Žena mého muže
Nathalie...
Nathalie X
Nathalie...
Réžia:
Anne FontaineKamera:
Jean-Marc FabreHudba:
Michael NymanHrajú:
Emmanuelle Béart, Fanny Ardant, Gérard Depardieu, Wladimir Yordanoff, Judith Magre, Aurore Auteuil, Évelyne Dandry, Prudence Maïdou, Idit Cebula (viac)Obsahy(1)
Catherine (FANNY ARDANT) je atraktivní a úspěšná žena, která žije již 25 let ve zdánlivě pevném manželském svazku s Bernardem (GÉRARD DEPARDIEU). Jejich soužití je bezproblémové až do chvíle, kdy Catherine zjistí, že má Bernard mimomanželský vztah. S pocitem, že ani pořádně nezná svého manžela a jeho skutečné touhy, si najme krásnou prostitutku Marlene (EMMANUELLE BÉART), které dá za úkol vžít se do role Nathalie ženy, která Bernarda svede a vytáhne z něj odpovědi na otázky, jimiž je Catherine posedlá. Místo obvyklého vztahu mezi mužem a ženou však vznikne vztah mezi dvěma ženami. Catherine předpokládá, že bude mít celou dobu situaci pod kontrolou, a začíná se s Marlene pravidelně scházet. To, co se od ní dozví, ji však brzy vtáhne do úplně jiného světa, který ji nejen děsí, ale také postupně mění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (50)
Skutočne zaujímavý a zvláštny pohľad do vnútra partnerského trojuholníka. Manželia, ktorý sa milujú a ich žena. Vlastne – žena muža. Už počas sledovania filmu s veľmi príjemnou hudbou a atmosférou som sa neubránila úvaham o možnom konci. Viacero teórii vypovedá o tom, že sa podarilo zachovať tvorcom napätie až do konca, ktorý je skutočne netradičný. Stále premýšľam nad tým, či Catherine nepociťovala výčitky voči Nathalie. Ale pociťuje stvoriteľ výčitky za nedokonalý život svojich stvorení, za ich sklamania a túžby? Neviem, kto je obeťou v tomto príbehu, kde každý má svoj smútok. Ale nikto nežije na svete bez toho, aby vrhal tieň a tak pri vzájomnej blízkosti tieni každý každému a zároveň sú si niektorí navzájom slnkami. Veľmi pozoruhodný film. ()
Na tomto filmu je zajímavé a zábavné to, že postavu, kterou hraje Depardieu, by mohl hrát takřka kterýkoli jiný herec, tak moc je v tomhle snímku druhořadá. Resp. ne ta postava, postava manžela zde být naopak musí, ale její bezbarvost, a minimum replik z ní dělá něco, co by tady ani být nemuselo, stačilo by se o něm snad jen zmínit, vědět, že existuje. Fanny Ardant a Emmanuelle Béart by si vystačily úplně samy, a dusná atmosféra se dá krájet už z pouhé interakce jich dvou. Trochu zapadlý, nebo opomíjený film, což je škoda. Pointa je celkem jednoduchá, ale když se to dělá dobře, tak to prostě vůbec nevadí. ()
Na tenhle film se dá dívat různě. Věřím, že někdo ho pojme jako psychologickou sondu do unaveného manželství, někdo se zabaví jen u popisů sexuálních aktivit prostitutky Marlene a pro někoho to může být pervezní slátanina. Pro mě každopádně pecka o lidech, kteří, ať už si to připustí nebo ne, touží po lásce, pochopení, poznání a někdy jsou ochotni se toho dobrat ne zcela tradičním způsobem. A taky vidět znovu Fanny Ardant a Emmanuelle Béart, to je nejen estetický zážitek. ()
Po zhlédnutí tohoto snímku se do budoucnosti obracím s nadějí v očích, že ho manželka pochopila stejně já a také mi pronajme krásnou pracovnici v oboru sexuálních služeb. Obávám se však, a zdejší komentáře mne v tom utvrzují, že ženy v tom viděly něco víc než jen botoxové rtíky Emmanuelle Béart a tak jsou mé naděje patrně plané. Nicméně tento snímek je i tak zajímavým podumáním, které ve francouzštině vyznívá docela smyslně. ()
Anne Fontaine nikdy nic dobrého nenatočila, plus tomu dodává hudba těžkého playera Michaela Nymana. Fanny Ardant mám rád kdekoliv a všude. Depardieu mě už trošku sere, hraje v dobrých filmech renomovaných tvůrců i v naprostých kravinách. Nicméně u tohohle jsem vydržel asi 20 min, dál to nešlo, možná se k tomu vrátím. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (6)
- Herečky Fanny Ardant a Emmanuelle Béart získaly v roce 2004 nominace na Cenu publika na Evropském filmovém festivalu. (imro)
- Režisérka a scénáristka Anne Fontaine je původním povoláním herečka a tanečnice. Její první autorský film, Les Histoires d’amour finissent mal…en général vznikl v roce 1993 a vyhrála s ním Cenu Jeana Viga na stejnojmenném filmovém festivalu. Za scénář k snímku Nettoyage à sec (1997) získala spolu s Gillesem Taurandem Zlatou Osellu na filmovém festivalu v Benátkách. (imro)
Súvisiace novinky
Coco Chanel všude kam se jenom podíváš
Dalo by se nadneseně říci, že kdo ještě nemá v dnešní době nějaký ten životopisný film, tak jako by neexistoval. Biografické snímky se natáčí jako na běžícím pásu a atraktivních životních příběhů je… (viac)
Reklama