Lolita

Rozhodne se nejedna o spatnej film, ale kuli par vecem to proste na vyssi hodnoceni neni. Za prve reziser. Lyne sice neni spatnej reziser, ale Kubrick je proste Kubrick. Za druhe, Kubrickovu Lolitu jsem videl pred timhle filmem. Navic nad Kubrickovo Lolitou se da primhourit oko, ze je z roku 1962 a tudiz je to skandalni tak, jak asi nejvic slo, ale to co stacilo v roce 62 uz v roce 1997 proste nestaci. Film ma pribeh prakticky stejnej, jakoby tvurci vzali puvodni scenar a jen sem dali novy herce. To je dalsi problem, jakkoliv je Irons skvelej herec a tuhle roli perfektne zvlad, proste to neni James Mason, to samy plati o Frankovi Langellovi, ten proste neni Sellers. Ale Dominique Swain musim pochvalit. Navic je Kubrickuv film v ramci moznosti sviznej, obcas vtipnej a obcas napinavej a oproti tomu je tahle verze obcas zbytecne roztahana a obcas protivna. Ale jak rikam, za to, ze film nedostane vetsi hodnoceni, muze jen to srovnani s puvodni verzi, jinak to skutecne neni spatnej film. (09.02.2007)

S určitým odstupem od setkání s první adaptací jsem si udělala čas na nové zpracování Lolity. A toto mi skutečně vyhovuje lépe. 40. léta jsou zobrazena velmi autenticky (obdobně skvěle jako později v On the Road), i onen klíčový prolog z 20. let působí velmi přirozeně. Detaily jsou místy až geniální, například výběr časopisů a komiksů, které si Lolita a její milenec pročítají. Lolita je sama o sobě velmi živá, skutečná a sexy, ne tak umělá a afektovaná jako byla před lety Sue Lyon. Jeremy Irons je skvělý, místy až bezbranný ve své zamilovanosti a tvrdý a zlý ve scénách s dospělými. Jen je obrovská škoda, že hodně scén s Melanií Griffith bylo vystřiženo, přeci jenom výsledný film je až příliš sevřený a jakoby se odehrával jen mezi hlavní dvojicí. Scény s Lolitinou matkou, tak jak byly původně natočeny, pomáhaly příběh ukotvit v realitě a jejich redukce posunula celek ke snovějšímu vyznění. (26.10.2019)

Pro koho je Nabokov oblíbeným spisovatelem, tak jistě si tuto knihu nenechal ujít, která právem patří do vínku klasické literatury. Bohužel film je trošku o něčem jiném, ale tím rozhodně nechci říci, že film je špatný, naopak, ale jednoduše nedosáhl Adrian Lyne filmového souznění s románovou předlohou. (10.10.2007)

Bohužel jsem zatím Nabokovu knihu nečetl, nicméně vlemi mne zajímá už proto, že její dřívější filmové zpracování od Kubricka se od toho Lynova podstatně liší. Nikoliv dějem, ale celkovou náladou a charaktery postav. A přestože hlas většiny mluví jinak, Lynova verze se mi líbila nesrovnatelně více. Dominique Swain je úžasnou, živoucí a strhující Lolitou a pro Jeremyho Ironse je Humbert snad životní rolí. Emotivní režie a pěkná kamera podtrhují hluboký filmový zážitek. (14.08.2007)

Dřív jsem měl tenhle film rád, ale po novém zhlédnutí po letech mě skoro otrávil. Hlavní důvod rozčarování má jméno, ó ano, Dominique Swain - pro roli 12 leté Dolores Haze byla ve svých 17 letech beznadějně stará a typově zcela nevhodná. Humbert Humbert byl zcela na férovku pedofil, proto nemohl mít standardní sex se svou dospělou manželkou, a proto ji uspával prášky na spaní - Dominique Swain je zde ovšem v podstatě kompletně sexuálně vyzrálá a nerozeznatelná od dospělé ženy, a ne, těch pár culíků z ní fakt 12 letou dívenku nedělá. Jakýkoli pedofil by o ni neopřel ani kolo - byla by pro něj ve své vyspělosti naprosti asexuální. Herečka dostala ve filmu zcela neobyčejný herecký prostor, který náležitě a beze zbytku využila, osobně jsem však její hereckou exhibici shledal spíše protivnou, a její herectví mě nebaví. Ve scéně, kdy v hádce křičí na Humberta, aby ji zabil stejně jako její matku, mi byla vyloženě extrémně nesympatická. Skutečnost, že se nikdy později nevymanila ze stínu své nejslavnější role a de facto se po ní slehla zem a není o ní slyšet, budiž smutným dokladem toho, jak může raketový start s člověkem nevratně zamávat. Jeremy Irons je také starší než jeho postava Humberta, nicméně již ne tolik jako jeho zmíněná herecká kolegyně, a jeho noblesní herecký projev tvoří velmi příjemnou rovnováhu tomu ztřeštěnému šaškování jeho mladšího protějšku. Film mi navíc přišel úmorně dlouhý a hlavně, proč to nenapsat, i strašlivě zbytečný. Nemohu si pomoci, ale musím zde napsat to samé, co jsem vytýkal i starší Kubrickově adaptaci - jestliže společenské konvence nedovolují natočit film, který bude věrnou adaptací geniální Nabokovovy předlohy (tzn. kde by Lolitu skutečně hrála 12 letá herečka a kde by se nevypouštěly z románu všechny ty pikantní pasáže), pak ať se takový film vůbec netočí. Ostatně, stejně si myslím, že Lolitu ani věrně zfilmovat nejde, ten román je příliš sofistikovaný a promyšlený, aby se ho kdy mohlo povést nějak zdařile převést na filmové plátno - míra nezbytných redukcí bude zkrátka vždy nesnesitelně nabobtnalá. Filmu ovšem nelze upřít celou řadu předností - krásnou Morriconeho hudbu, vynikající kameru i režii, a především pak vystižení retro atmosféry poválečné Ameriky - film je v tomto ohledu velmi příjemnou, byť poněkud zdlouhavou podívanou, které nechybí řada působivých scén a emotivní závěr. Člověka dobře obeznámeného s předlohou může tento film jen těžko uspokojit, ale nehledě na to si ho lze vcelku bezproblémově užít, a zapomenout na ty parchanty z pornoprůmyslu, kteří si slovo lolita ukořistili ke svým účelům - to mi na celé věci přijde nejsmutnější, jak si to slovo dávno od vydání románu žije svým životem - životem, z něhož se chce zvracet. (09.08.2011)