Umenie jesť a milovať

Umění jíst a milovat je z vnějšku prakticky vrcholné dílo žánru, jaký by se dal nazvat zkrátka „gastroporno“. V jádru je však taky filmem dotýkajícím se tolika zajímavých a hloubavých témat, že všechny ty chutě, co ve vás během projekce vyvolá, s vámi zkrátka ještě nějaký ten čas zůstanou. Citlivě natočené drama s mistrnými hereckými výkony a nedivil bych se, kdyby Benoît Magimel získal Césara třetí rok v řadě. [KVIFF 2023] (13.09.2023)

Naprosto dokonalá filmová oslava jídla v noblesním francouzském provedení, krásná dobovka, decentní citlivá vztahovka, přesvědčivé herecké výkony plus něco málo edukačních zajímavostí z historie kulinářství (třeba proč mají kuchařské čepice tvar, který mají). To pomalé tempo a intelektuální dialogy bych nazval místy skoro nudou, ale nudou na kterou se hrozně hezky koukalo. Naprosto oddechový film pokud máte rádi filmy o vaření (Dokonalý šéf (2015), Bitva kuchařů (2017), Bod varu (2021), Z prezidentské kuchyně (2012)...) - jinak na tu nudu zahynete (19.05.2024)

Tak tohle bylo gastroporno ! Totální gastroporno ! Pokud nejste zaměstnán v kuchyni, nemilujete jídlo, nezkoušíte různorodé chutě světa, nebo nemáte holt k jídlu nějaký zvláštní vztah a jste bručoun, co se na večeři spokojí s májkou a rohlíkem a jeho vrcholem týdne je v neděli buřtguláš, nemůžete tomuhle filmu nikdy porozumět a hoďte točku rychle zpátky. Francouzský venkov, život na château, 19.století, brilantně vytříbená atmosféra staré kuchyně, kde neexistovaly žádný průmyslový náhražky, kdy smetana byla smetanou, máslo máslem a ze zahrad a místních dodavatelů jste dostávaly poctivé a čisté suroviny. Doba, kdy gentlemanství a úcta k ženám byla každodenním chlebem. Úvodní 15 minutová sekvence byla pro mě jak z říše snů. Jen letmé dialogy a pohled na přípravu receptů jako telecí karé, burgundská omáčka, kambaly či vývaru. Vše připravované na starých kamnech a v pecích, kde o poctivosti nemohla být ani řeč. Takhle se to vlastně nese značnou část celého snímku. Příběh je prostý, sice s lehčím nádechem předvídatelného dramatického prvku, ten ale dílu nijak neškodí. Tady se prostě hlavně vaří a jí ! Velmi příjemný film, u kterého nemusí člověk přemýšlet nad nějakou ukrutnou zápletkou, a který se vyvaruje moderních skrupulí. Pure gastro festival s úžasnou Binoche, která málokdy zklame. Až teď jsem teprve naštvanej, že jsem vynechal kino. Nepočítal jsem s tím, že budu muset po posledním restu z minulého roku přehodnotit svůj top žebříček 2023. Umění jíst a milovat pro mě osobně znamená nejen nejlepší film loňska, ale zároveň i nejlepší film v oblasti gastra, který se mi kdy dostal pod ruku. Absolutní masterclass, po kterém mám chuť vyházet ty sajrajty co mám ve špajzu a lednici, sbalit věci a odjet někam k žabožroutům nacpat si břicho. (10.04.2024)

Tohle je jedno velké pohlazení na duši… Překrásná óda na francouzskou kuchyni, francouzský jazyk a na lásku samotnou. Úvodní asi dvaceti minutová vařící scéna je naprosté mistrovské dílo, takže upozorňuji: nedívejte se na to hladoví :D V tomto filmu je jídlo hlavním hrdinou... buďto se připravuje, nebo konzumuje, anebo se velmi barvitě a poeticky hodnotí a popisuje, takhle to snad umí skutečně jenom Francouzi. Výprava je úžasně detailní a až ke konci filmu jsem si všimla, že tam není žádná hudba… hudbou tohoto filmu jsou zvuky z kuchyně… bublání vařící vody, prskání oleje v pekáči, šoupání hrnce na plotnách, vařečka klouzající po pánvi, praskání ohně v krbu, cinkání příborů o talíře… Vaření tu není jen nástrojem pro zaplnění bříška a uspokojení mlsného jazýčku, vaření je vykresleno jako velmi důležitý způsob komunikace, pro vyjádření lásky a citů tam, kde slova nestačí… Stejně tak vztah mezi Eugénií a Dodinem, je tu krásně delikátně vykreslen… jeden druhého milují, obdivují, jeden druhému s láskou vaří… tenhle film je snový. A právem získal v Cannes cenu za nejlepší režii. [Festival de Cannes 2023] (29.05.2023)

La Passion de Dodin Bouffant. Ach, strašne nemám rada, keď sa úplne inak prekladajú názvy filmov, no keď už to má v českom a slovenskom preklade v názve UMENIE, tak aspoň to mohlo byť umenie variť a nie jesť, to len tak na okraj. Krásna kamera a to pestrofarebné kulinárske, áno nazvem to umenie, to je čistá poézia alebo ešte lepšie. Vôňa tých dobrôtok a vyberaných jedál sa skoro až dostala ku mne :). Je to taký ten typický artový snímok, ktorý si plynie veľmi pomaličky, asi nejako tak pomaly, ako si Francúzi vychutnávajú stolovanie a kvalitné víno. Okrem LÁSKY K VARENIU A DELIKATESÁM francúzskej kuchyne, LÁSKY K ŽENE A LÁSKY K ŽIVOTU (postoj Eugénie k životu) sa vo filme nájde aj niekoľko MÚDRYCH PRÁVD, z ktorých som vybrala dve, ktoré sa mi najviac zapáčili a napíšem ich na záver. Myslím si, že tento film chcel jednoducho len ukázať, že KRÁSA sa ukrýva v jednoduchosti života a poukázať na to, aby sme sa tešili aj z maličkostí, napríklad z toho, ako sa striedajú ročné obdobia. Pre porovnanie si chcem ešte pozrieť Délicieux (2021). Na veľkom plátne všetko muselo vyzerať ešte chutnejšie. "Manželství je večeře, která začína dezertem." a "Štěstí je nepřestat toužit po tom, co už máme." 70% [OV]. Poznámka pre mňa: INŠPIRÁCIA FILMOVÝM FESTIVALOM LUDWIGSHAFEN 2024. (24.08.2024)