Zvieracia kazajka

"Kolik máme času?" U Svěrací kazajky bych tolik nepřemýšlel nad děrami v logice, který film s cestováním v čase je nemá. To, o co jde, je myslím shrnuto v citované větě. Je život dost dlouhý, aby s ním bylo možno nakládat lehkovážně? Kromě obsahu je film velmi dobře vybroušený vizuálně, Brody hraje sympaticky a Keira sice není moje oblíbenkyně, ale životní ztroskotankyně jí docela sedla. Celkem mě překvapil i budoucí Bond Craig. Jinak je to samozřejmě trochu míchanice Londonova Tuláka po hvězdách s 12 opicemi, ale vzdor celkem syrové atmosféře se mi líbí takový ten mírný optimismus a naděje, kterými se od sobě podobných filmů liší. (25.06.2006)

Kleopatra ve svém komentáři pěje oslavné ódy na Adriena Brodyho, a já, byť mám tohoto herce také velmi rád, se zas opřu o herecký výkon jeho sekundantky Keiry Knightley. Přiznávám, nejedná se o kdovíjaký herecký koncert, neprošla si takovou psychickou degradací mysli, jako právě Adrien, ale prostě z jejího hereckého projevu číší úplná radost a zápal pro věc. A je povznášející vidět ji zase jako dívku, která za sebou netahá kilometrový závoj v dobových filmech či jako nervově ztrápenou ženu, jejíž milý odešel do války. Byťi v těchto filmech měla něco do sebe. Jenže její Jackie milující punk, nosící černě nalakované nehty + by ze všeho nejraději podpalovala vánoční věnce, poněvadž tento svátek ji přivádí stavy deprese, je úplně jiná. A neberu to jenom z pohledu Keiry filmografie. Prostě u mě doma má dvěře dokořán a budu rád, když bude v jedné ruce držet cígo a v druhé skleničku kořalky. Protože právě tyto dvě věcičky ukázali, že zmiňovaná slečna...pardon- dáma, rozhodně nepatří ke svým hollywoodským kámoškám. Ona narozdíl od nich, ví, co znamená věta: hrát až do úplného vyčerpání..... (11.10.2008)

Bylo mi 27 let, když jsem poprvé zemřel. Dneska v noci umřu. Je to můj osud. Velmi zajímavý filmový počin. Toto téma mám rád. Zvlášť, když na vás z každého milimetru psychiatrické léčebny dýchá depresivní nálada. Tomu odpovídá i hudba a především hlavní hrdina. Vzpomínky. Desiluze? Vše bylo dobře rozehráno, nastartováno. Ale v závěru tomu došel dech. A to je velká škoda. (18.05.2006)

I kdyz se jedna o x-tou variaci na cestovani casem, tentokrat mi to prislo vcelku originalni a film je jak neco mezi Preletem nad kukaccim hnizdem a 12 opicema. Jak uz to tak bejva u 99% filmu, kde se resi neco s casem, se nachazeji nejake ty logicke chyby, ale tady se tvurci fakt snazily a objevil jsem jen jednu nelogicnost. Herci jsou vynikajici, sceny s Brodym zavrenym v mrazaku pusobily skoro az hororove, Brody celej film v podstate tahne a je fakt vynikajici. Ale i vedlejsi postavy se snazi, Keira hraje skvele, Kris Kristofferson je taky dobrej a potesi i Daniel Craig. Dalsi klad snimku je misty psychoticka kamera, ktera se v nekterejch zaberech fakt vyziva, hlavne zabery na oci mam rad. Filmu nedam 5* z toho duvodu, ze i kdyz si vetsinou drzi docela svizne tempo, najdou se tu i sceny, ktere dej nikam neposunuji, nudi a jsou tu zbytecne. (28.10.2006)

Scénář: Massy Tadjedin .. Svěrací kazajka se směle řadí vedle, podobně si s divákem hrajících snímků jako Osudový dotek či Donnie Darko, kde se mění časoprostory a paralelní světy jako na běžícím páse. Opět žánrově těžko uchopitelné, ale dlouho slibující depresivní podívanou, zvláště díky syrové atmosféře a nevábnému prostředí psychiatrické léčebny. Konec vše nakonec staví do trochu jiného světla a vyznívá i přes dosavadní průběh velmi pozitivně. Mezi dvěma zmíněnými snímky je kvalitou uprostřed nich, ale musím zmínit, že tato časoprostorová tématika nijak zvláště nesedí a opět nechává poměrně chladným. Tento podivný žánr nijak nezatracuji, určitě stojí za vidění a má mnoho fandů. Ale něco mají všechny tři zmíněné snímky společného – herecké výkony, bez nichž by to nestálo za nejmenší pozornost. Zde kraluje výtečný Adrien Brody a skvěle sekundující a okouzlující Keira Knightley (15.11.2005)