1984

Filozofická depresívna báseň o dôsledkoch hrozivej totality, o ľudskej budúcnosti a minulosti. Má to myšlienky, hĺbku, zároveň i formálnu krutosť a obsahovú bezohľadnosť. Keďže sa mi do rúk nedostal naslávnejší antiutopický román všetkých čias, zrejme vo mne tento pre mnohých filmový unikát nezaznamenal takú stopu, akú by mala. I napriek predpokladanej autenticite bolo pre mňa zvláštnymi mukmi to dopozerať. Žeby práve pre tú ľudskú bezcharakternosť a pomýlenosť, ktorá sa nekompromisne dotýka aj budúcich generácií? (03.04.2010)

Neuvěřitelně depresivní podívaná, která přesně vystihuje ducha knihy. Všudypřítomná bída a bordel, uniformovanost v myšlení i oblékání, nevlídné prostředí, oprýskané zdi a v každém místnosti obrazovka s Velkým Bratrem, který vidí vše.Dusné totalitní atmosféra, plná strachu a fízlování a v ní muž, ve skvělém podání Johna Hurta, toužící po lásce, čistotě, svobodě. Rovnocenným partnerem mu je Richard Burton v roli vysokého straníka, ačkoliv nemá mnoho prostoru. Suzanne Hamilton jen tak přicmrndává, ale přináší prvek ženské krásy, která aspoň trochu vyrovnáná hodně depkoidní pocity. Rozhodně překvapí, že autory hudby jsou Eurythmics. Závěrečná scéna s elektrošoky a vyhladovělými krysami se vám z hlavy jen tak lehce nedostane. Jestli nemáte náladu, tohle si rozhodně nepouštějte a odložte to na jindy :o) (20.09.2003)

Lidská mysl je neuvěřitelně tvárná věc... Natáčel to fanda předlohy to je vidět. Na plný nejdu pro pomalý začátek a usínací tempo. Richard Burton (ve své poslední roli) i poměrně mladý John Hurt hrají výborně a není problém jim věřit každou jejich myšlenku. Popravdě jsem 1984 shlédl pouze jako přípravu na zkoušku a nakonec jsem byl mile překvapen sympatickou atmosférou nicoty a beznaděje. Kdo řídí minulost, řídí budoucnost. Kdo řídí přítomnost, řídí minulost. (05.07.2010)

Kniha od George Orwella patří k mým nejoblíbenějším a zároveň k těm, co mě nejvíce zasáhla a utkvěla mi v paměti. Pro plné vychutnání, pochopení, lepší orientaci a docenění snímku bych doporučil, si ji před shlédnutím tohoto Radfordova snímku přečíst. Film sice nedosahuje kvalit předlohy ( přeci jenom čtenářova fantazie je obrovská a spisovatel má oproti filmaři tu výhodu, že není limitován stránkami x ( stopáží ), prostředky, ale mám silný pocit, že s výslednou podobou by byl spokojený i samotný George Orwell. Já tedy ( i přes pár výhrad ) byl. Co musím jednoznačně vyzdvihnout to je fakt, že onu hlavní myšlenku se podařilo tvůrcům přenést na filmové plátno více než obstojně a spolu s VYNIKAJÍCÍMI hereckými výkony Johna Hurta a Richarda Burtona je to především toto, co táhne a dělá tento snímek tak silným. Chtěl jsem se rozepsat o tomto snímku mnohem obšírněji, ale právě v tuto chvíli spočinuly mé oči na komentáři uživatele Matty a ten to napsal vše " za mě " , pouze bych opisoval jeho slova! p.s. co říci závěrem? Snímek 1984 sice kvalit předlohy nedosahuje, ale jednou větou dodávám, že je hodně důstojným " převyprávěním " . Hodně silné 4*! (30.11.2009)

Atmosféru snímku musím přiznat, stejně jako solidní obsazení a herecké výkony. Nejvíc u mě bodovala výtvarná stránka věci, špína, uniformita a archaicky industriální technika éry, kdy totalitní státy zažívaly zlatá léta. Jenže musím říct, že ani kniha, považovaná za nejlepší román 20. století, na mě neudělala takový dojem, jaký jsem předpokládal, a to se přitom filmové adaptaci nepovedlo kvalitám knihy ani zdaleka přiblížit. Je to proto, že Orwell psal své stěžejní dílo v době, kdy na něj podobná vize vítězství totalitních režimů, které znal z vlastní zkušenosti, bezprostředně doléhala, děsil se jí a bral jako zcela reálnou možnost, že skutečně bude mít úspěch. Jenže já se narodil do doby, která éru industriálních totalitních režimů založených na masovém pojetí společnosti překonala a ty režimy buď už dávno zanikly nebo představovaly výsměch představám jejich zakladatelů. Oni si je totiž obyvatelé už dávno vytunelovali a přizpůsobili obrazu svému. Orwell popisoval systémy, které fungují a kterým jejich stoupenci i nepřátelé věří. Ten obraz, který si pamatuju z 80. let, představoval dávno vyhnilý systém, který myšlenky těch, kteří je kdysi vymysleli, už dávno popřel. Z těch starých distopií podobného ražení na mě daleko větší dojem udělal komorní Kallocain švédské autorky Karin Boyeové. A ještě větší depresi mi způsobovaly romány o konzumním vyhnívání společnosti, jako je Konec civilizace nebo sci-fi Když ještě žili lidé. Orwell bojuje se starými démony a ve skutečnosti hrozba totality přichází dnes od jinud. Moderní technologie umožňují už dnes větší kontrolu nad lidskou psychikou a fyzickým chováním, než si Orwell dokázal představit, a někdy v polovině století bude už ta možnost kontroly absolutní. Ideologie není nutná tam, kde disponujete špičkovou technologií a mocí médií. Celkový dojem: 60 %. (16.03.2011)