivou a cool studii "oscarových rozměrů" (a to ho nemám fakt moc v lásce), a Jamie Foxx nemá moc času kazit dojem svým neumělým a strojeným tichošlápkem, kterýmu jsem nevěřil ani ten průkaz taxikáře. A pak je tu Michael Mann, který neumí natočit vyloženě blbou scénu. Režisér, jehož mýtické souboje muži proti muži mají cosi hlubokého do sebe. Lehce zklamaných 70%, ale jináč fajn. (21.10.2004)

Jedna >noc na zemi< - pardon - v L.A. - mohla Maxovi hodit sedm stovek, ale na tomhle ritu se hned zpočátku cosi domotalo a Max prožije nejbizarnější šichtu své dročkařské kariéry... Dlužno přiznat, že Tom Cruis hraje svoji roli bezcitného nájemného zabijáka Vincenta opravdu impozantně, byť svým filozofováním je poněkud občas otravný. Ale to už tak asi musí být, tyhle berličky v mainstreamových amerických klišoidních akčních thrillerech... Jen tak si zacituji: "...zkřížený osudy, kosmická náhoda..." ...blablabla blablabla... Jojo, těch křížení a náhod je ke konci už nějak zbytečně moc, film ztrácí na dechu a předchozí >uvěřitelnosti< a věrohodnosti děje. Jakoby režisér za každou cenu chtěl už tuhle akci ukončit a mohl se pustit do další stamilionové rutinní práce... Škoda. Nebýt té poslední zhruba pětiny, mohlo to být snad i za pět hvězd... (12.03.2006)