O malých věcech

Za mě průměr, čekal jsem nějaké životné, černohumorné povídky o vztazích, ale většina z nich byla až příliš bizarních, nebo zbytečně vyhrocených. Natočený je to dobře, když si vezmete, že to natočil tehdy sotva třicetiletý herec, který hrál v pár věcech a s režií nemá mnoho zkušeností, ale jinak na snímku nevidím nic zvláštního. 50%. (26.08.2024)

Hodně příjemný a nenápadný debut, který ukazuje, že i ve zdejších podmínkách lze natočit film, který nejde divákovi naproti, nepodbízí se mu a má docela silné poselství. Ocenit se musí, že všech dvanáct povídek je konzistentních a udržuje si víceméně stejnou úroveň. Denis Šafařík má viditelně smysl pro černý humor, protože všechny příspěvky jsou vtipné, zároveň ale z jejich vyznění leckdy běhá mráz po zádech, což je pochopitelně atraktivní. K tomu nejlepšímu rozhodně patří hned úvodní "básnická" povídka a předposlední se snědenými klíči, závěrečný dovětek je pak poměrně brutální. Z herců logicky nikdo nevyčnívá, protože nemá tolik prostoru, všichni jsou ale velmi dobří a leckdy autentičtí. Jestli ale něco filmu chybí, je to propojující prvek, protože to, že se vše odehrává pod jednou střechou, úplně nestačí a není to zcela uspokojivé. O malých věcech je každopádně sympatická prvotina, která má co nabídnout, a i když není úplně dotažená, dodává člověku naději, že i u nás si tvůrce může natočit vesměs to, co sám zamýšlí, jen musí mít promyšlený nápad a silnou podporu producentů. 60 % (16.06.2023)

Malé životné absurdity alias tak trochu chaunovo velmi pozdní odpoledne. Smiech cez slzy, od plaču k slzám. Neopozerané tváre českého filmu ako veľký bonus. Odvážny počin. Až tak odvážny, že sa ho zlakli všetky akadémie a nenominovali ho na takmer žiadne ceny. Tí herci? Jeden za druhým. Fuck tých, čo sa boja, vlastná cesta je tá najlepšia. (16.02.2024)

Hodně povedený debut Denise Šafaříka představuje dvanáct krátkých příběhů z jednoho bytového domu, které jsou černohumorně vypointované. Každá povídka funguje skvěle sama za sebe a není jim velice co vytknout. Snad jen stopáž by se dala zkrátit, protože těch příběhů je na jeden film opravdu hodně. Sám bych ale neuměl rozhodnout, co vypustit a to už jsem z rozhovoru na Českém rozhlase slyšel, že jich bylo pár vypuštěno. Za nejlepší považuji příběh páru, kdy žena nechtěla dát přečíst muži dopis. (31.12.2023)

Trochu drsnější, místy až morbidní. Ale to mi nevadilo, tento typ humoru mám rád. Jednotlivé příběhy a jejich vygradované pointy se mi moc líbily. Bohužel na hodinovou stopáž jich je až moc a pozornost diváka to hodně rozptýlí. Zde platí heslo: Čeho je moc, toho je příliš. Možná by stačilo některé příběhy o něco málo prodloužit a propracovat, aby jich bylo trochu méně a zůstaly v hlavě. Takhle jen přeletí a druhý den si nevzpomenu. (15.09.2023)