Slávici v klietke

Někdy se skutečně vyplatí pustit si televizi zkrátka "jen tak." Uznávám, že to je jako výstřel do tmy, ale zjevně i takovéto činění nese své ovoce. Já jsem si takhle jednou večer pustil ČT2 a už to jelo. Slavíci v kleci... vcelku sympatický název, tak proč ne? Ale že se z toho vyklube až takhle povedený snímek? To jsem skutečně nečekal. Slavíci v kleci je francouzský film ze staré školy s tím detailem, že je z roku 2004 (za "starou školu" považuji francouzské filmy tak do přelomu 70. / 80. let). Ano, má to hodně průhledný příběh a ano, už tady něco takového x-krát bylo, no ale když se to umí podat, je to hned o něčem jiném. K hudbě tíhnoucí učitel přijme místo na chlapecké internátní škole a prostřednictvím hudby se snaží všechno a všechny změnit. No řekněte sami, jestli toto není stokrát provařené téma. Čím tedy ale tento film vlastně vyniká? Skvělou atmosférou, krásnou hudbou, dojemným příběhem a bravurními herckými výkony. Toť můj dojem. Nominace na oba Oscary shlédávám tedy za naprosto oprávněné. (26.12.2011)

Rošťáci, grázlové, lumpové a jiní pobudové nedělají učitelům nikdy moc dobře. Vždy to pro ně znamená co největší vypětí sil na to, aby je tak trochu napravili. Ale pak je to obrovská radost vidět, že se to povedlo. A takové podobná témata jsou už skoro tak opakující, jako útoky mimozemšťanů na planetu Zem, kterou pak zachrání americký prezident s hrdou US ARMY. Ovšem u ,,Slavíků" se mládež nenapraví rákoskou, nebo sexy učitelkou, u které všichni studenti slintají a zírají s otevřenou pusou na ni a učitelka se udiveně ptá ,,Co se to s vámi děje?" (to už odbočuji asi do jiného žánru). Ale k věci. Tady si studenty získá učitel hudbou. Ano HUDBOU. To by se mu u mě asi nepodařilo, páč neumím zpívat a francouzskými chorály by si moje srdce asi nezískal (skončil bych jako stojan). Nutno dodat, že je to způsob originální a že to hodně ubíjí to klišé s novým úspěšným učitelem (zkrachovalým zpěvákem) a to je fajn. A co je víc fajn, tak to je to, že se na to hezky kouká a má to spád. Trošku mi vadili některé vydřené plakací scény (nejsem moc cíťa, který brečí u Ulice), které se podle mě moc nepovedli. Jinak fajn odpočinkový film. Ale na našeho Igora to prostě nemá. Zasloužených 80% (14.08.2014)

Scénář: Christophe Barratier, Philippe Lopes-Curval .. Byl jsem natěšený a.. líbilo se mi to! Dva dávní spolužáci se sejdou a začíná vyprávění části jejich životů, jež se odehrálo před více než padesáti lety. Parta kluků se v tvrdé internátní škole po příchodu nového hudebně nadaného učitele začíná měnit.. Snímek moc originality nepobral, zato milé klišé je tu na každém kroku. Největší škoda je, že od začátku víte kteří malí kluci se spolu sešly. Pozorným to dost prozradí. Nebýt toho, mohlo být závěrečné, emocionální a dojemné finále daleko silnější. Kdyby nic jiného tak minimálně kvůli režii, nádherné hudbě a chlapci zpívaným písním to stojí za shlédnutí. Pokud nejste z kamene, dostanete ještě mnohem víc.. 75%. (18.04.2005)

Po shlédnutí Knoflíkové války jsem očekával průtrž pastelových kompozic a zuřivých útoků na branku s diváckými emocemi. Jenže tenhle chlapecký chorus řídí Barratier o mnoho snesitelněji, dokonce se mu během sázení libých not tam, kde se jim z hlediska obecného vkusu bude dařit nejlépe, podaří načrtnout i celkem zajímavé vztahy mezi postavami a velmi pěkný charakter "pana učitele" (pokud něco, pak Barratierovi filmy musí milovat učitelé, protože je ukazuje jako statečné a inspirativní lidi). Samozřejmě, narativní rámec je vybraný přesně tak, aby diváka schopného vyhodnocovat prudké manipulace vyhodil právě včas z docela příjemně nastolené atmosféry "internátní" části příběhu. A samozřejmě, film je doslova vysázený ve zlatě, které ale není tak otravné a otupující jako ideologický krasopis Knoflíkové války. Pokud se tu za něco agituje, tak je to dojemný příběh několika lidí, jehož jediným potenciálem je rozbouřit velký sál Termálu (a vzbudit trochu té pomíjivé a libé "buržoazní" selanky nad prospěvujícími hajzlíky). Ačkoli mi někdy podobné filmy doslova způsobují rudo před očima, Slavíci jsou celkem prostoduší a svým způsobem vlastně příjemně skromní. Následkem čehož jsem si je dokázal užít i s těmi několika úšklebky nad momenty, kdy se ze sympatických hošíků stávají režisérovi (a scenáristovi) kastráti. (14.04.2012)

Tyto a podobné půvabné exkursy do historie mě vždy fascinují. Nahlédl jsem do starého francouzského ústavu pro výchovu obtížně vychovatelných dětí, bavila mě banda uličníků s dobráckým učitelem a vychovatelem i despotickým ředitelem - nepatrná připomínka Knoflíkové války. Pravda, scénář, je trochu jednoduchý, má však hlavu a patu. Film doprovází příjemná hudba. Konec filmu uzavírá sympatická pointa. Zkrátka, kdo není cynik, toho film potěší a zahřeje. Francouzi umí a Gérard Jugnot je výborný herec. (09.03.2011)