Meč spravodlivosti

Hlavní hrdina – ne hrdina, to ne – lépe – postava, mající na starost bezpečnost španělského města, pátrá, kdopak si to z něj tropí šprýmy: zohyzděné mrtvoly se objevují a opět mizí; patrně za tím vším bude nějaké to spiknutí. Jak jinak - postava vše rozřeší, a navíc si ještě jen tak mimochodem srovná své „milostné“ vztahy, vyjasní identitu … . Na straně jedné tedy běžný filmeček, který se dá sledovat „na jedno oko“, protože i když necháte otevřené obě oči, stejně si za chvíli z děje houbeles pamatujete. Snad jen to, že jde o film situovaný do Španělska 16. století, který se vedle dobrodružné a poměrně nepřehledné linky, věnuje událostem, spojeným se sjednocováním Španělského království po úspěšném zavržení reconquisty. Konkrétně sjednocování duchovnímu (odstranění náboženské diverzity), které pro židovské obyvatelstvo znamenalo požadavek konverze ke křesťanství nebo opuštění země. Ve filmu se objeví i španělská inkvizice, instituce do jejíž pravomoci spadali křesťané, a to včetně konvertitů (židovských, muslimských). Snímku je úplně jedno, že se časově situuje do přelomu 16. století, tedy do doby, kdy již měla španělská inkvizice své divoké začátky za sebou a její postupy nabyly standardu, který v rámci soudobé Evropy nebyl nijak výjimečně krutý, spíše naopak. A proč by mu to jedno být nemělo, je pohodlné držet se pop-kulturního pohledu na historii. Na straně druhé jde tedy o snímek, který je podobný snímkům „Storm a tajné psaní“, „Kenau: Bojovnice z Harlemu“, a svým způsobem i filmu „Jméno růže (postava Bernarda Gui), obdobně jako ony je poplatný tzv. „leyenda negra“, propagandistickému pohledu na katolické Španělsko, vytvořenému jeho nepřáteli - protestanty. V tomto konkrétním případě se démonizuje španělská inkvizice, jako symbol netolerance, fanatismu, krutosti a antisemitismu. A v tom je úspěšný, když tak čtu komentáře, srovnávající tehdejší Španělsko s nacistickým Německem nebo výkřiky typu, že je pro všechny jen jeden bůh, jen s jinými jmény (no možná ano, ale to je aplikace myšlení soudobého člověka, který nevěří absolutně v nic, na myšlení raně novověké společnosti). O španělské inkvizici existuje dokument ( BBC, 1994) „The Myth of the Spanish Inquisition“, který odhaluje nejhrubší propagandistické smyšlenky o katolickém Španělsku. (14.01.2021)

Nemůžu si pomoct, ale mě se to líbilo. Ačkoliv mě možná mnozí budou kamenovat, ale Meč spravedlnosti ve mě částečně evokoval vzpomínku na Jméno růže. I zde jde o otázku fanatické víry a i zde se objevují záhadné mrtvoly. Co se filmařiny samotné týče, jedná se o čistý průměr, ale oslovilo mě samotné téma a moc se mi líbilo vyústění celého příběhu. A stejně tak se mi líbil Christopher Lambert. Zrovna tenhle film má podle mě nízké hodnocení jen proto, že v něm hraje tenhle nepříliš talentovaný herec. Nicméně já jsem spokojen. Šema Jisra´el! 70% (03.07.2012)

Neměla jsem ani ponětí, že i tohle má na svědomí inkvizice. Musel to být hrozný život.Přece pro všechny věřící je jen jeden Bůh-třebaže má jiné jména. Víra vůbec je špatná věc-plodí jen násilí a to má být ten milosrdný Bůh, ke kterému zvedají tváře a prosí o zázrak.?Nerozumím tomu a vlastně ani nechci. Zřejmě by se lidé v míru asi neskutečně nudili. Lambert zvládl roli opět na výbornou a jinak jsem ráda za málo známé tváře-nic mě při sledování nerušilo. Doporučuji-80% (29.10.2018)

Mám rád Christophera Lamberta a nestydim se za to. Můj vřelý vztah k němu započal už roku 1994, kdy jsem viděl Tarzana, pána opic a Highlandera 1 a stále trvá. A tak mne potěšilo, když jsem ve videopůjčovně zahlédl DVD s tímto filmem. Nejen proto, že už dlouho jsem s Chrisem nic neviděl, ale zároveň jsem byl rád, že ještě žije a stále hraje. Obal lákal na temné doby španělské inkvizice, zákeřnosti, intriky a zradu. A tak jsem neváhal a sáhl do peněženky. A ani toho moc nelituji. Lambert si stále udržuje své charizma a pokud upře svůj pohled do kamery, lze jen velebit jeho tupozrakost. Ale je mu padesát, což se nějak projevit muselo a v tomhle případě to odnesly souboje. Kde jsou ty doby, kdy máchal katanou a stínal hlavy oškliváků za zvuku Prince of the Universe. Jeho současná práce s mečem připomíná veslování - mááách, pauza, napínáme síly, mááách, pauza... Pomalé, nepřesné... být to realita, asi by moc dlouho nepřežil. Jak zde píší již jiní, film vypadá místy trochu jako televizní inscenace, herci jsou proměnlivých kvalit a často jsou nuceni vyslovovat stupidní repliky za účasti stupidních gest či pohybů. Naštěstí pak příjde Lambert, vrhne pohled do kamery a člověk přimhouří oko. Meč spravedlnosti je průměrný až podprůměrný film, ale u jeho sledování jsem netrpěl, příběh mne docela zaujal a ... je tam Lambert :), takže za tři. (03.08.2007)

35 % --- [DVD] --- Hm, nevím, co si mám myslet. Na jednu stranu to bylo lepší, než jsem čekal (což vzhledem k malým očekáváním není žádná výhra). Na druhou stranu je pravda, že o nějaký hluboký zážitek skutečně nejde. Co se týče příběhu, je to jedna z věcí, které táhnou film hodně ke dnu. Tvůrci se snažili vložit do historického filmu detektivní děj ála Jméno růže, což samo o sobě není špatný nápad. Bohužel špatný nápad byl zakončit příběh místo šokujícím odhalením filozofickým zmatkem (nebo zmetkem?). Další docela podstatnou záležitostí je obsazení, a to se tvůrcům taktéž nevyvedlo. Když pominu slabé herecké výkony vedlejších postav, nemůžu už přivřít oči nad slaboduchým projevem Lamberta. Kamera a střih taky nestojí za moc. Když teď nad tím tak přemýšlím, tak ani nevím, proč tak vysoké hodnocení. Možná proto, že mě to překvapivě udrželo u obrazovky až do konce, možná proto, že dno odpadu si nechávám pouze pro perly jako Kameňák. (28.06.2007)