Umenie jesť a milovať

Mne tento film nič nedal a hoc by som hodil priemer, tak kvôli prepálenému hodnoteniu trocha znížim. Ak tu niekto hovorí o gastroporne, tak fakt neviem, také gastroporno mám aj v kauflandovskej mäsiarni. Film v podstate nemá dej, divák si má vychutnať len tú domácku atmosféru, kde voľne lietajú vône a láska. (31.05.2024)

Nádherný film o vaření z historické Francie. Příběh zasazený do roku 1870, kde hlavní hrdina považován za Napoleóna kulinářského umění, který vaří pro své vlivné přátelé s Eugenií, která je jeho kuchařka, ale zároveň i milenka, avšak zatím odmítá sňatek. Ještě tam mají dceru od souseda, která má obrovský talent na rozpoznání chuťi. První hodina je velký gastro zážitek, kde potěší, že se opravdu vaří z čerstvých surovin, které si sám člověk musí vypěstovat, natrhat a popř. ulovit. Druhá půlka se však přehoupne v Drama a tam to za mě trochu drhlo, ale závěr to opět hezky nakopne. Chválím i inteligentní dialogy a solidní herecké výkony. Chuť se tříbí věkem, vyžaduje dobrou pamět. Tohle víno má všechno- eleganci, vznešenost i čistotu. Působivá Francie. 75% (15.04.2024)

Umění jíst a milovat je z vnějšku prakticky vrcholné dílo žánru, jaký by se dal nazvat zkrátka „gastroporno“. V jádru je však taky filmem dotýkajícím se tolika zajímavých a hloubavých témat, že všechny ty chutě, co ve vás během projekce vyvolá, s vámi zkrátka ještě nějaký ten čas zůstanou. Citlivě natočené drama s mistrnými hereckými výkony a nedivil bych se, kdyby Benoît Magimel získal Césara třetí rok v řadě. [KVIFF 2023] (13.09.2023)

Nuž, po tých obrovských chválach a vysokých hodnoteniach som čakal určite niečo lepšie. Áno, vizuálne je to veľmi pekné a pôsobivé, ten pohľad do kulinárskych kruhov a gastronómov bol fajn, ALE po dejovej stránke to bolo skutočne slabučké, ba priam lyrické. V podstate sa tu dokopy nič nedialo a celý film orientuje len na experimentovanie s chuťami a luxusnými surovinami, o ktorých mohol vtedajší bežný ľud (mimo vyšších kruhov) jedine tak snívať. 2* za krásny vizuál a atmosféru kuchyne, ale inak nič viac. Z histórie gastronómie sa mi odosť viac páčil film Délicieux (tam bol aspoň nejaký príbeh). (10.05.2024)

"Horší než hladovět, je mít jídlo už jen za každodenní palivo bez toho, abyste pořádně věděli, co jíte." Dodinovi přátelé během hodování vyprodukují mnoho mouder a tohle by mohlo být klidně další. Na konci 19. století ve Francii vskutku žádný natlakovaný Bod Varu nenaleznete. Mistrovsky nasnímaných prvních 20 minut je toho důkazem. Vypařování páry, prskání vytékajícího tuku, pomalu probublávající hrnce a uvnitř nich desítky bioingrediencí, o kterých by se vám při nákupu v Lidlu mohlo nechat jen zdát. Aby všechno to řinčení či šumění vyniklo, absentuje ve filmu navíc jakákoliv hudba. Stran vaření a labužnictví jde o ryzí onanii. Co však překvapuje, že ani romantická linka na pozadí tohoto gastroráje za vařením nezaostává. Ústřední dvojice v podzimu svého života dokáže prodat jakoukoliv emoci jak v kuchyni, tak v ložnici. Anh Hung Tran zkrátka do světa poslal nejvíc francouzský film "z té staré dobré Francie" za poslední léta, u kterého mějte po skončení titulků opravdu dobře promyšleno, kam zajdete na jídlo. [Viennale 2023] (04.11.2023)