Hranice života

Když koukáte na Lynche, tak ačkoli někdy nechápete, co chce tímhle a tamtím naznačit, tak aspoň víte, že tím chtěl něco říct a že to dělá sofistikovaně a elegantně. Tohle Foster postrádá. Snaží se, pravda, ale jeho vizuální hrátky jenom zastírají dějovou chudost. A proč se mi poprvé stalo, že McGregor vedle daleko méně zkušeného Goslinga vypadá jako béčkový herec? Asi mu došlo hned první natáčecí den, k čemu se upsal... PS: Nenechte se zmást tím, že vám někdo řekne, jak to bylo zmatené a umělecky podané. Neskáče se tady v čase a Foster vám nedělá do mozku díru. Spíš jako by vyprávěl sen. Ale všichni víme, že nejlepší sny jsou naše vlastní. (12.04.2006)

Začínám přicházet na chuť filmům Emana McGregora, jehož poslední filmy mě zaujaly, jak BIG FISH, THE ISLAND a teď STAY. Ale k filmu, který je opravdu zamotaný jak časově tak dějově. Hlavní hrdinové nemůžou rozeznat co je skutečné a co ne, vás film stáhne sebou a nevíte to také, trápí vás to a štourá v hlavě. Čekáte na další a další scénu, která je vám podávána jako jedna indicie za druhou a vy se to snažíte spolu s doktorem Samem dát dohromady. Zjistíte, že čas neplyne tak jak by měl a některé věci se opakují, některé dny se opakují, stejně tak lidi které Sam potká. Nevíte co je pravda a co skutečnost, jste z toho zamotaní a doufáte, že se vše vysvětlí. Ale máte na to čas do soboty do půlnoci ( toho filmového ). Tím jste stresováni a nedokážete se koncentrovat, všechny scény berete jedním dechem a vůbec, zapomenete na všechny vaše problémy, zapomenete že se díváte na film. Konec mě ale ještě více zamotal, vrátil se prakticky na začátek filmu, takže vše začíná nanovo, ale úplně jinak, takže život poběží dál, ale zcela jinak pro všechny kteří se motali kolem bouračky …. (06.11.2006)

Trochu jsem se obával, že to bude jeden z těch filmů, který si postupně buduje podmanivou, tísnivou, napínavou, mrazivou (doplňte si další přívlastky dle libosti) atmosféru, aby ji na konci ztratil jako mávnutím kouzelného proutku. A přesně toho jsem se dočkal. S tím rozdílem, že Stay divákovi nabídne také vymakanou formu (kamera, střih) a navíc atraktivní hereckou trojici. Pointu jsem nepobral (což by až zas taková tragédie nebyla), ale Hranice života ve mně ani nevyvolává potřebu dále vyvíjet úsilí na její pochopení, či vytvořit si vlastní/"správnou" interpretaci příběhu (o to jsem se snažil po celou dobu sledování a dost pochybuju, že mě něco v budoucnu osvítí, abych Stay dokázal pochopit; další projekce mě už neláká). Dal bych třeba i slabší 4*, ale jelikož je takových filmů natočena spousta, zůstanu u lepšího průměru. (30.10.2010)

Viděl jsem v poslední době řadu mysteriózních filmů, které jsem nedokázal skousnout ani s přimhouřením obou očí. Hranice života je kupodivu nejen funkční, ale řekl bych přímo skvělá. Výborné sladění hudby, kamery, filmových efektů a hereckých výkonů do snímku, který má atmosféru a smysluplný dobře vygradovaný scénář. Takhle na mě v rámci žánru zapůsobily snad jen některé ranné lynchovky, ale proti nim má Fosterovo drama racionálnější pointu. Je to ten druh filmu, který stojí za to nejen vidět dvakrát, ale dokonce je možné si vychutnat se znalostí pointy řadu scén z filmu lépe a je možné se k němu stále vracet. Obsazení špičkových a známých herců se vyplatilo, tohle je prostě žánrová chuťovka, kde mi zpětně vadí snad jen dvě scény, které toho prozrazují víc, než by bylo záhodno. Celkový dojem: 95 %. (13.04.2011)

Po vizuální stránce jde o něco neskutečně podmanivého. Byla jsem omámena hned první scénou a omámena jsem zůstala i během závěrečných titulků. Náročný snímek, který vám bude chvílemi připadat jako naprostá šílenost, jenže ten film vás zkrátka pohltí a nepustí. Každý dialog jsem doslova hltala a chtěla odhalit pointu filmu, na závěrečnou pasáž na mostě se jen tak nezapomíná. Jak tady čtu, hodně lidí to srovnává s Lynchem, ale Hranice života je mnohem přístupnější film pro diváka než takový Mulholland Drive, který jsem dodnes vůbec nepochopila. Hranice života má alespoň nějaké rozuzlení a čím víc divák nad filmem přemýšlí, tím víc mu jednotlivé části do sebe zapadnou a začnou tvořit ucelený celek, i když na plné pochopení některých scén a jejich význam to bude chtít minimálně ještě jedno zhlédnutí, tu pátou hvězdu si tedy ještě nechávám. (25.08.2012)