Alfie

Film o muži ve středních letech, který si jen užívá, neváží si své přítelkyně a hodí se za stále novými děvčaty, až jednoho dne přijde nejen o přítelkyni, ale také o nejbližšího přítele, kterému se vyspal s jeho dívkou a hrozí mu docela vážné onemocnění. Když se podezření ukáže jako falešné, jde do sebe a začne uspořádávat svůj život. Některé chyby už jsou však nevratné. Poměrně zajímavá studie prostopášného života s příjemným Jude Law v hlavní roli. (09.02.2006)

Optimismus, nadšení, narcismus, chvástání. A ve druhé půli najednou nic z toho. Co je smutnější než ztráta vtipu a řeči napraveného sukničkáře? A co je nudnější než svěže pozitivní film měnící se do moralitky? Jude Law je frajer a koncertuje si v poloze psané přesně pro něj. S jiným scénáristou bych ho takhle chtěl vidět pořád. (16.08.2005)

Konečně zas jednou film, který mě příjemně překvapil. To, co začíná jako další povrchní romantická komedie, se během děje pomalu prohlubuje, až na konci zjistíte, že to byl film o něčem úplně jiném, který jde poměrně hluboko pod kůži (zejména mužům:)). Musím složit hold Lawovi, ukázal, že je herec nejen kvůli své hezké tvářičce... (23.07.2006)

Alfie je zajímavý jen první polovinu filmu. Pár teorií je skutečně trefných a Alfie díky svému "děvkařskému nadhledu" dokáže spoustu věcí správně pojmenovat. Bohužel mu velmi brzy dojde střelivo a z poměrně svižné konverzačky se stane ubrečený film o tom, jak není dobře člověku samotnému. Poslední třetina už není moc k vydržení. Přesto chválím alespoň ten nápad a Jaggerovu hudbu. 60% (17.07.2018)

Don Juan počátku třetího tisíciletí. Bezskrupulózní Alfie si jako sebevědomý „womanizer“ užívá přízeň žen - nebere ohledy, nepřeceňuje city, nemá žádné problémy. Vše, co podniká ospravedlňuje vlastní propracovanou hedonistickou filosofií. S tou se seznamujeme pomocí monologů jeho samotného. Celý film je vlastně jedním dlouhým Alfieho monologem, který je prokládaný dialogy s ostatními postavami. Režisér nepoužívá pouze obligátní vntiřní monolog, ale také přímé promluvy Alfieho do kamery, které vytváří nejen přímý (oční) kontakt s divákem, ale také efekt jakéhosi „vzdělávacího kurzu“ – Alfie nás svými příběhy a svými radami učí jak na to. S tím souvisí i jednoznačná orientace na hlavní postavu – Jude Law ani na minutu neopustí plátno a celý film je jeho hereckou exhibicí. Někdy od poloviny se bohužel snímek pomalu, ale jistě začíná proměňovat - z apoteózy děvkařství se stává prostou moralitou. Rytmus, atmosféra, Alfieho monology, herecký výkon – to vše se začíná zadrhávat a obalovat moralizujícím balastem, celý tento proces pak vrcholí závěrečným monologem. (09.01.2006)