Obyčajní hrdinovia

Nebyl zde človíček, který by v tomto městečku snů neměl depku. Každý řešil nějaký problém, zdlouhavě, bez emocí ,bez švihu, nadhledu a vtipu. Vznikl depresivní filmový guláš, u kterého jsem si začala shánět prášky na nervy, protože jsem začala mít taky problém - film dokoukat . Zajímavějších posledních deset minut to nezachránilo. (24.01.2014)

----- "Za sto let po nás ani pes neštěkne, ale hvězdy budou stejný ..." ----- Velice bolestné a výmluvné drama o nenadálé těžké ztrátě, která zpřehází všechno, co zdánlivě fungovalo - a odkryje přitom slabá a zranitelná místa. Závěr možná až tak úplně nepřekvapí, ale to na jeho síle a významu nic nemění. (10.12.2010)

Americké filmy a především seriály se mě často pokouší přesvědčit, že život je strašně happy a problémy snad ani neexistují a pokud už se nějaký vyskytne, nekonečné množství lásky a přátelství kolem nás ho snadno vyřeší. Tenhle film naopak na své hrdiny snáší až moc problémů najednou, takže to nejsou zas tak obyčejní hrdinové, ale spíš grandiózní průseráři a smolaři. Sebevražda člena rodiny, manželská nevěra včetně nemanželského dítěte, experimentování s drogami, těžká choroba potíže se sexuální identitou, krize středního věku a tak by se dalo ještě chvíli pokračovat. Každý jeden z těch problémů by si zasloužil vlastní film a tady se to sype na hlavu účastníkům tak nějak hromadně. Některým jejich citovým stavům a událostem jsem ani plně neporozuměl. Kvůli téhle tématické roztříštěnosti a přeplácanosti nepůjdu nad 3*, i když jinak je snímek solidně zpracovaný a má výborné herecké výkony. Sigourney Weaver je v roli matky naprosto přesvědčivá, konec konců jde o jednu z nejlepších hereček své generace. Obyčejní hrdinové jsou komorní psychologické drama natočené bez zbytečného patosu, sentimentu a laciných gest. Celkový dojem: 65 %. (10.03.2011)

Značku Ripley už Sigourney Weaver těžko odpará, nicméně je potěšující vidět, jak moc je dobrá coby matka, která právě přišla o dítě a začíná tušit, že smrt syna nemusí být ztrátou poslední. A nejen ona. Každý si svou tichou bolest nese sám a to je právě TO, že SÁM. Nenápadný, citlivý film, velmi vkusně natočený, bez patosu, s hereckými výkony, že si říkáte, kde se to třeba v Jeffu Danielsovi vzalo. (20.03.2006)

Rodina se vyrovnává s tragickou ztrátou. Někteří členové za pomoci omamných látek a vzdorem. Ti, kteří je nemají, prostým upadnutím do letargie. Dialogy extrémně nablblé. Z matky se vyklube vcelku zmije. Dcera v příběhu jen statuje. Syn se v tom plácá, ale jen od ničeho nikam, včetně své sexuality. A hlavně: je to zoufalá, ukecaná, ubrečená nuda. ____ Samozřejmě, takový šok, jaký tahle rodina zažila, nikomu nepřeji a psychická rozhozenost, smutek a bezvýchodnost jsou pochopitelné pocity. Jako film je to však nezáživné, utahané a bez významu. Jo, a kdo v popisku napsal, že je tohle komedie, by už tenhle model hulit neměl. Aspoň ne při práci. SHRNUTÍ: Agitačka pro legalizaci měkkých drog, ale mě přesvědčovat nemusí. (06.02.2021)