Che Guevara: Partyzánská válka

Tak nám Soderbergh dovyprávěl příběh slavného revolucionáře a stejně jako vypravěč dlouhé knihy neudrží dech do konce nepovedlo se to ani panu ražisérovi. Druhý díl je po všech stránkách slabší než první a naprosto zbytečně roztahaný a nezajímavý. Pokud by se obě části -výrazně- prostříhali a vznikl z toho jeden celek mohl to být o dost zajímavější film. Soderbergh chtěl zamachrovat ale nemá na to. (15.07.2010)

Scénář: Terrence Malick & Benjamin A. van der Veen, Peter Buchman .. Che: Part Two prakticky nepotřebuje Che: Part One (protože ho nijak nedoplňuje) zato se plně rozlévá do bolivijské nudy aneb když se guerillově nedaří. Těšil jsem se na sluncem i krví zalitou problémovou Havanu, dostal jsem bohužel jen dějově stejnou minci jako minule, akorát otočenou z druhé strany. Opravdu nechápu na co Soderbergh pro tento projekt nakonec spotřeboval délku dvou filmů (cca 250 minut), když zaobírá jen zlomek života s mnoha zásadními mezerami. Celé je to takový pralesní polodokument, nyní navíc se scénářem, kde jde nádech Malicka až nezdravě cítit - informačně chabé, samé zdlouhavé scény, navíc žádná hudba a nezáživné filmařské podání - zaujala mne v podstatě jen scéna finální vraždy (jak z Village). Celkově dost slabé a vlastně degradující i první Revoluci. (07.04.2009)

Zfilmovat Che Guevarův život je obrovská výzva. Málokdo z politicky výbušného materiálů dokázal vybruslit se ctí. Soderbergh i tentokrát nakračoval opatrně a s patřičným respektem. Ale zatímco první díl dokázal okouzlit svým politickým nábojem, tak "dvojka" postrádá i ten. Ty tam jsou doby politického zrání a boje za pozemkové reformy, ti tam jsou Camilo Cienfuegos a Fidel Castro. Benicio del Toro jako Che zůstal v bolivijských horách úplně sám. Avšak naděje, že o to víc se film bude zabývat jeho osobností, duší a vnitřním bojem, se brzo ukázaly jako plané. Místo toho sledujeme až kronikářsky suché záznamy o životě partizánů a jejich zoufalou snahu rozžehnout revoluci tam, kde o ni vlastně nikdo nestojí. Mohl to být novodobý Don Quijote v boji s větrnými mlýny, ale to by Soderbergh musel k jeho osobě najít ten správný klíč. Takhle je to sice důstojná rekonstrukce jeho posledních dní, ale vhled do Cheho samotného zůstává za zavřenými dveřmi. Těch pár záběrů, kdy do jeho duše nahlížíme klíčovou dírkou, je pak bolestným mementem, jak moc dobrý to mohl být film. A účast známých tváří ve vedlejších rolí Soderberghovi vůbec nesvědčí. (13.03.2010)

Cuba 1965 Fidel Castro čte dopis Ernesta Che Guevary v televizním přenosu. Je to klid před bouří. Seznamování partyzánů začíná. DIALOG : CCA 16 MINUTA - Eustagio. Vítej Eustagio. Ramón Salustio. Salustio Ramón. Dobrý den já jsem Pedro. Pedro Ramón. Paco. Ramón. Aniceto. Tumo, to je Aniceto. Willy. Těší mě. Já jsem Chapaco. Miguel je tady taky někde........ Toto není můj boj a přemýšlím zda není lepší zanechat Bolívii a okolní státy v původním přírodním stavu. Než tam naprat dálnice, McDonaldy, benzínové pumpy a další srač... našeho nedokonalého světa. (07.01.2011)

Druhá část už mě bohužel tolik nenadchla. Záběry bolívijské džungle jsou pěkné (styl snímání krajiny bez hudby se mi líbí), ale dvě hodiny jsou pro ně trochu moc. Che se svými spolubojovníky chodí od chatrče ke chatrči, sbírá potraviny, lékařské zásoby a skoro nemluví. Z první části jsem si odnesl revolucionářské zapálení, rozšíření povědomí a takové sblížení s postavou. Z druhé nic, škoda. Nevím jak je to hodně historicky věrné, ale určitě to šlo natočit trošku zajímavěji, aby to člověka vtáhlo. Možná nastínit víc politické pozadí nebo zahrnout ještě něco mimo Bolívii a nenatahovat s ní celý film. Poslední scény jsou povedené, ale jinak je to stále dokola a pomalu nejzajímavější moment je, když si Che sundá čapku. Hodně mě mrzelo, že jsem se vlastně nedozvěděl něco méně známého (těšil jsem se na Havanu po revoluci nebo Kongo). (08.04.2009)