Slávici v klietke

Po shlédnutí Knoflíkové války jsem očekával průtrž pastelových kompozic a zuřivých útoků na branku s diváckými emocemi. Jenže tenhle chlapecký chorus řídí Barratier o mnoho snesitelněji, dokonce se mu během sázení libých not tam, kde se jim z hlediska obecného vkusu bude dařit nejlépe, podaří načrtnout i celkem zajímavé vztahy mezi postavami a velmi pěkný charakter "pana učitele" (pokud něco, pak Barratierovi filmy musí milovat učitelé, protože je ukazuje jako statečné a inspirativní lidi). Samozřejmě, narativní rámec je vybraný přesně tak, aby diváka schopného vyhodnocovat prudké manipulace vyhodil právě včas z docela příjemně nastolené atmosféry "internátní" části příběhu. A samozřejmě, film je doslova vysázený ve zlatě, které ale není tak otravné a otupující jako ideologický krasopis Knoflíkové války. Pokud se tu za něco agituje, tak je to dojemný příběh několika lidí, jehož jediným potenciálem je rozbouřit velký sál Termálu (a vzbudit trochu té pomíjivé a libé "buržoazní" selanky nad prospěvujícími hajzlíky). Ačkoli mi někdy podobné filmy doslova způsobují rudo před očima, Slavíci jsou celkem prostoduší a svým způsobem vlastně příjemně skromní. Následkem čehož jsem si je dokázal užít i s těmi několika úšklebky nad momenty, kdy se ze sympatických hošíků stávají režisérovi (a scenáristovi) kastráti. (14.04.2012)

Ať si říká kdo chce co chce sborové prostředí je prostě kouzelné. Sama chodím do sboru(nyní už do komorního) 14tým rokem a proto mám pro takovéto filmy neskutečnou slabost. Líbí se mi také ta myšlenka, že se odnikud vynořil nadaný skladatel a učitel s dobrým srdcem a převrátil naruby jednu ušmudlanou francouzskou školu pro "nepřizpůsobivé děti". Nejen nádherná hudba - tímto velmi děkuji Brunovi Cloulaisovi, kterého jako skladatele velmi obdivuji - ale i skvělé herecké výkony a nadějný mladý(nebo nadějně mladý? :-D)Jean-Baptiste Maunier by se svou andělskou tváří mohl klidně být nájemným vrahem a já bych mu to spolkla i s navijákem. Příjemná atmosféra filmu mě dostala hned několikrát a tak si nezaslouží jiné než-li plné hodnocení - 100%. (16.12.2012)

Ve videopůjčovně mi ho dávali se slovy "náročnější film". Tak to opravdu ne. Pokud si chcete užít sentiment ve své nezkalené podobě, je tenhle film opravdu to ideální. Je hrozná škoda, že se ve scénáři drželi osvědčených jistot a kalkulu, i když nemusí být každý film psychologické drama. Na druhou stranu i na tyhle "nenáročné filmy" mám někdy náladu, zvlášť, když jsou okořeněny takovouhle krásnou hudbou. Ta je ostatně to hlavní, co film vytáhlo na 4 ****. (19.09.2005)

Slabý scenár?? Vynikajúci nápad, výborné humorné myšlienky, fantastická hudba a naozaj som sa do toho vžila... Úplne reálne (skoro úplne). Ale treba si uvedomiť, že naozaj nie všetky deti, ktoré boli napchaté do takýchto inštitúcií, tak boli "problémové". Preto ak by sa náhodou dostali pod vedenie nejakého schopnejšieho pedagóga, ktorý by ich vedel inšpirovať, tak sa zjednotia a potlačia tých, ktorí robia problémy. (pieseň *Vois Sur Ton Chemin*, ktorú spomínal Houdini, tak to je v podstate pieseň *Les choristes*, len v dlhšej verzii, ja osobne ju mám asi tiež najradšej, ale spolu s *Les avions en papier*) (11.04.2009)

I jednoho odpoledne, když venku lilo jsem si hrál na Fantozziho (400 přepnutí TV kanálu za minutu) jsem cbvakl na jeden TV kanál a hle... tento film... Neříkám, že se jedná o nějaké originální veledílo, ale poctivost herců mně učarovala... Klišé, neklišé, sentiment nesentiment... ale film je to poctivý a přesvědčivý... (16.09.2008)