Barvy zla: Červená

Barvy zla: Červená je kriminálka, kterou sice na jednu stranu musím skrz naskrz označit za velice průměrnou a rozhodně ne příliš výraznou podívanou, na druhou stranu si ale opět nemohu odpustit popíchnutí do naší kinematografie, vůči které je tento film i tak úplně jiný level a fakt můžeme všichni jen závidět, jak moc jsou naši severní sousedé v tomto druhu umění jinde. Nářkama nic ale nezměním, takže k filmu samotnému. Nejlépe bych to chtěl asi popsat tak, že v ani jednom ohledu není tato krimi špatná, zároveň ve všech těch ohledech se ovšem ale nejedná ani o nic, co by diváka úplně posadilo na zadek, jinými slovy, vše má své pro a proti. Zápletka tedy není nudná, má svižné tempo, sem tam nějaké to napětí a nějaký ten zvrat, a i samotné vyšetřování pak působí docela přesvědčivě, takže po této stránce ok. Na druhou stranu mě ovšem rozhodně zamrzelo, že celý případ je vážně předvídatelný, k čemuž navíc vůbec nepřispěje ani odhalení vraha v podstatě už v půlce filmu, a i když pak bylo v závěru přidáno ještě další odhalení, tak i to nepůsobilo nějakým šokujícím způsobem, jelikož i to tak nějak viselo ve vzduchu, takže tvůrcům se tu prostě příliš po celou dobu nedařila hrát s divákem ta osvědčená Hra na vraha, což považuji u tohoto typu filmu docela za zásadní problém. S atmosférou je to pak jako na vážkách, chvílemi nekompromisní a mrazivá, chvílemi naopak zcela nepřítomná, emoce tu jinak za mě nefungovali bohužel vůbec, a co se týče postav, tak vesměs byly trefně obsazené, sympatické, zároveň ale nikterak výrazné a prakticky žádná z nich na sebe nedokázala strhnout nějakou větší pozornost. Ve výsledku se tak skutečně jedná o sice funkční a působivou kriminálku, která ovšem nepřináší opravdu nic ojedinělého, či natolik výrazného, aby o ní bylo potřeba mluvit na každém rohu. Prostě pěkný průměr. (04.06.2024)

Už se mi nejednou stalo, že mě polští filmaři zklamali; došlo k tomu hlavně proto, že mám vůči nim velká očekávání. Polsko je sice naším sousedem, ale srovnání naší a polské filmové tvorby u mě vyznívá tak, jako bychom byli na různých kontinentech. Jasně, i v zemi pana Wolodyjowského se točí stupidní romantické komedie, jenže vedle nich natočili zachránci Vídně řadu kvalitních krimi thrillerů, což se u nás příliš (spíše vůbec) nedaří. Pravda, tentokrát i mě, starého otrlíka, poněkud zaskočila míra vyobrazené brutality, ale zas na druhou stranu život není pohádka ani komiks od Marvela, že jo. Když holt někoho vezmete přes hlavu sekerou nebo tupým předmětem, musíte počítat s tím, že výsledek nebude pěkný na pohled. Zjemnělý estét by tak mohl mít se snímkem docela vážné problémy, ale realita je taková, že dokud budou existovat lidé, kteří rádi provádějí jiným lidem ohavnosti, měli bychom si všichni na podobné záběry zvyknout, protože zákony jsou k takovým zmrdům krajně vstřícné. Zjevně nejen u nás. No, já jsem si tuhle drsnou exkurzi do Trojměstí opravdu užil, i když k pátému kousku přece jen ještě něco chybělo. / Poučení: Nějakou dobu asi nikomu neřeknu, že je hlava otevřená. (05.06.2024)

No zase taková pecka to nebyla. Slušná, lehce nadprůměrná detektivka s nepříliš sympatickou "obětí". Slušně zahrané, dobrý boss i poskoci. Snad jen jako dovětek by mě zajímalo (pokud přistoupíme na děj jako příběh), kde berou ty hloupý blbky vždycky pocit, že jsou schopný všechno a všechny ukočírovat až do konce? (13.09.2024)

Polská kriminálka podle knižní předlohy, která Vás rozhodně nudit nebude. Poláci totiž točit umí a moc si neberou servítky s tím, co se smí a nesmí a co je za hranou a co ještě ne. Barvy zla jsou skvělou trilogií a i když je tu samozřejmě pár věcí pozměněných, nenudila jsem se, bavilo mě to a plottwist na konci s příběhem dobře zatočí. Skvělá kamera, výborné herecké osazenstvo. Jasně, není to úplně 100% ve všem, ale když to srovnáme s 90% našich filmů, tak jsou Poláci opravdu někde jinde.  Moje hodnocení: 9/10 (08.06.2024)

Dej sa odohráva na severe Poľska, v oblasti, ktorú mám veľmi rada. Prvú otázku, ktorú som si po filme položila, prečo červená? Farba krvi, násilia, ale aj erotickej vášne – to všetko červená evokuje. Možno ešte jeden prvok – oči podliate krvou sú symbolom zúrivosti a  v tejto poľskej kriminálke ho máme vrchovato naložený – zúrivé a nezmyselné násilie na ženách zo strany páchateľa (naschvál opisujem takto, aby som neprezradila pointu), ale aj zúrivá bezmocnosť v očiach ženy – matky. Samotný príbeh je pomerne priamočiary – zlí sú zlí a krutí miestni mafiáni, ktorí sa cítia beztrestne a neštítia sa ničoho. Skorumpovaná polícia, ako inak.  Sympatická postava štátneho zástupcu Leopolda Bilskeho, ktorý má jasný cieľ, rozlúsknuť tento prípad a navždy naň zabudnúť. Herečka, ktorá zahrala Moniku Boguckú (Zofia Jastrzebska), má talent a rola sa jej vydarila. Len jedna otázka? Nedalo sa smrti Moniky predísť? Prečo rodičia neodhalili vážnosť problému? Tieto odpovede som dostala len čiastočne, najmä dôvod postojov jej otca. Lenže ono to nakoniec celé bolo inak! Priznávam, bola som záverom prekvapená. (02.08.2024)