Láska je Láska

Seriál s velmi zajímavým námětem, hlavně pro muže :) 1.série: V pilotním dvoudíle se nám představí kupa postav, každá se svou vlastní logikou, chováním a iluzemi o světě. Bohužel, takřka polovina hereček je neuvěřitelně toporná, co se hereckého umu týče, a ta druhá půlka se vám zalíbí až po shlédnutí 3 či 4 dílů. Co se týče koncentrace lesbiček, připadalo mi, to nejsou homosexuálové, kterých jsou na světě 4% - to si trochu tvůrci seriálu neuvědomili, protože v L.A. se v seriálu se musely nacházet snad všechny lesby světa. Mezi další nedostatky seriálu bych zařadil přílišnou "telenovelizaci", ale ta se dostaví asi jen ve třech případech v celém seriálu, takže to tak hrozné není. Větším nedostatkem je nedostatečná prokreslenost některých vztahů - například mezi Jenny a Timem (hlavně po jejich rozchodu, kdy spolu nemluví a vzápětí se spolu koukaj na tv a v pohodě komunikují a . . .). Působí to strašně nepřehledně. Čím se ale seriál odlišuje od ostatních a co zároveň tvoří jeho veškeré plusy (mimo námětu), jsou určitě zvraty. Nejsou to ty zvraty, které divákovi trhají nervy a obracejí dosavadní průběh naruby, známé například z Prison Breaku. Zvraty přicházejí s nečekaným chováním postav a jejich souvislost s mini-příběhem, který se odehrává vždy před úvodními titulky. A v každém díle je těchto zvratů opravdu požehnaně. Dále "L word" nemá žádné cliffhangery, tolik typické pro většinu dnešních seriálů, což ale seriálu na atraktivitě neubírá. Dalším velkým plusem je určitě scénář, který je u některých dílů přímo geniální - např. ve 12. epizodě. Díky těmto třem faktorům seriál téměř neupadne do stádia nudy a nutí diváka věnovat se obrazovce. Líbily se mi i různé vychytávky, jako třeba začínající písmeno každého dílu - L - a další, které zde nebudu prozrazovat. . . První série určitě stojí za pozornost. (12.05.2007)

První série mě začala silně přitahovat. Dokonale přirozené výkony, zcela realisticky ztvárněny veškeré vztahové propletence a silné, dramatické a emočně vypjaté momenty. Dokážu jim věřit vše. Když jsem začala poznávat Bette a Tinu, říkala jsem si, že ony to vůbec nehrají. Nepůsobily na mě jako dvě herečky, ale jako skutečný pár dvou žen, které spolu již léta žijí. The L Word překypuje nádhernými ženami, smyslností, erotikou, přemírou odvážných erotických a nahých scén. Skvěle vytvořeny charaktery postav a osobité jejich hlavní představitelky. Kupříkladu Jenny a její románek s Marinou, který v ní začne vytvářet úporné boje s vlastními démony. Jenny začíná být démonická a ve svých očích dokáže vyjádřit i beze slov veškeré své utrpení, touhu, bolest a posedlost. Nechápu, co všichni proti Jenny mají. Její postava je pro mě velmi zajímavá a Mia Kirshner je výborná. S určitými postavami se v něčem ztotožňuji, ale Jenny je mi svou temnou stránkou, záhadností, zvláštním vyzařováním, sebedestruktivními sklony a vnitřními boji nejbližší. Proto jsem zklamána, co z ní udělali ve 4. sérii. Další mou hrdinkou je Shane. Se scénářem jsem spokojena, pouze až na nějaké ty občasné příliš vulgární a sexistické dialogy, typický amerikanismus v kolektivním chování, životním stylu a podobně. Ale co, je to Los Angeles, tak co čekám, že?:) Také jsem si občas všimla různých drobných dějových chybek a nedotažeností (jedna z hrdinek porodí dítě a chvíli na to, se všechny její kámošky objeví na pokoji a přendávají si novorozeně z ruky do ruky. Není to tak, že dítě čerstvě po narození, by nemělo přicházet do styku s ostatními, aby nechytilo nějaký bacil?:). V průběhu sérií se objeví spousta zajímavých postav: kameraman Mark, pro mě snad nejlepší mužská postava (škoda, že v seriálu byl jen po jednu sérii), exotická temperamentní kráska Carmen, či bohatá, elegantní, anglická dáma Helena Peabody. (28.09.2011)

Jednoznačně lepší než Queer as Folk. Samozřejmě je to možná způsobené tím, že jsem žena a tohle je seriál o ženách pro ženy. Takovej lesbickej Sex ve městě. Téma moderní doby, které jednoznačně je zapotřebí a to hlavně ve světě plném homofobů a odsuzujících lidí. Velice dobře napsané postavy (já milovala Alice), tedy až na světlé výjimky jako je Jenny (ta snad musí vadit úplně každýmu). Není problém sjet všech 6 sérií seriálů ani ne za týden, ale věřte mi pak jste tak přeženovaná, přelesbičkovaná, že to asi ani nedoporučuju.. A hlavně popravdě první 3 série jsou stejně nejlepší, posléze už kvalita seriálu upadá. (24.09.2011)

70/70 Po Queer as folku nejvýznamnější seriál s maintextovou LGBT+ tématikou vypráví o lesbické komunitě v západním Hollywoodu. Po odvysílání finální série následovaly ještě webyzody, které odkryly taková tajemství, která si ani nikdo nepřál odhalit... Dobrá byla jednorázová rekapitulace. A spin-off se nakonec transformoval do The Real L Wordu, což je docela fajn záležitost. Když jsem se seriálem začínala, měl na mě blahodárné účinky, první série byla opravdu jako blesk z čistého nebe. Milovala jsem Laru Perkins (mimo jiné také proto, že jsem díky její představitelce Lauren Lee Smith z Mutantu X TLW zkusila). Při druhé mi zamrzl úsměv. Ve třetí jsem docela trpěla, ale už jsem byla ve fandomu. Čtvrtá byla zase perfektní, pátá byla samozřejmost a šestá rozlučková... V průběhu let se některé ženy prostřídaly, jiné zůstaly. Postupně jsem si zamilovala hlavně z nedostatku Lary Helenu Peabody a její představitelku Rachel Shelley. Samozřejmě jsem propadla kouzlu Jennifer Flashdance Beals, dominantní Bette Porter. Objevila jsem zpětně její sestru Kit (Pam Grier) a Karina Lombard jako Marina Ferrer se stala i mou seriálovou nedostižnou ikonou. Oblíbila jsem si herectví Mii Kirshner (Jenny Schecter) a bylo mi docela dobře i při natáčení Lez Girls. Nyní nadšeně pokračuju s Generation Q. (25.01.2009)

Žádné lacinné melodrama, umělá přecitlivělost, ani omezená zaměřenost na homosexuální publikum, The L Word je o vztazích a byť řeší vztahy lesbické, jejich podstaty a pointy se dají většinou vztáhnout na všechny vztahy obecně. Seriál jsem si během první série, resp. už pilotního dílu zamiloval - emocionální rozpolcenost Jenny a vášnivost její vznikající aféry mapuje cosi zajímavého v lidské touze a sexualitě (5*). Dalším sériím, byť stále používají atraktivní prostředí, duchaplná témata i zajímavé postavy se už laťku první série těsně nepodaří přeskočit. Přesto jsou výtečné, obzvláště zabřednutí do vod transsexuality a dalších na první pohled "obskurních" témat, jenž se nakonec ukážou jako dokonale lidská... Inu, nedosažitelná genialita Six Feet Under může odpočívat v pokoji, ale The L Word si místo v mém žebříčku našlo. 9/10 (31.10.2011)