Slávici v klietke

Další zcela evidentně vykalkulovaný film, a dotáhl to až k nominaci na Oscara. Žáci internátní školy jsou sice prohlašováni za raubíře a nebezpečné živly, ale ve filmu jim nad hlavami skoro pořád vidím svatozáře. O klišovatých postavách vychovatele či ředitele je škoda mluvit. Dotáhnout to s takhle slabým scénářem tak daleko, to zasluhuje poklonu. (25.12.2011)

Ať si každý říká o průhledném, či snad mizerném scénáři co chce - tady by asi ani nebyla nějaká komplikovanost, nebo nečekané vyústění výhodou. Tyhle typy filmů mají prostě začít v bodu 1 a postupně se vyvíjet až do bodu 2, nic víc, nic míň - a tady se to povedlo. Kdo má alespoň minimální hudební sluch, pak nemůže být slepý poté, co poprvé uslyší andělský soprán Jean-Baptiste Mauniera. Od téhle chvíle prostě člověk ví, že ten film nemůže být špatný. Ano, filmovým hnidopichům a šťouralům může přijít divné, že z tlupy asociálních hovad udělá jeden šikovný vychovatel s hudebním talentem během chvíle profesionální pěvěcký sbor. Na druhou stranu ale časová osa zde není nikterak popisována,takže pokud člověk zvládne tuhle (podle mě jedinou) neshodu a nerovinu ve filmu, pak už musí být spokojený a dojatý. Neuděluji 5 *, jelikož bych místo 98 min chtěl takový film o 198 min.....minimálně !........................moje hodnocení = 8,5 z 10. (21.10.2018)

Po shlédnutí Knoflíkové války jsem očekával průtrž pastelových kompozic a zuřivých útoků na branku s diváckými emocemi. Jenže tenhle chlapecký chorus řídí Barratier o mnoho snesitelněji, dokonce se mu během sázení libých not tam, kde se jim z hlediska obecného vkusu bude dařit nejlépe, podaří načrtnout i celkem zajímavé vztahy mezi postavami a velmi pěkný charakter "pana učitele" (pokud něco, pak Barratierovi filmy musí milovat učitelé, protože je ukazuje jako statečné a inspirativní lidi). Samozřejmě, narativní rámec je vybraný přesně tak, aby diváka schopného vyhodnocovat prudké manipulace vyhodil právě včas z docela příjemně nastolené atmosféry "internátní" části příběhu. A samozřejmě, film je doslova vysázený ve zlatě, které ale není tak otravné a otupující jako ideologický krasopis Knoflíkové války. Pokud se tu za něco agituje, tak je to dojemný příběh několika lidí, jehož jediným potenciálem je rozbouřit velký sál Termálu (a vzbudit trochu té pomíjivé a libé "buržoazní" selanky nad prospěvujícími hajzlíky). Ačkoli mi někdy podobné filmy doslova způsobují rudo před očima, Slavíci jsou celkem prostoduší a svým způsobem vlastně příjemně skromní. Následkem čehož jsem si je dokázal užít i s těmi několika úšklebky nad momenty, kdy se ze sympatických hošíků stávají režisérovi (a scenáristovi) kastráti. (14.04.2012)

Konečně začínám chápat, proč Tetsuo tak brojí proti "humanistickým" filmům, které jsou na jedno brdo. Vždyť to je sázka na jasnou výhru - vezmu nějaké (pře)výchovné zařízení, kterému šéfuje přísný ředitel, a pošlu tam mírného učitele, který žáky změní. A když bude učitel odcházet, žáci se s ním hezky rozloučí, jak dojemné... Nechápejte mě špatně, Slavíci se mi líbili, ale prostě si nemyslím, že 101. variace na toto téma, nikterak dějově originální, by měla být takto oslavována. Čistě matematicky: Scénář za 3*, herci za 4*, režie za 4*, hudbě bych dal nejradši 6*, z dětských chorálů mě mrazilo v zádech, což tuším dává jako výsledek docela slušných 80%. P.S. Cynik nejsem, u filmů brečím docela často, ale prostě nebudu brečet u každého dojemného loučení s učitelem. (06.07.2004)

Jeden z mnoha filmů na téma neposlušní žáci versus učitelé, kteří se žáky snaží zaujmout a "zpacifikovat". Vím, že ve skutečnosti to nefunguje zdaleka tak ideálně jako ve filmech, přesto tyto pozitivní filmy mám rád a pokud v nich má velký význam hudba i její vnímání, zajímají mne tím spíše. V tomto případě probíhá "pacifikace" (nejenom) formou sborového zpěvu. Při castingu se opravd podařilo vybrat neskutečného hlavního dětského představitele. To je skutečně Anděl (vizuálně a pěvecky) s ďáblem v těle. A Gérard Jugnot v ústřední úloze učitele hudby je sázkou na jistotu. Tato role mu opravdu sedne perfektně - co se týče vizáže, ale hlavně jeho hereckého umění. Myslím, že speciálně u něj jsem snad na slabší herecký výkon nenarazil ani v jiných filmech. Proto mám toto hudební drama ve svém žebříčku oblíbených "srdcovek" poměrně vysoko, stejně jako např. "Opus pana Hollanda" či "Panu učiteli s láskou". (18.05.2017)