Super prehnití

Tak a konecne mam dokoncenu a napozeranu dalsiu trilogiu Prohnili 1984 - Prohnili proti prohnilym 1990 - Superprohnili 2003. A suverenne je to najslabsi clanok trilogie. Noiret /L´Africain/ je aj tuna pritomny, ale osobne nemam rad Lhermitta. Komedialnych situacii je asi najmenej, casto dialogy vyznievaju do prazdna : 74 % (22.08.2015)

Ripoux 3 jsou jako nostalgická vzpomínka na staré dobré časy. V době oslepujících, ohlušujících a oblbujících výbuchů a honiček bez špetky inteligence a scénáristické promyšlenosti působí tenhle film jako pravý opak trendu - vizuálně komorní, ale scénář jedna báseň. Přesto je mi líto, že to musím říct, ale u prvních dvou dílů jsem se bavil víc. Trojka už mi přijde jakoby unavenější a odevzdanější - asi proto, že přesně takoví byli při natáčení Zidi, Noiret i Lhermitte. Pak není divu, že největší šťávu filmu dodávala hlavní mladá dvojice, z níž ona byla krásná a on docela talentovaný herec. (04.07.2005)

Už předchozí druhý díl Prohnilých ztratil něco z energie prvního skvělého filmu, ale pořád to byla víc než dobrá zábava. Škoda, že se totéž nedá říct o posledním dílu velmi volné trilogie. Ten už hraje jenom na nostalgickou vlnu a nemá nic nového (a překvapivě ani nic osvědčeného) čím by zaujal. V nostalgii se vyloženě utápí přes 3/4 stopáže, aby se pak unaveně doplazil do konce. Kam se poděly všechny vtipné scénky? Tohle je pouze neispirativní odvar obou starších klasik s názvem Prohnilí. 2,5* (15.06.2014)

Tak ještě jednou a naposled projděme uličky Montmartre za zvuku Laiových nostalgických šansonových kreací v tomto posledním Zidiho filmu. Je to více než důstojné rozloučení, nejen s Prohnilými, nejen se Zidiho komediemi, ale i s tehdy už zkomírajícím specifickým žánrem francouzské komedie. Tato labutí píseň je možná posledním ohlédnutím za zlatým věkem francouzského komediálního filmu, neb tam kde se v dáli v podzimní mlze nad Seinou vytrácí noty doznívajícího akordu starého harmonikáře už v novém tisíciletí neomylně blikají neony v rytmu techna. Pro nás pravověrné jasné znamení že bude lepší z Francie sledovat už jen sport, třeba Starou dámu. Ta letošní byla celkem povedená - jen ten Křižák letos úplně vyhořel. (19.09.2020)

Hned na začátek musím ocenit tu úvodní jízdu kamery uličkama Montmartru s hudbou Francise Laie k tomu. Něco tak krásnýho musí prostě potěšit srdce každýho fanouška Prohnilích. Snad v každým záběru jsem viděl přítomnost, pokrok a moderní rozvoj Montmartru, ale současně jsem viděl Montmartre i tak, jako když se v něm poprvé před dvaceti lety ukázala jedna užasná dvojka "prohnilích" chlapů, Philippe Noiret + Thierry Lhermitte. Na to vlastně ani zapomenout nejde. Claude Zidi to moc dobře věděl a do třetího dílu se mu podařilo dostat tu lásku k těm oprýskaným barakům, malinkým uličkám plných pofiderních obchodníčků se vším možným i nemožným, zlodějíčku větších i menších, holek s živností na "lásku", ale hlavně dokázal, alespoň na chvíli vrátit chlapy, kteří jsou možná prohnilí, ale taky jsou okouzlující, zábavný a stále neskutečně sexy. Ano, jednou prohnilí, navždy prohnilí a z tohoto setrvalého stavu se v tomto případě raduje celé mé srdce. (26.12.2008)