Obyčajní hrdinovia

Vždycky nejvíce zaujmou neobyčejné příběhy obyčejných lidí. Ze začátku jsem tenhle film vnímal jako dramatický příběh další americké rodiny, která nemá všech pět pohromadě, ale musím uznat, že po chvíli se mi ty postavy docela dostaly pod kůži. Hlavně táta v podání Jeff Danielse, který je skvělý všude, kam se podívá. Michelle Williams, Emile Hirsch a Sigourney Weaver ale také nebyly pozadu. Když nad tím přemýšlím, tak musím říct, že tady to hvězdné obsazení v tomto nezávislém filmu splnilo svůj účel. Udělal jsem si k ním vztah a právě díky ním nakonec hodnotím takto vysoko. (26.04.2014)

"Máme svobodu. – A to je právě ten problém." Zdá se, že pro člověka je problémem absence svobody, přebytek svobody i samotná přítomnost svobody i pouhé myšlenky na ni, a to proto, že se svobodou je vždy spojen pocit ztráty neuskutečněných možností. ___ Zase je tu zavádějící název filmu z rozhodnutí distributora, jenž zaměnil imaginární hrdiny za obyčejné. Ale dejme tomu, že je to film o obyčejné americké středostavovské rodině. V čem vlastně spočívá hrdinství takzvané obyčejnosti, čímž se zřejmě myslí středněstatistický člověk nebo rodina a pravidelný průběh jejich života? Jak se zdá, v jejich schopnosti udržovat to zdání středněstatistického a rozměřeného života ve světě, který se je stále snaží vykolejit směrem k propasti, a navzdory přírodnímu základu člověka, jenž není stavěný na usedlý poklidný život. Otázka zní, zda je to hrdinství nebo zkrocení. A jakou si dávají radu do života tito obyčejní hrdinové, již žádnými hrdiny nejsou? Tajemství podle nich spočívá v tom, najit si něco, co má člověk rád, a doufat, že mu to vydrží celý život. Nakonec se ukazuje, že žádný člověk, ani žádná rodina není obyčejná. I u té nejprůměrnější duši či rodiny se vždy najde aspoň pár utajovaných neobyčejností. (23.11.2013)

Drama o snaze rodiny o vyrovnání se se ztrátou nejstaršího syna a při této cestě za lepšími zítřky narážejí kosou na kameny, klopýtají o pařezy, vráží jeden do druhého a bloudí. Ve 111 minutách se pomalu vybrušují vztahy jednotlivých účastníků a odhalují se dávné zrady, lži a křivdy....až vypluje na povrch nepěkná pravda, která byla obalena neprůhledným pozlátkem. (27.04.2010)

Snad někdy sama sobě odpustím posledních pár let do chvíle, než jsem si letos na jaře znovu koupila členství ve fitku, poshazovala krámy z běžeckého pásu, který jsem trapně ignorovala, vytáhla ze sklepa tenisové rakety a zkusila si lyžáky. Je neuvěřitelné, čeho všeho se jeden na sobě dopustí. Základní škola, kterou jsem absolvovala, zaměřením (tehdy a dnes opět) jediná v okrese, byla výběrová sportovní a ještě po třicítce jsem sportovala celkem aktivně. Vím velmi dobře, jak na člověka působí pravidelný přísun endorfinů a hlavně: jaký pocit to je, stát na bedně. Nedá se koupit. A celá léta to pozoruji na svých dětech. Paradoxně jsem film viděla v době, kdy mí kluci trénují na plavecké mistrovství republiky. Takže: nevěřím tomu, že někdo může být bezkonkurenčně nejlepší v oboru, který bytostně nenávidí, ani na vteřinu nejsem schopná uvěřit, že vítězové mohou být frustrováni tím, v čem vynikají a že s odporem trénují roky. Pravidelně sportující teneeageři se takto nechovají a umějí prohrávat. To jen tak mimochodem. Co mám brát vážně, když základní premisa vyprávění je falešná? Ale skvělí tři ústřední herci (pro mne především Jeff Daniels) mi na chvilku zatemnili rozum, což se teď snažím napravit snížením hodnocení na zasloužené dvě hvězdičky. Pár ryzích momentů filmu upřít nemůžu. Myslete si, že jsem arogantní a že ničemu nerozumím, ale toto pseudodrama přeplněné imaginárními (ne)hrdiny řeší příliš mnoho problémů, které urážlivě bagatelizuje všeobjímajícím závěrem. Od prvních minut prolhaná sračka vystavěná na pochybně vykalkulovaných základech. (18.10.2013)

Klasický příklad devalvace „amerického nezávislého filmu“ – předměstské středostavovské melodrama obsazené kvalitními herci, kde obrazy impulzivní agrese, sexuální otevřenosti a rozjařilé glorifikace lehkých drog nasazují divákům růžové brýle rádoby svobodomyslnosti. Při tom téma vnitřních ran a křivd, které ovlivňují jednání, ale zůstávají druhým skryté a nepochopené, je nosné a v zásadě i dobře rozvedené. (01.09.2011)