1984

Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. 1984 (natočeno 1984). Depresívní film, ale bohužel méně depresívní a tudíž i méně povedený, než geniální knižní předloha George Orwella. Ten dokázal s úděsnou představivostí předpovědět hodně z projevů totalitního režimu Velkého Bratra, který mnohé neosoby socialistického bloku okusily na vlastní kůži. Ani závěrečné mučení ve filmu zdaleka není tak tvrdé, aby se mnou výrazněji otřáslo, a (bohudík) zdaleka neodpovídá kruté realitě čekistických mučení v neslavně proslulé moskevské Ljubljance, nebo obdobných zařízení v rudé Číně, Kambodži, KLDR... Pokud jde o filmový zážitek ze zfilmování totalitního prostředí, film 1984 byl pro mne jen slabším malým bratříčkem Gilliamova dokonalého filmu Brazil, kerý byl o totalitním režimu natočen jen o rok později. Takže jediné, co mne opravdu uchvátilo, bylo skvělé herectví Johna Hurta a Richarda Burtona (plus ochlupená krása Suzanny Hamilton) a hesla jako např. Válka je mír. Trailer k filmu zde: http://www.youtube.com/watch?v=Sdc0RHeY87s (04.08.2009)

Snímek, jehož projekce je bez přečtení knižní předlohy naprosto zbytečná a to neříkám jako zarputilý zastánce hesla "kniha je vždycky lepší" (viz. Klub rváčů), ale jako jeden z řady čtenářů, kteří při čtení knihy žasli nad tím, jak je možné na sotva 200 stranách vytvořit tak bezvýchodnou atmosféru, kterou v různých podobách zažily všechny generace a ani my nejsme výjimkou. Na knize je strašně znát životní fáze, ve které se sám Orwell nacházel. Film sice působí depresivně, ale není obsahově bohatý a opravdu nemá sebemenší snahu divákovi nečtenáři pomoci se orientovat v ději. Navíc vnitřní monology, základní stavební kámen předlohy, tady jsou nejen hrozně strohé, ale celkově se mi zdálo, že je tvůrci dost odflákli a zařadili jen, aby si odškrtli důležitou položku knihy. (27.06.2014)

Vzkaz, na němž je napsáno "I love you", musí do pece. A s ním i lidská individualita, radost, prosté věci jako ozdobné těžítko, láska, svoboda, kdy si můžete říct, že dvě a dvě jsou čtyři. Tu vystřídá šedá uniforma, povolená slova a amarouny. A taky obrazovka, která dává povely. Ne, dvě a dvě nejsou čtyři, jsou to někdy tři, někdy pět, nic, někdy všechno dohromady, prostě jak to chce STRANA. Krásná vize. Nejsem dotčena předlohou, ale jsem dotčená totalitou a to natolik, aby po mně z tohoto filmu a z představy "světlých zítřků" sáhl mráz. (02.11.2005)

Radfordovu příliš nedomrlou adaptaci jedné z největších klasik světové literatury je možno považovat - aniž bych se vědomě uchyloval k technice doublethinku - za vyloženě průměrný film hned ze tří důvodů. Primo: Je tím horší, čím více si divák znalý nepřekonatelné Orwellovy předlohy hýčká jejích myšlenkových i literárních kvalit (fakt, že 1984 je "pouze" jakousi temnější variací na Zamjatinovo My ponecháme u ledu), protože za a) její ideová i atmosférická košatost je ve filmu očesána na bolestně konformní dřeň a za b) úroveň vizuálního vyjadřování Malého bratra Radforda spadá do kolonky průměru v odstínu totalitního betonu, i když má po ruce talent slovutného R. Deakinse. Secundo: První bod je natolik transparentní skutečností, že ji nemohou přejít ani náležitě poučení jedinci, kteří už dávno počítají s diferencí mezi filmovými a literárními výrazovými zákonitostmi a specifiky a nestavějí jedno médium nad druhé podle vzorečků naivní předpojatosti. Konečně nemístně subjektivní Tertius: I když je vůči knize docela frekventovaně doslovný, přesto je, což je zdaleka to nejsmutnější, "orwellovský" asi jako interní poměry v obchodním řetězci Tesco. Pročež suma sumárově pravím, že nevědomost je v případě (dystopické) filmové podoby 1984 opravdu... síla. // Dodatek: Neobratně maskovaná výprava nuznějšího charakteru k lepšímu dojmu také nepřispívá. 2,5* (18.05.2009)

"1984" je, jak by řekl Douglas, "jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl, a nebylo jich málo". Proto jsem byl na její filmové zpracování velmi zvědavý, ale po zkušenosti z obou Farm zvířat (ty nechutné happyendy!) byla má očekávání zdrženlivá. A o to příjemněji jsem byl překvapen! Zde se žádné ústupky nekonaly. 1984 je skrznaskrz depresivní podívaná z neutěšeného, a narozdíl od Matrixů a spol. tak skutečného totalitního světa (genialita předlohy nejlépe vynikne uvědomíme-li si, že byla napsána ve 40.letech) , kde je podrobeno přísné kontrole úplně vše, včetně myšlenek. ... John Hurt je úžasný, vypadá ještě strhaněji, než když ho roztrhal vetřelec:) Také hudba předběhla svou dobu. Výtky lze mít jen k zestručnění pozadí příběhu a života v oceánské společnosti (především z "Teorie a praxe oligarchického kolektivismu" mělo být přečteno víc než jen pár vět), takže diváku neznalému knihy (a zvlášť tomu, kdo vyrostl na západ od železné opony) nemusí být vše úplně jasné. I tak doporučuji každému! Ale stejně si radši přečtěte knížku:) (01.12.2003)