Slávici v klietke

Ať si říká kdo chce co chce sborové prostředí je prostě kouzelné. Sama chodím do sboru(nyní už do komorního) 14tým rokem a proto mám pro takovéto filmy neskutečnou slabost. Líbí se mi také ta myšlenka, že se odnikud vynořil nadaný skladatel a učitel s dobrým srdcem a převrátil naruby jednu ušmudlanou francouzskou školu pro "nepřizpůsobivé děti". Nejen nádherná hudba - tímto velmi děkuji Brunovi Cloulaisovi, kterého jako skladatele velmi obdivuji - ale i skvělé herecké výkony a nadějný mladý(nebo nadějně mladý? :-D)Jean-Baptiste Maunier by se svou andělskou tváří mohl klidně být nájemným vrahem a já bych mu to spolkla i s navijákem. Příjemná atmosféra filmu mě dostala hned několikrát a tak si nezaslouží jiné než-li plné hodnocení - 100%. (16.12.2012)

Možná trošku přísné hodnocení (je to tak 70%), ale je fakt, že s takhle slabým scénářem to jinak dopadnout nemohlo. Herecky ovšem velmi příjemné pokoukání s výbornou hudbou..... Jak píše Jhershaw - já taky nejsem cynik a brečím u filmů docela často (a rád :), ale filmy kterým se podaří mě tolik dojmout, jsou v jiné kategorii .... (09.05.2005)

Někdy se skutečně vyplatí pustit si televizi zkrátka "jen tak." Uznávám, že to je jako výstřel do tmy, ale zjevně i takovéto činění nese své ovoce. Já jsem si takhle jednou večer pustil ČT2 a už to jelo. Slavíci v kleci... vcelku sympatický název, tak proč ne? Ale že se z toho vyklube až takhle povedený snímek? To jsem skutečně nečekal. Slavíci v kleci je francouzský film ze staré školy s tím detailem, že je z roku 2004 (za "starou školu" považuji francouzské filmy tak do přelomu 70. / 80. let). Ano, má to hodně průhledný příběh a ano, už tady něco takového x-krát bylo, no ale když se to umí podat, je to hned o něčem jiném. K hudbě tíhnoucí učitel přijme místo na chlapecké internátní škole a prostřednictvím hudby se snaží všechno a všechny změnit. No řekněte sami, jestli toto není stokrát provařené téma. Čím tedy ale tento film vlastně vyniká? Skvělou atmosférou, krásnou hudbou, dojemným příběhem a bravurními herckými výkony. Toť můj dojem. Nominace na oba Oscary shlédávám tedy za naprosto oprávněné. (26.12.2011)

Tak vysoké hodnocení přisuďte jednoduše tomu, že jsem cíťa a milovník hudby. Je zde hodně věcí, co se mi líbí - Pepinot k sežrání, skvělá hudba a pěkný příběh, ne zas až tak hloupě zpracovaný. Nicméně je škoda, že je to příběh dost jednoduchý, který můžeme odhadnout více méně už od chvíle, kdy Mathieu prvně vstoupí do budovy. Každopádně si myslím, že i tak to stojí za podívání. (26.01.2011)

Tyto a podobné půvabné exkursy do historie mě vždy fascinují. Nahlédl jsem do starého francouzského ústavu pro výchovu obtížně vychovatelných dětí, bavila mě banda uličníků s dobráckým učitelem a vychovatelem i despotickým ředitelem - nepatrná připomínka Knoflíkové války. Pravda, scénář, je trochu jednoduchý, má však hlavu a patu. Film doprovází příjemná hudba. Konec filmu uzavírá sympatická pointa. Zkrátka, kdo není cynik, toho film potěší a zahřeje. Francouzi umí a Gérard Jugnot je výborný herec. (09.03.2011)