1984

No já nevim, kdybych na to nekoukal v šesti lidech, tak bych si tu atmosféru možná i užil a dokázal se do toho vžít. Ale určitě by se nezměnilo to, že film je v mnoha momentech hrozně utahaný a nudný. Jako ukázka totalitní společnosti to funguje skvěle, ale mohlo to být podáno o dost zajímavěji a ne tak nudně. Orwellovi patří určitě dík za tuto knihu, ale od filmu jsem prostě čekal víc. 60% (11.10.2010)

Nemá smysl mluvit zde o notoricky známém obsahu - kdo nezná, ať se stydí! Nemá smysl zde mluvit o předloze - kdo nezná, je literární idiot!!! namístě je mluvit o zdařilosti této filmové adaptace, a ta je téměř dokonalá. Téměř, viz výhrady zasvěcených, ale ne zcela. I tak jde o film, při jehož sledování jsem měl nutkání řvát a střílet komouše. Pro mě velká deprese (17.09.2007)

Ponuré, depresivní a naturalistické. Člověku by z toho mohlo směle mrazit v zádech a nic by s tím nenadělal. Zvrhlost režimu nezná meze a veškerá individualita člověka je nepřípustná. Lidi jsou jen opičky v kleci, které mají práci, přijímají stravu, dostávají rozkazy a musí je plnit. Richard Burton zde hraje neuvěřitelně chladného straníka. Klobouk dolů před jeho hereckým umem. Hrůznost tohoto námětu je dokonána v poslední čtvrthodince. Pocitově nemohu hodnotit výš, ale stopu ve mně 1984 zanechal. (20.07.2012)

"1984" je, jak by řekl Douglas, "jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl, a nebylo jich málo". Proto jsem byl na její filmové zpracování velmi zvědavý, ale po zkušenosti z obou Farm zvířat (ty nechutné happyendy!) byla má očekávání zdrženlivá. A o to příjemněji jsem byl překvapen! Zde se žádné ústupky nekonaly. 1984 je skrznaskrz depresivní podívaná z neutěšeného, a narozdíl od Matrixů a spol. tak skutečného totalitního světa (genialita předlohy nejlépe vynikne uvědomíme-li si, že byla napsána ve 40.letech) , kde je podrobeno přísné kontrole úplně vše, včetně myšlenek. ... John Hurt je úžasný, vypadá ještě strhaněji, než když ho roztrhal vetřelec:) Také hudba předběhla svou dobu. Výtky lze mít jen k zestručnění pozadí příběhu a života v oceánské společnosti (především z "Teorie a praxe oligarchického kolektivismu" mělo být přečteno víc než jen pár vět), takže diváku neznalému knihy (a zvlášť tomu, kdo vyrostl na západ od železné opony) nemusí být vše úplně jasné. I tak doporučuji každému! Ale stejně si radši přečtěte knížku:) (02.12.2003)

Stylizovaná, svým způsobem i uměřená a komorní adaptace. Velmi věrné a bezpochyby působivé. Jasně zaměřeno na individuální portrét posledního záblesku osobnosti v supratotalitním světě - John Hurt nikdy nebyl tak přesvědčivý. Co se týče prostředí i systému - je trochu upozaděno, ale provedeno není nijak špatně. Richard Burton působí jak z jiného - takřka toho "oceánského" světa. (14.06.2006)