Rekonštrukcia

Čisté dogma to není. Ale svícení interiérů a noční scény jsou podle něj. Celé mi to přišlo jako studentské cvičení a snaha o originalitu za každou cenu, i když v jednotlivostech to už na plátně bylo. Opět tady použili srceryvný opus smičcové Adagio od Samuela Barbera, které jsme už slyšeli ve Sloním muži nebo Četě. (25.10.2014)

Odhodit minulost a začít znovu, žít jinde, jinak a přirozeně lépe! Kdo by o té možnosti alespoň na vteřinu nechtěl uvažovat? Být o dvacet let mladší, zřejmě bych nadšeně analyzovala jednotlivé vrstvy této hry a byla schopna dohledávat hloubku všech linek. Ale nejsem: postrádám jakékoliv smysluplné sdělení a vnímám jen promarněnou šanci, prázdnou manýru, která by ráda udávala směr. Ne, že by se mne Alexovo bloudění nijak nedotklo, přála jsem mu, aby nezaváhal, jen tuším, že v jiné režii by si "Rekonstrukce" našlápla na kult. Za sebe si přeju, abych na podobně nedoladěný a navrch nijak původní experiment znovu hned tak nenarazila. 50% (09.09.2009)

Tak z novu (re-konstruujeme): Je tu láska, čistě jako důvod začít se hýbat, chtít se setkávat. Jsou tu dva cizinci, a ti už při prvním setkání vědí, že řečí si lze vzájemně měnit možnosti svého světa - a že to bolí, i když je to "jenom" rekonstrukce reality: řečí změníte pohled, jeho, její, a pohled diváka, změníte film, a pak už to není film, je to Rekonstrukce. Sledujete sice film, ale sami rekonstruujete příběh. Film Vám klade před oči řadu setkání těch dvou. Ale nelze vědět, které z té řady setkání je jejich první, druhé, poslední - protože hlavní hrdinové jsou "hráči" a od první chvíle to o sobě vědí, smějí se na sebe a nic z toho, co řeknou, nemusí být pravda - může to být to hra, hra na první setkání, hra na loučení... Je na Vás, jaký z toho poskládáte příběh, tohle je Schroedingerův film, v krabici jsou všechny možnosti, a Vy svýma očima vytahujete některou ven. Víc za sebe vkládám do téhle hry zde: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=117792 (01.05.2011)

Symbolizují ártovina, kde efektní alter forma málokdy koresponduje s obsahem. Banalitka. Sobeckej kluk prostě pojde na to, že neví, co vlastně chce. A když se prezentace jeho životního megaproblému jakože abstraktněji zašmodrchá, argumenty pro zápletku na deset dlouhých minut to v celovečeráku neobhájí. Závěrečný moudra vypravěče jsou jen pseudointelektuální kecy a jeden velkej podtrhující fail tohohle umělýho a většinou nudnýho dortu. (22.12.2011)

Lynchárna až to není pěkné. Kdo chce opisovat od mistra musí být aspon trochu zdatný a umět dílo podat aspon trochu jinak než jako čistou vykrádačku stylu převedenou na téma píšu knihu o své ženě, jejím milenci a nevěře, která se vlastně nikdy nestala. Nevím jaké v tomto filmu vidět umění. Točit film, nastavit dějové linie, které se snad i natáčejí zvlášt a pak to celé prostříhat a zpřeházet aby se dostal pořádný magický efekt. Wau.... (05.01.2006)