Francúzova milenka

Po stopách Meryl Streep aneb co mi z její tvorby uniklo.. Mám ráda dobové příběhy romantického žánru, takže jsem se také na tento velmi těšila.. Hned zpočátku mne film „Francouzova milenka“ zklamal rozdělením děje na ten romanticko-historický a na děj ze současnosti, i když jsou v podstatě obě dějové linie úzce propojeny.. Kdyby „moderní“ linii tvůrci vyškrtli, vůbec bych se nezlobila.. Druhý příběh o váženém přírodovědci, který nehledí na svou pověst a naprosto zahoří svými nemalými city do místní outsiderky a obětuje jí nejen svou pověst, ale také čest, mne vyloženě bavil.. Meryl Streep v roli mírně bláznivé ženy skvěle doplňovala skvěle sucharského Jeremyho Ironse.. Přiznám se, že pointu příběhu jsem nebyla schopna odhalit.. (10.08.2018)

Když jsou pod filmem hesla jako "světoznámé, pět Oscarů, podle bestselleru, viktoriánská Anglie, záhadná žena, biolog a láska", je mně víc než jasné, že bude jen otázkou času, kdy poprvé zívnu, kdy se poprvé zvednu z gauče, abych si šel do kuchyně pro sušenku a kdy začnu na televizi koukat už jen proto, abych si o něco opřel zrak. Nevím, jak to dělám, ale fakt se moc často nepletu... (30.12.2014)

Film jsem si pustila pár dní po dočtení knihy. A kdybych ji nečetla, film bych pochopila úplně jinak, nebo nepochopila vůbec. Některé scény na mě tak působily dost groteskně nebo zkratkovitě. Tak 70% věcí se ztratilo. Dost mě taky štvala ta linka ze současnosti a závěr na loďce, jelikož nebyl ani jeden ze dvou, které kniha nabízí a film tak skončil jako sladká romance. Ale Meryl Streep mám ráda a když zapomenu, že se jedná o adaptaci knihy, tak za mě dobrý, ale víckrát to vidět nemusím. (10.04.2021)

Mám doma i knihu, ale důkladně jsem ji nikdy nepročetl. Film jsem viděl několikrát, a je to asi jediný film, kde se mi dost líbila pro mě do té doby nepříliš známá herečka Meryl Streep. Obě linie filmu mi přišly zajímavé. Současnost (konec 80. let, ale klidně by to mohl být i rok 2.010) a příběh lidí, co hrají v příběhu z Viktoriánské éry (1840 - 1903). Pro Jeremy Irons to byla první velká herecká příležitost, do té doby byl znám z divadelních prken Londýnských divadel. A především jde asi o nejlepší film, který natočil Karel Reisz, dítě, které patří mezi sirotky, které ze spárů nacistických hrdlořezů vyvezl z Prahy do Londýna "podnikatelem zaplacený vlak", jinak by jejich životy skočily patrně v koncentráku. Díky této náhodě, mohl později třeba K.Reizse natočit film, který by jinak nevznikl. Napadá mě ona známá myšlenka, kolik batolat a dětí v historii zemřelo a přitom mohlo obohatit kulturné život náš všech. Vždy mi pak naskočí otázka - o čem tedy vlastně lidský život je? Proč? Jiným je umožněno udělat a prožít to, co je dalším odepřeno. Tím se vše relativizuje. (06.09.2010)

Jako ano, musím uznat, že s tou červenou knihovnou se Karel Reisz (zdravíme do Ostravy) popral, jak nejlépe mohl a ozvláštnění pomocí filmu ve filmu tomu krapet pomohlo, ale málo platné, pořád je to jen historka o pitomci, který se zamiloval do nějaké ženy, bo mu připadala tak nějak strašně tajemná, na jedné straně, a o pitomci, který je ochoten se vykašlat na svou rodinu a dcerku kvůli nějaké americké hérečce. Jako být tam aspoň něco navíc, neřeknu ani popel, ale tohle je slabý odvar a stý výluh všech těch Jane Austenových a Bronteových a dalších romantiček puritánského období Anglie, až bolí. Jedinou životnou a zajímavou postavou je tady ten sluha, ostatní se chovají jako loutky, bez jakékoliv, ale jakékoliv hlubší psychologie postavy, včetně té tajemné, netajemné Sáry. (19.09.2022)