Bokovka

Pozitívne naladená komédia, ktorá ani chvíľočku nenudí a dominuje jej herecký koncert skvelého Paula Giamattiho. Úžasne zahrané, obsahovo vtipné a záverečný hon za peňaženkou je jedna z najlepších scén, akú som v poslednom čase videla. Pekný ironický nadhľad a komický rozpor medzi hlavnými hrdinami - jeden ako nezáväzný sukničkár a druhý (Paul Giamatti) neúspešný a nepriazňou osudu zatrpknutý spisovateľ, ktorému jeden týždeň v spoločnosti streleného priateľa prevráti celý život naruby - a vzápätí ho prinúti postaviť sa, hodiť trpkosť za hlavu a bojovať o lásku, ktorá v priebehu tých pár dní vrátila jeho prázdnemu životu zmysel. (29.08.2008)

Inteligentní, vtipný, upřímný, hořko(trpce)-sladký, velkých gest prostý, malý velký (komorní) snímek ze života, o (ne)obyčejných věcech jako je krize středního věku, bilancování dosavadního života, přešlapování v kruhu, snaze se (z něho) vymanit, strachu ze změn, životních zklamání (osobních proher/výher), čistém přátelství a třeba taky o tom, že riskovat se (občas) vyplatí. V neposlední řadě další důkaz toho, že ve vínu je pravda, stejně jako faktu, že ty nejlepší ročníky je dobré si schovávat pro zvláštní účely (byť SPOILER ne pokaždé se ta vaše ideální (vysněná) představa následně kryje s realitou, třeba v podobě zapíjení burgeru ročníkem „61“ z kelímku v KFC :-) I to je však život. Zatímco u dvou třetin současné produkce mám neodbytný pocit, že její (dobrovolnou) projekcí jsem zestárnul o pár let a zažívám pořádnou ranní kocovinu, v případě Sideways mně min pár dnů k dobru určitě přibylo. Kouzelný (ne)obyčejný životabudič, při kterém jsem zažíval příjemně hřejivé pocity ne nepodobné těm, kdy po náročném dlouhém dni zcela vypínám, usedám do křesla v přítmí pokoje, do domácího kina vkládám hudební nosič, na uši nasazuju sluchátka a do sklenky nalévám (na dva palce a tři ledy) zlatavěčirou tulamorku. (Pro kvalitní víno mám však také plné pochopení. To pouze pro pořádek :-) p.s. pokud bych měl vyjmenovat tři (resp. čtyři) hlavní atributy, které se mi (po)staraly o tento příjemný zážitek a nalákat tak (nic netušící diváky) neváhal bych ani vteřinu. Scénář- herecké výkony (jímž vévodí příjemně civilní P. Giamatti) - samotná atmosféra doplněna o nenápadný a nepodbízivý hudební doprovod a .....víno. S (osob.) dovětkem na úplný závěr, že se snímkem samotným, je to jako s vínem. S pokročilým věkem pouze a jenom zraje. 90% zajímavý komentář (pro mě): kleopatra, DaViD´82, Renton (30.05.2012)

Bokovka je neuvěřitelně milý a příjemný film. Zvláštní je, že ač mnoha lidem přišel jako o krizi středního věku, mně to tak nepřipadalo. Prostě si dva přátelé na cestě za svatbou jednoho z nich chtějí ještě pořádně užít, jenže každý o tom má docela jiné představy. Dvakrát jsem se opravdu zasmála, s hlavními postavami jsem všechno hodně prožívala, po dlouhé době tu zase jednou byla velmi sympatická ženská představitelka (mluvím o Maye) a hlavně naprosto skvělý Paul Giamatti. (24.04.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Víno a/nebo ženy - film z týdenního užívání si života dvou povahově odlišných amerických čtyřicátníků. První půlka je pomalá, dost nudná a působí spíše jako dokument o koštování vína. Ale neodcházejte. Přichází druhá polovina nabitá situačními zvraty, napětím, vyzráváním hrdinů a (občas) i humorem. Jako celek působí Bokovka jako láhev dobrého suchého vína, musíte si chvíli počkat na hodnocení té správné chuti. Trailer: http://www.csfd.cz/film/134519-bokovka-sideways/videa/# (02.05.2009)

Občas se stává, že víno nedozraje, nevykvete jeho buket, někdy dokonce i přezraje a jeho čas vyprší, a zrovna tak po nevyvážené křivce vadnou či vzkvétají lidské osudy. Depresivik Miles sice víno umí vychutnat, ale rád se po něm i opíjí, takže nápad vzít kamaráda Jacka na poslední předsvatební jízdu po kalifornských vinicích, se zdá být docela fajn. To by ovšem Jack nesměl být prvoplánovitý kurevník, kterému nestačí jen vlastní potěšení, nýbrž má nesmírnou snahu obšťastnit nějakou tou děvou i svého přítele. A tak balí, využívá a klame a do toho všeho zatahuje i stále více depresivního Milese. A jaké poučení z toho všeho plyne? Tak třeba - Cheval Blanc ročník 1961 nejlépe chutná z plastového kelímku, zajídaný hambáčem :) 75% (05.01.2011)