Dva muži šli do války

Skvělý film, plný typického anglického humoru, ale zároveň poselství, které zahřeje u srdce a nad kterým stojí dodnes rozum stát. Válka dala vzniknout mnoha šíleným příběhům, příběhům plným odvahy a nečekaných projevů lidskosti a přátelství ale i komedie a absurdních situací, příběhům neuvěřitelným až legendárním - tenhle je jedním z nich. (17.08.2017)

Skvělá anglická komedie z 2. světové války, ve které se nezapře britský humor skloubený se skvělou atmosférou tehdejší doby. Je to prakticky malý a ne příliš známý film o dvouch zubařích, kteří udělali velké věci a dopomohli jedné operaci aniž by o tom vlastně tušili a aniž by to chtěli. Po celou dobu sledování jsem se bavil, i když jsem se nikdy neřehtal na celé kolo, pousmál jsme se tak, jak to Angličani umí a dokázali mně přidržet v křesle až do samého konce filmu, který na komedii skončil tak, jak skončit má...a to se panejo tento příběh skutečně stal. --- Kontrola počtu je skončena pane. - Ztráty jsou? - Pár pořezaných sklem a paní plukovníková spolkla pecku od švestky (10.05.2007)

Úsměvná komedie z prostředí 2. světové války natočená vtipně s notnou dávkou anglického humoru a v závěru snad i jako parodie na oslavné happy endy amíkovských filmů. Dva naivní a dle svého mínění nedocenění vojáci z britského zázemí se rozhodnou nehnít nečinně ve vojenském táboře a provedou svou vlastní "invazi ve dvou" na francouzské území. Pod rouškou tmy se nalodí na rybářskou loď a překonají kanál La Manche. Díky velkému štěstí při své ještě větší naivitě se jim podaří na okupovaném území Francie provést nemožné a dokonce se vrátit zpět na anglické území jako hrdinové. Skutečný příběh se jistě takto naprosto stejně neodehrál a byl pravděpodobně méně komický, než máme možnost sledovat u tohoto snímku. Je ale obdivuhodný a jistě stojí za to se na něj podívat. Srovnal bych jej s výbornou knihou "Jak jsem vyhrál válku" autora Patricka Ryana , která byla zfilmována v roce 1967. Filmová podoba s Johnem Lennonem však nezískala takový ohlas, jako kniha samotná. (03.01.2009)

Pod tíhou zážitku z Nolanova Dunkerku jsem si pustil jiný film o britské armádě během WW2, tentokráte o dvou zubařích, co zdrhli ze svý základny, přepluli do frickama pustošené Francie, sabotovali jim nějakou radarovou stanici (či co to bylo), to vše v televizním looku, zato s akcema jak z Call of Duty. Tohle je ale hlavně krásná dobová záležitost, s britským humorem, kde válka není ani krvavá ani zdrcující. A pokud je to opravdu inspirované skutečnými událostmi, tak hrdinným dentistům klobouček a respekt až na půdu Big Benu. A to i přesto, že ze všeho nejvíc připomínali Laurela a Hardyho, nebo minimálně Mr. Beana... "Pozor, Adolfe, zubaři přicházejí!" (27.07.2017)

Neviem, čo si mám o tomto filme myslieť, čakal som niečo úplne iné, podstatne vážnejšie. Dvaja zubári majú o vojne predstavu asi ako Jajo a Pajo z detského seriálu. Samozrejme, že pár krát som sa zasmial, hlavne pri prvej plavbe si v duchu hovorím, odkiaľ ten starý skunk vie, ktorým smerom má ísť a ako udržať kurz. Nakoniec má blbec šťastie. Záverečná akčná scéna chce nadhľad (je to komédia! komédia?...), no po akcii zase preladí na vážnejšiu strunu. Uznanlivý potlesk od vojakov v závere bol skôr trápny. To je ten problém filmu, nevie, či chce byť komédiou alebo drámov, pretože veľmi nefunguje ani ako jedno ani ako druhé. Tesne pred záverom W. Churchill vyhlásil, že ešte pár takýchto bláznov a Anglicko vyhraje vojnu. A ja zase, že ešte pár takýchto filmov a idem do Afganistanu rozprášiť Taliban...60%. (06.05.2012)