Meč spravodlivosti

Neměla jsem ani ponětí, že i tohle má na svědomí inkvizice. Musel to být hrozný život.Přece pro všechny věřící je jen jeden Bůh-třebaže má jiné jména. Víra vůbec je špatná věc-plodí jen násilí a to má být ten milosrdný Bůh, ke kterému zvedají tváře a prosí o zázrak.?Nerozumím tomu a vlastně ani nechci. Zřejmě by se lidé v míru asi neskutečně nudili. Lambert zvládl roli opět na výbornou a jinak jsem ráda za málo známé tváře-nic mě při sledování nerušilo. Doporučuji-80% (29.10.2018)

Film je to pojaty ako moderna detektivka, ktora sa akurat odohrava v 15. storoci. Co k sebe vôbec nepasuje a vrcholom trapnosti je sialeny Lambertov vykon vdaka comu som mal pocit, ze sledujem nejaku parodiu. Je to skoda, lebo vyprava je slusna a v tych kulisach by sa dal natocit nejaky uplne ina lepsi film. Som ale rad, ze som to nemusel vidiet v kine, pretoze bez pretacania by som od nudy zdochol. 3/10. (05.07.2017)

Akční scény nejsou vůbec akční. Jsou natolik trapné, že ani strkání vlastního sopla do nosa mrtvé prababičky Josefa Abrháma by nebylo trapnější. Když se tam už teda něco "akčního" děje, tak je to jenom takový pošťuchování a de vidět, že to všechno jenom hrajou a přitom střih je tak děsnej, že nevíte, kde se vám hlava točí (asi se tím mělo docílit většího zmatku, kterej by ve vás měl vyvolat, že to je strašně akční). Tahle šaráda vyvrcholila, když si ten hňup Lambert zapálil vlastní příbytek a když tam vběhl, tak to tam trošičku hořelo, prostě by se to dalo v pohodě uhasit. No a on dělal, jak kdyby to byl nějakej mega požár a zachraňoval důležité důkazy místo, aby hasil. A pak v tomhle maličkým ohýnku na něho spadl hořící trám, jak z nějakýho Ohně nebo Okrsku 49 nebo jinýho ohnivýho filma a to teda nevím, kde se tam mohl vzít, když oheň stropu ani za nic nedosahoval. To jsem se musel smát. Nebo chlap vyskočí z okna, Lambert se na něho jde podívat, není to ještě ani sekunda a on už má u hlavy kaluž kečupa (nepíšu krve, protože to má hroznou barvu). Ale byla to pěkná inkviziční taškařice tenkrát v té době - cestou do kostela se zastavit na popravu, kouknout, jak to tam žije, prostě normální neděle... :))) Jinak Lambert už je starej dědek, neumí hrát a žádná z vedlejších postav taky ne (teda ten nájemnej vrah jo) a navíc jsou tam všichni hnusní, blbí, pobožní a středověcí. Jediný, proč jsem se na to díval, byl děj, protože mě zajímalo, jak to dopadne. To bylo jakž takž zajímavý, ale nadšením jsem z toho nechrstal. A to, že na konci tam Lambert šaškuje, jak klasickej ortodoxní žiďák je trochu ujetý, když si vemu, že jinak celej život nevěděl, že je žid a teď to najednou tak žere? (28.03.2007)

Hlavní hrdina – ne hrdina, to ne – lépe – postava, mající na starost bezpečnost španělského města, pátrá, kdopak si to z něj tropí šprýmy: zohyzděné mrtvoly se objevují a opět mizí; patrně za tím vším bude nějaké to spiknutí. Jak jinak - postava vše rozřeší, a navíc si ještě jen tak mimochodem srovná své „milostné“ vztahy, vyjasní identitu … . Na straně jedné tedy běžný filmeček, který se dá sledovat „na jedno oko“, protože i když necháte otevřené obě oči, stejně si za chvíli z děje houbeles pamatujete. Snad jen to, že jde o film situovaný do Španělska 16. století, který se vedle dobrodružné a poměrně nepřehledné linky, věnuje událostem, spojeným se sjednocováním Španělského království po úspěšném zavržení reconquisty. Konkrétně sjednocování duchovnímu (odstranění náboženské diverzity), které pro židovské obyvatelstvo znamenalo požadavek konverze ke křesťanství nebo opuštění země. Ve filmu se objeví i španělská inkvizice, instituce do jejíž pravomoci spadali křesťané, a to včetně konvertitů (židovských, muslimských). Snímku je úplně jedno, že se časově situuje do přelomu 16. století, tedy do doby, kdy již měla španělská inkvizice své divoké začátky za sebou a její postupy nabyly standardu, který v rámci soudobé Evropy nebyl nijak výjimečně krutý, spíše naopak. A proč by mu to jedno být nemělo, je pohodlné držet se pop-kulturního pohledu na historii. Na straně druhé jde tedy o snímek, který je podobný snímkům „Storm a tajné psaní“, „Kenau: Bojovnice z Harlemu“, a svým způsobem i filmu „Jméno růže (postava Bernarda Gui), obdobně jako ony je poplatný tzv. „leyenda negra“, propagandistickému pohledu na katolické Španělsko, vytvořenému jeho nepřáteli - protestanty. V tomto konkrétním případě se démonizuje španělská inkvizice, jako symbol netolerance, fanatismu, krutosti a antisemitismu. A v tom je úspěšný, když tak čtu komentáře, srovnávající tehdejší Španělsko s nacistickým Německem nebo výkřiky typu, že je pro všechny jen jeden bůh, jen s jinými jmény (no možná ano, ale to je aplikace myšlení soudobého člověka, který nevěří absolutně v nic, na myšlení raně novověké společnosti). O španělské inkvizici existuje dokument ( BBC, 1994) „The Myth of the Spanish Inquisition“, který odhaluje nejhrubší propagandistické smyšlenky o katolickém Španělsku. (14.01.2021)

Postavení Židů v pozdně středověkém a raně novověkém Španělsku se nijak zásadně nelišilo od toho v nacistickém Německu a není divu, že v době, kdy španělskou inkvizici čekal absolutně každý, se jarmulka nepovažovala za cool módní doplněk a pohrdnout v hostinci vepřovým byl dost adrenalinový sport. Nezaškodí si tuhle kapitolu dějin připomenout, třebaže britský film o Židech ve Španělsku natočený v Maďarsku sám na sobě páchá chvílemi ne obřízku, ale přímo kastraci, a Lambertova neměnná dřevěnost vnucuje myšlenku, že ho už od dob pána opic udržují fermeží. (08.12.2013)