Bridget Jonesová: S rozumom v koncoch

Tak tahle hloupoučká husička Bridget si mě vůbec nezískala a přesto, že jsem byl připraven na slabší pokračování, tak zklamání bylo obrovské. Podtitul přesně vystihuje stav scénáristů při psaní scénáře k tomuto filmu a dost možná i autorky knižní předlohy, ale to posoudit nemohu, pač knihu jsem nečet. Ze slibného hereckého obsazení zaujal pouze Jim Broadbent v miniroličce otce. Jinak v úvodu hezký odkaz na bondovku ŠPION, KTERÝ MĚ MILOVAL. (26.11.2004)

Rok se s rokem sešel a vypravil jsem se s přítelkyní na Bridget Jonesovou dvojku. A byl to můj nápad, podotýkám že zcela nezištný:) Sluší se ještě podotknout že to bylo zase s jinou přítelkyní než s tou která mě provázela životem v době kdy jsem viděl díl první:)) Tentokrát jsem věděl o čem to bude a na trapasy až přespříliš boubelaté Renée jsem byl připraven, stejně jako na dokonalého právníka se svědomím, Marka Darcyho. Ale také jsem věděl, že to s největší pravděpodobností bude slabší než part one, a proto, i když se moje očekávání naplnilo, stále to dá na velmi solidní ***. Proč? Proto, že naprostou předvídatelnost a naivitu celého filmu vynahradilo několik opravdu epesních gagů a další povedený gentlemanský pěstní souboj:) Což mi připomíná, že Hugh Grant i přesto, že tentokrát i svou kariérou pěstuje image totálního špinavce, působí sympatičtěji než v prvním díle. Co dále působí sympatičtěji je i hudba. Děsivé coververze děsivých coververzí ustoupily do pozadí a k našemu sluchu se dostal stále stoupající (i když tímhle se teda zrovna neměl šanci moc vycajchnovat) Harry Gregson-Williams, od něhož (v souladu s komerčními intencemi) na soundtracku uslyšíte jenom Bridgetino téma. Je jenom smutné, že musíte v rádiu poslouchat jak se moderátorka/DJka rozplývá nad soundtrackem nabitým skutečně hvězdnou coververzovou sestavou (původní jsou tuším dvě písničky), a kvalitní skladatel je pozornosti veřejnosti všemožně skrýván. Se soundtrackem k Love Actually se Bridget Jones: Edge Of Reason naprosto nemá šanci srovnávat. Jaký je tedy výsledek? Solidní dílko mezi romantickými komediemi, které ale na první ligu (do které podle mě první díl patří jen tak tak) ani omylem nemá. Uno, dos, tres a dost, a to i přesto, že jsem v době promítání byl v prvním, tedy totálně obluzeném stádiu zamilovanosti, a tak by mi podobné filmy měly přijít lepší než jsou:) 60% (11.12.2004)

// Dvojka na to jde trochu jinak. Nejprve věci celkem zbytečně rozbije, jenom aby je pak mohla zase kouzelně zalepit a dopřát Bridget ten zasloužený šťastný konec, včetně malebně zasněženýho pozadí, jak kdyby šlo o doopravdickou pohádku. Čímž si začínám myslet, že tohle pokračování fakt je. Pohádkou pro dospělé romantiky, kteří se na dvě hoďky dokáží oprostit od nějakých filmových ambic a užít si blbou, ale příjemnou jízdu s postavama, které mají rádi. (07.09.2019)

Příšerná adaptace, která doslova vybrakovala knižní předlohu - vynechala několik báječných scén (např. interview s Colinem Fiřtem) a přidala řadu scén nových, z prstu vycucaných, které z filmu dělají sotva průměrnou romatickou limonádu. Tvůrci měli přitom k dispozici výborné herce (Renée jako by byla pro postavu Bridget zrozená, ztělesnění anglického suchopáru Colin Fiřt a proti svému naturelu obsazený Hugh Grant) a modelovou hrdinku, která ma na to stát se kanonickým typem negujícím módní a dietní diktáty tolik typické pro naší dobu. Bridget je novodobým Donem Quijotem v sukních, jehož větrným mlýnem je posh-ideál současné ženy a zároveň věrozvěstkou všech nedokonalých. V tomto filmu byla bohužel znásilněna a podrobena diktátu většiny. (05.10.2007)

Ale no ták, přátelé, že on kvůli vám nikdy nikdo nikoho nehodil do bazénu? Jistěže je Bridget blbá tak, že nebudu urážet tágo tím, že bych ho k ní přirovnávala, zvlášť když s tágem jsme si posledně tak prima pokecali o Heideggerovi a Husserlovi. Ale ne že by pohled na osobu, která je ještě omezenější a nepraktičtější kravka než já a přesto se kvůli ní chlapi (a nejen ti) můžou zbláznit, nebyl ještě víc osvěžující než pád do zmíněného bazénu, takže se tady nebudu ztrapňovat nářky, že film není ze života (a který je, eh?) a radši zdůrazním fakt, že v životě každé ženy nastane dříve nebo později chvíle, kdy si musí vybrat mezi Darcym a Cleaverem. Já jsem si vybrala masáž a pak bazén. (24.08.2011)