Animatrix: Přijímací zkouška

Podle mně asi nejslabší díl Animatrixu, i když určitými faktory velmi zajimavý. Například tím, že stroje se stávají obětí toho samého, co už tak dlouho dělají lidem.. Ale na můj vkus, samotná dlouhatánská sekvence v tom "matrixu" byla opravdu příliš hardcore.. Sice zajimavé nápady, plno barviček jak na tripu, ale pro epileptiky rozhodně nebezpečné jak Speed Racer, a po chvíli nudící. Vše ale naštěstí zachranuje skvělý závěr, který se nese v duchu beznaděje celého Animatrixu a je důstojnou tečkou za tou hodinou a půl strávenou v tak děsivé budoucnosti.. (22.01.2011)

Matrix tentokrát naopak. Stroj lapen do virtuálního světa vytvořeného lidmi. Stroje asi vidí svět trochu jinak a tak je i ten virtuální svět pro stroje tak trochu divný. Skvělá zápletka, místy pravda nepochopitelná. Ale to zklamání rozhodně nechápu. U mě patří Přijímací zkouška mezi Animatrixovými díly hned do druhé ligy. (První liga: Druhá renesance, Neznámé území a Detektivní příběh). (29.01.2004)

Nedělal mi ani tak ,,problém" ten samotný příběh, ale spíše to na mě působilo ,,divně" celkově. Grafika se mi tady oproti ostatním moc nelíbila (statické pozadí ano, postavy ne-e), příběh byl OK, ale... takové halucinogeny? To že je Matrix? Bylo to prostě divné. Kdybych to mohla já sama přepracovat, celou pasáž oblbování robota bych udělala úplně jinak. Rozhodně nejslabší povídka Animatrixu. (18.05.2011)

Další zamyšlení, tentokrát hledající ideální kompromis pro společný život strojů a lidí, nevybočujíc přitom z pochmurného ladění celého Animatrixu, jak dokazuje už už nadějné finále. Místy až surreálné pasáže nás pak přesvědčují o existenci „něčeho jako duše“ v elektrodách kusů hýbajícího se plechu. Opět je rovněž přítomná náboženská rovina příběhu. Má smyslu hrát si na Bohy? A když už, tak ať si na něj hraje raději člověk než stroj? Je toto fatálním následkem vyvíjející se společnosti? Správně se vyvíjející společnosti? 85% (31.08.2006)

Povídka jako z AniAntiMatrixu, neboli jak se vnímání mezi realitami transformuje. Po vizuální stránce je Matriculated tak zdařilý, že se mi nejednou asociovala Alenka v říši divů, čili celkový nádech obrazového vyprávění je rozhodně na 100%. Ostatně to je také důvod, proč mám tuhle povídku tak rád, že totiž nemluví ale uchvacuje, poutá, hypnotizuje a především, že dává prostor imaginaci diváka a nechává ho mnohé domýšlet. (14.02.2006)