Lolita

Dřív jsem měl tenhle film rád, ale po novém zhlédnutí po letech mě skoro otrávil. Hlavní důvod rozčarování má jméno, ó ano, Dominique Swain - pro roli 12 leté Dolores Haze byla ve svých 17 letech beznadějně stará a typově zcela nevhodná. Humbert Humbert byl zcela na férovku pedofil, proto nemohl mít standardní sex se svou dospělou manželkou, a proto ji uspával prášky na spaní - Dominique Swain je zde ovšem v podstatě kompletně sexuálně vyzrálá a nerozeznatelná od dospělé ženy, a ne, těch pár culíků z ní fakt 12 letou dívenku nedělá. Jakýkoli pedofil by o ni neopřel ani kolo - byla by pro něj ve své vyspělosti naprosti asexuální. Herečka dostala ve filmu zcela neobyčejný herecký prostor, který náležitě a beze zbytku využila, osobně jsem však její hereckou exhibici shledal spíše protivnou, a její herectví mě nebaví. Ve scéně, kdy v hádce křičí na Humberta, aby ji zabil stejně jako její matku, mi byla vyloženě extrémně nesympatická. Skutečnost, že se nikdy později nevymanila ze stínu své nejslavnější role a de facto se po ní slehla zem a není o ní slyšet, budiž smutným dokladem toho, jak může raketový start s člověkem nevratně zamávat. Jeremy Irons je také starší než jeho postava Humberta, nicméně již ne tolik jako jeho zmíněná herecká kolegyně, a jeho noblesní herecký projev tvoří velmi příjemnou rovnováhu tomu ztřeštěnému šaškování jeho mladšího protějšku. Film mi navíc přišel úmorně dlouhý a hlavně, proč to nenapsat, i strašlivě zbytečný. Nemohu si pomoci, ale musím zde napsat to samé, co jsem vytýkal i starší Kubrickově adaptaci - jestliže společenské konvence nedovolují natočit film, který bude věrnou adaptací geniální Nabokovovy předlohy (tzn. kde by Lolitu skutečně hrála 12 letá herečka a kde by se nevypouštěly z románu všechny ty pikantní pasáže), pak ať se takový film vůbec netočí. Ostatně, stejně si myslím, že Lolitu ani věrně zfilmovat nejde, ten román je příliš sofistikovaný a promyšlený, aby se ho kdy mohlo povést nějak zdařile převést na filmové plátno - míra nezbytných redukcí bude zkrátka vždy nesnesitelně nabobtnalá. Filmu ovšem nelze upřít celou řadu předností - krásnou Morriconeho hudbu, vynikající kameru i režii, a především pak vystižení retro atmosféry poválečné Ameriky - film je v tomto ohledu velmi příjemnou, byť poněkud zdlouhavou podívanou, které nechybí řada působivých scén a emotivní závěr. Člověka dobře obeznámeného s předlohou může tento film jen těžko uspokojit, ale nehledě na to si ho lze vcelku bezproblémově užít, a zapomenout na ty parchanty z pornoprůmyslu, kteří si slovo lolita ukořistili ke svým účelům - to mi na celé věci přijde nejsmutnější, jak si to slovo dávno od vydání románu žije svým životem - životem, z něhož se chce zvracet. (09.08.2011)

Klobouk dolů před Dominique Swain a někdy také před Adrianem Lynem. V prvním případě jednoduše proto, jak zvládla roli Lo. Jasně, že mám problém s tím, že 14-ctku hraje někdo, kdo na těch 17-náct vážně vypadá, ale i přes to se mi ztvárnění Lolity hodně líbilo. Dominique je správně neposedná, vyzívavá, rozpustilá, prostě lízátko jak si asi každý kdo četl knihu tuhle postavu představuje. Přesto by to mohl někdo Humbertovy vpálit naplno a neskrývat se za už skoro dospělou ženskou... V druhé případě Adriana Lyna to je komplikovanější. Adrian si dokáže skvěle vyhrát s určitým typem scén, většinou v komorním podání Irons - Swain. Tam to prostě jiskří, je tam ten náboj a při samotné "erotice" to fakt vře. Vrcholem je pak vyřizování si účtů s Quiltym, které sice balancuje na hraně komičnosti, ale ve výsledku se jedná o naprosto skvělou scénu. Problém ale s jeho režií nastává v momentě kdy se toho moc neděje a je třeba zaplnit příběhové mosty. Tady Lyne docela výrazně zaostává a začíná i nudit. Naštěstí se nejedná o moc častý případ takže se to dá přežít. Když tomu přidám Ironse a Morriconeho, jsem schopen se na ty 4 hvězdy dostat. Murder me! Murder me like you murdered my mother! (21.10.2010)

Pro koho je Nabokov oblíbeným spisovatelem, tak jistě si tuto knihu nenechal ujít, která právem patří do vínku klasické literatury. Bohužel film je trošku o něčem jiném, ale tím rozhodně nechci říci, že film je špatný, naopak, ale jednoduše nedosáhl Adrian Lyne filmového souznění s románovou předlohou. (10.10.2007)

Lyne šije do citů stejně jako vosy do svého zabarykádovaného hnízda. Lolita je příkladem filmu, který se špatně komentuje, protože vyvolává špatně definovatelné pocity. Sledujete chladně vypočítavou, provokující a ve své podstatě dost podivnou čtrnáctiletou dívku, která si hraje se zoufalým stárnoucím mužem (skvělý Jeremy Irons) tak jako kočka s myší. Chvilkama se mi z té záplavy červené rtěnky zvedal žaludek, ovšem hra té výše zmíněné kočky s myší je v Lyneově podání opravdu dokonalá. Film se sice tváří po většinu dost lacině a obyčejně, ovšem některé scény naproto vytrhávají diváka z předem nastavených kolejí. Třeba scéna v dešti, kdy nasupená dívka odjíždí na svém kole a zoufalý otec ji hledá v ulicích. Máte pocit jakoby ste stáli pod obrovským mrakem, srdce plné bezmoci a pomalu vás skrápěl chladný déšť. A závěr sám o sobě, těch posledních pár minut, oplzlý Frank Langela jakožto svádějící důchodce ale hlavně ty dvě souvětí po titulcích, to prostě za shlédnutí stojí. Není to film pro pohodu, není to film pro romantické chvíle, ale je to film do kterého se ponoříte jako do vody v řece. (05.08.2004)

Ani přinejmenším nesdílím obecně panující nadšení, ať už jde o Kubrickovo zpracování nebo o Lynův remake. Opravdu nevím, co je tak úžasného na příběhu stárnoucího submisivního a přinejmenším trochu úchylného zoufalce a nechutného fracka, jež by zasluhovala lekci. Přes odpor, jež ve mně vyvolala tato dvojice, nejsem schopna nahlédnout dál a ocenit jeho kvality, které bezpochyby má, protože jinak bych se na něj snad ani nedodívala. (02.07.2009)