Ultraviolet

Neoriginálny, nevýrazný, emotivne chladný komiksový sci-fi film. Ničím ma neprekvapil, dejovo ma vôbec nezaujal. Páčila sa mi vizuálna stránka tohto diela. Svižná, videoklipová kamera s energickou, komponovanou, elektronickou hudbou. V akčných scénach, prestrelkách a súbojoch to šlape na najvyššie obrátky. Je tam však aj mnoho nudných sekvencií, ktoré to celé brzdia. Najväčšou devízou tohto snímku je krásna Milla Jovovichová, ktorá stvárnila hlavnú postavu, smrteľne nebezpečnú Violet. ** (12.04.2010)

ANO! Dámy a páni, povstaňte a privítajte Violet. Ultraviolet. Žena v rukách ktorej je osud ľudskej rasy, žena ktorá posiela X-Menov hrať piškvorky s logikou, necháva zabudnúť na bulletproof oko supermana a T-1000 sa roztápa od závisti pri pohľade na jej náramky plné nábojov. Tatam je Jacksonove spektrálne megalomanstvo v King Kongovi, ktoré sa proti alibistickému Wimmerovi s prašivými 30 miliónmi na účte, javí ako menší postihnutý bráško. Kurt sa rozhodol, že svoju víziu budúcnosti s mečujúcim polobohom so srdcom matky, jednoducho zhmotní tu a teraz. A basta! Výsledný dojem z vizuálu je logicky taký, že Trávnikár sa s digitálnou sekačkou otáča v hrobe a hlavne v exteriéhoch je rapídny nedostatok cash bez újmy nepozeraeľný. Príbeh točiaci sa okolo vírusu je (na rozdiel od Equilibria) o 100 rokov späť a len zvýrazňuje Milline herecké trápenie, ktoré nepekne graduje hlavne pri scénach kedy treba vyxichtiť nejakú tu emóciu (totálna absencia základných výrazov - smútok, prekvapenie). Navyše kočka z móla stiahnutá sa v dúhovom oblečku síce snaží, ale nebyť klipového strihu, vyzneli jej drevené nohy snáď ešte horšie ako jej drevený výraz. Nemám chuť (srdce) sa v tom ďalej rýpať, bavil som sa. Violet besnila, vojaci padali po stovkách v jednom z najmamonárskejších a najmasovejších sci-fi všetkých čias a mne neostalo len s otvorenou hubou čumieť čoho sú podaktórí režiséri schopní. Exemplárny príklad porekadla: "keď sa chce..." Zdravím Wimmera, ktorého we may not understand. Povinnosť! 90% (20.06.2006)

Nu kontroverzní hlášky o filmech na mě obvykle působí jako magnet... takže jsem sáhla i po tomhle dvd. A zjistila jsem, že i kdyby se to jmenovalo infrared a hlavní hrdinka by se nezabarvovala nelogicky do fialova, ale vyzařovala by neviditelné sálavé vlny, bylo by to jedno. Tehle dílko je totitž totální dějový paskvil, když jsem u toho žargonu, tak mi k tomu pasuje slovo ultra-hovadina. Jenže! Pominu-li všechnu tu nelogičnost dějovou, tu práznotu duchovní a emotivní (Ultraviolet je totiž, i přes tu směšně a násilně napasovanou pseudo-dějovu linii o zhrzeném mateřství, hrozně studený a odtažitý film), zůstává hyper stylizovaná a celkem originální počítačová hra. Ano hra na velkém plátně, kterou za vás hraje režisér, který se mimochem skvěle imituje a vykořisťuje. Equilibrium je cítit snad v každém pátém záběru a desátém dialogu, sice hodně pokřiveně, ale je to tak. A navíc to všechno ani nevypadá jako klasa béčko, nejsou tu žádné laciné kulisy, ale divné grafické prostředí. Nevím, co si o tomhle šílentví Kurta Wimmera mám myslet, ale jednoznačně mě nanadchnulo, každopádně věřím, že své fanoušky si stejně najde. (11.02.2007)

Nevěřil jsem vlastním očím. "Co to sakra je?" Říkal jsem si v duchu celou dobu (párkrát i nahlas). Zároveň jsem si uvědomil, že Wimmer je s výsledkem spokojený, protože si ULTRAVIOLET udělal přesně tak jak chtěl. Otázkou, ale asi navždy zůstane, proč? Moje mladší sestra to shrnula jedním slovem se kterým tentokrát plně souhlasím: Slátanina. I když vizuální styl je opravdu odlišný od běžných sci-fi a některé nápady nejsou úplně špatné. Ty moje dvě hvězdy jsou asi za Wimmerovu odvahu tohle vypustit do světa a za Millu, která vypadá proklatě dobře a natáčení si očividně užívala. (29.10.2006)

Oblíbené klišé recenzí a diváckých dojmů posledních let "je to jak dívat se na počítačovou hru, kterou paří někdo jinej" platí v tomto případě stoprocentně a líp než u kteréhokoliv jiného filmu. Jedinou výhodou je rychlost, s níž se špatně (co špatně... přímo neuvěřitelně zoufale) renderované helikoptéry jak z Maxe Paynea honí za digitální motorkou Milly Jovovich a jejím přebarveným obličejem. Neskutečný guláš, který by ale každý filmový fanoušek měl povinně prozkoumat - dílo je to doopravdy jedinečné, i v tom ne úplně "ed-woodovském" slova smyslu. (26.05.2006)