Arrested Development

Arrested Development je vychvalovaný americký sitcom, který se mi dlouhou dobu vyhýbal a stejně jako mnoho dalších si ho musím rozdělit na tři části.    Tou první je původní seriál, který se skládal ze tří sérií. Chvíli sice trvalo než jsem se do toho dostal (styl natáčení a vypravěč byly hlavní problémy), ale množství hravých narážek a opakovaných vtipů prostě fungovalo. I když některé věci byly otravné, tak musím uznat, že seriál postupně gradoval a třetí série byla velkou zábavou. Určitě si nedovedu představit, že bych seriál sledoval bez znalosti angličtiny, protože velké množství vtipu je právě na tom založeno. Nicméně promlouvání tvůrců k divákům, aby jim pomohli odvrátit zrušení, je nezapomenutelnou třešničkou a po třech řadách jsem byl spokojený.   Po letech od zrušení přišel vymodlený návrat seriálu, který však fanouškům pořádně zhořknul, protože se jednoduše nepodařilo navázat na předchozí úspěch. Snaha o nový koncept bohužel nefungovala (a později si to uvědomili i tvůrci, protože celou sérii přestřihali a vydali v jiné podobě), a zdlouhavá mozaika příběhů je často se opakující a díky tomu až otravná. Dokoukával jsem víceméně už jen ze zvědavosti, abych zjistil, jak to celé skončí.   A ze stejného důvodu jsem se pustil i do závěrečné, páté série, která přichází pět let po konci předchozí řady. Ani druhý návrat však není lepší, ba naopak je snad ještě těžší na strávení než předchozí řada. Dlouhodobé linky jsou přetažené tak, že už nejsou ani vtipné a samostatně už epizody nefungují vůbec. Bohužel to nejslabší přišlo nakonec a určitě zanechalo nepříjemnou pachuť.    První tři řady stojí za podívání, zbytek kazí dojem a spokojenost se postupně vytratila, škoda, protože i tak mělo Arrested Development něco do sebe. (12.09.2021)

Je to strašně - v tom nejlepším smyslu slova - debilní. Do absolutního extrému vyhnané zápletky plné neuvěřitelných kreatur, z nichž žádná z nich jednoduše nemůže být označena jako "normální", a to platí pro zápletky i kreatury. Spoustu hříček založených na podobné výslovnosti nebo různých významech slova, které bych za žádnou cenu nechtěl a ani nedoporučoval překládat do češtiny. Věci jako analrapist nebo anustart jsou pak jen třešničkou na dortu. Tři série si tak nějak jedou to svoje co se týče vývoje děje, ale návrat po letech do čtvrté řady s nejnechronologičtějším vyprávěním v historii videa donutí rezignovat na jakoukoli návaznost a brát to jen jako sled scének. Nedokážu si představit, že bych na to koukal jenom jednou tejdně, když jsem se ztrácel i při sledování několika dílů po sobě. (04.06.2014)

1. – 3. série – 85% - Uhozené téměř přes čáru, při větší divákově nepozornosti pravděpodobně nepochopitelné a díky gradujícím zápletkám a tvůrčí odvaze čím dál originálnější. Někdo si stejně jako já zamiluje rádoby důmyslného iluzionistu Goba, někdo chladný krk rodiny Lucille a někdo třeba věčně rozpačitého George Michaela. Tak jako tak je ale radost sledovat rodinu, kde ryze obyčejného člena aby pohledal. Některé scénáristické finty jsou u Bluthových pravými diamanty (průběžné vtipy v čele s chicken dance) a jediné, co mi kazí radost, jsou opletačky s uvězněním George staršího či Oscara a s tím související řešení nejrůznějších rodinných podvodů. Jinak jsou ale tyhle tři zbytečně krátké sezónky pravým pokladem pro všechny, kteří v sitcomech hledají něco dosud nepoznaného. 4. série – 70% - Vymodlený návrat, který určitě není pro každého. Koncept propletenosti je doveden na hranici divácké snesitelnosti, některé hlavní postavy působí spíše jako vedlejší (což v pozdějších epizodách nejvíc ubližuje mojí favoritce Lindsay) a Mitchell Hurwitz si pro jistotu rozehrává několik stop pro budoucí počiny. Nové sezóně tak proto chybí ucelenost starších dílů, ale neznamená to, že by s Bluth family nebyla legrace. Jen je zkrátka jiná a velmi, velmi specifická - a s fenomenální Islou Fisher jako novým, téměř již neoddělitelným novým charakterem. 5. série - 60% - Labutí píseň, u níž bylo nejvtipnější čekání na ni a neustálé ujišťování, že se co nevidět začne točit. Tedy to samé ujišťování, které nakonec trvalo několik let. Způsob jejího naservírování ve dvou částech se nakonec ukázal poněkud macešským rozhodnutím, ale to je ta nejmenší starost. Navazování na původní poetiku je totiž plné křeče, za kterou může jak spousta problémů v zákulisí z posledních let, které ani při největší snaze nejdou zcela odfiltrovat (chování Jeffreyho Tambora vůči Jessice Walter, rasista Cross, alkoholem očividně čím dál zničenější Will Arnett). Dlouhodobé linky jsou buď natažené příliš (Fakeblock, zeď, Lucille Austero) nebo zoufale nudné a mám chuť je přetáčet (bohužel víceméně cokoli s Tobiasem). Naštěstí ani tohle smutné trápení nedokáže zabít potenciál vděčných running joků (The Final Countdown je dokonalá, i kdyby byla použitá stokrát) nebo chemii hlavního ansámblu. O to víc mě mrzí násilně roubované flashbacky nebo nepřítomnost Lindsay a s tím související do očí bijící green screen. Arrested se tak loučí po svém rozhodně nejslabším období, které ale nedokáže zničit vzpomínky na původní koncept - a stejně tak nutí diváka posmutněle přemítat, kam až mohl seriál růst, kdyby při svých začátcích dostal takovou šanci, jakou dostat měl. (23.03.2014)

Co na Developmentu musí (dobrá, měl by...) každý televizní produkce znalý divák ocenit je jeho neustálá snaha se posouvat, být originální, překvapovat, hledat humor na místech, kde jiní nehledali, nebo se neodvážili. Rozhodně nejsebevědomější (ve více smyslech slova) sitcom, který jsem měl to potěšení si užít. Na rozdíl od většiny svých žánrových souputníků navíc s přibývajícími sezóny přidává na plyn, což souvisí z velké části s tím, jak se sžíváte s jednotlivými pošuky z rodiny Bluthů. Čímž se dostáváme k jádru seriálu, tedy ústřední rodince - její členové rozhodně nejsou plnohodnotné, životné postavy, zato jsou to plnohodnotné, nadživotní karikatury a to skoro bez výjimky úžasné. Kompletní dospělá sekce rodiny - Lucille a George sr., Gob, Michael, Buster, Lindsay a Tobias - jsou do jednoho magoři. Ať už mrchy, sviňky, skety, pokrytci, či mimo realitu žijící trosky, nikdo z nich - včetně na první pohled nejnormálnějšího Michaela - si nemůže nárokovat označení slušný člověk. A jsou k sežrání zábavní. Co se týče George Michaela a Maeby, ti jsou podobně jako ve filmech Wese Andersona okolnostmi donuceni chovat se dospěleji než jejich rodiče, kterýmžto pádem pak nejsou tak vtipní. Každopádně, to co si seriál dovolil zejména ve třetí sérii (kdy se například vypravěč příběhu snaží zachránit život seriálu tím, že vás žádá, abyste o něm řekli známým ), či v po letech dotočené sezóně čtvrté, kdy rozbije děj celé sezóny do střípků, které pak skrz hlediska jednotlivých postav proplétá do komické mozaiky, tady opravdu ještě nebylo. A jestli jo, určitě ne tak vtipně naservírované. 90% (29.06.2013)

1. séria : 80% Parádna oddychovka, ktorá ma ale donúti zasmiať sa nahlas len raz za čas. Priestor na zlepšenie tam tak ešte stále je. Postavy som si už ale teraz celkom zamiloval, a to úplne všetky. 2. séria : 90% Lepšie, bláznivejšie, vtipnejšie. Rodina Bluthovcov sa nedá nemilovať. 3. séria : 90% 4. séria : 65% K čomu bol AD obnovený na Netflixe? Aby sme dostali toto? Tie diely sú údesné dlhé (30 minút), čo spôsobuje absencia vtipu, gagov, a všetkého, čo robilo pôvodné AD komediálnym kráľom. Aj tu sa dajú nájsť skvelé gagy, no ich početnosť je tak 1 na 3 diely. A to sa nedá odpustiť. Vo výsledku som sa musel už len nútiť, aby som dopozeral všetko do konca. Jediným plusom je tak previazanosť deju v jednotlivých dieloch, ktorá je naozaj obdivuhodná. Seriál mal ale radšej skončiť po skvelej tretej sérii. (19.07.2014)