Umenie jesť a milovať

Krásný milostný příběh, který vypráví dva famózní herci, je kolikrát odstrčen na vedlejší kolej díky nádherné kulinářské onanii, jenž mi během sledování vyvolala všemožné chutě. Neberte mě špatně, on ten příběh je skvělý, autentický a možná až příliš lidský, ale bez toho vaření kolem by to nebylo ono. Jeden z těch milostných filmů, které pro mě budou definovat lásku. A polemika nad podzimem, létem, či snad zimou života daných postav? To tomuto detailně připravenému pokrmu dodává tu správnou chuť. (17.01.2024)

Nádherný film o vaření z historické Francie. Příběh zasazený do roku 1870, kde hlavní hrdina považován za Napoleóna kulinářského umění, který vaří pro své vlivné přátelé s Eugenií, která je jeho kuchařka, ale zároveň i milenka, avšak zatím odmítá sňatek. Ještě tam mají dceru od souseda, která má obrovský talent na rozpoznání chuťi. První hodina je velký gastro zážitek, kde potěší, že se opravdu vaří z čerstvých surovin, které si sám člověk musí vypěstovat, natrhat a popř. ulovit. Druhá půlka se však přehoupne v Drama a tam to za mě trochu drhlo, ale závěr to opět hezky nakopne. Chválím i inteligentní dialogy a solidní herecké výkony. Chuť se tříbí věkem, vyžaduje dobrou pamět. Tohle víno má všechno- eleganci, vznešenost i čistotu. Působivá Francie. 75% (15.04.2024)

"Horší než hladovět, je mít jídlo už jen za každodenní palivo bez toho, abyste pořádně věděli, co jíte." Dodinovi přátelé během hodování vyprodukují mnoho mouder a tohle by mohlo být klidně další. Na konci 19. století ve Francii vskutku žádný natlakovaný Bod Varu nenaleznete. Mistrovsky nasnímaných prvních 20 minut je toho důkazem. Vypařování páry, prskání vytékajícího tuku, pomalu probublávající hrnce a uvnitř nich desítky bioingrediencí, o kterých by se vám při nákupu v Lidlu mohlo nechat jen zdát. Aby všechno to řinčení či šumění vyniklo, absentuje ve filmu navíc jakákoliv hudba. Stran vaření a labužnictví jde o ryzí onanii. Co však překvapuje, že ani romantická linka na pozadí tohoto gastroráje za vařením nezaostává. Ústřední dvojice v podzimu svého života dokáže prodat jakoukoliv emoci jak v kuchyni, tak v ložnici. Anh Hung Tran zkrátka do světa poslal nejvíc francouzský film "z té staré dobré Francie" za poslední léta, u kterého mějte po skončení titulků opravdu dobře promyšleno, kam zajdete na jídlo. [Viennale 2023] (04.11.2023)

Ultimátní gastro-porno. Vrcholná pocta francouzské gastronomii, v níž většinu postav tvoří životní požitkáři a gurmáni, špičkoví kuchaři, znalci potravin, zvířat a přírody a skvělí řečníci, takže o jídlu a jeho původu i historii též vybraně hovoří. Velkou část filmu zabírají scény vaření vybraných pokrmů a jejich následné konzumace, na což diváky připraví už úvodní půlhodinová sekvence, v níž se jen za ambientních zvuků kuchyně a labužnických vzdechů tančí mezi plotnami a servíruje na stůl. Pojivem mezi chody je něžná romantická linie, v níž se láskyplné vyznání nikdy neobejde bez večeře při svíčkách a společné míchání zeleninového vývaru nebo burgundské omáčky je předehrou pro intimní chvíle. Film, v němž láska vyloženě prochází žaludkem a ve kterém i anatomický popis příjmu potravy zní jako milostná poezie. (08.07.2023)

Film, kde se téměř neustále jen vaří jídlo, žere jídlo nebo se mluví o jídle. Prostě ultimátní food porn. Z filmu přímo čiší, s jakou láskou byl připraven. Ze začátku jsem byl trochu rozpačit, protože "děje" je tam pomálu, ale i to málo, co tam je, tj. vztah mezi pánem domu a jeho kuchařkou, je velmi krásné, a film si mě získal. Škoda jen, že jsme se nedozvěděli, co jedlo 99% lidí v té době. Protože tam bylo samé jídlo, které by bylo luxusem i dnes v tom Puppu, kde jsem film viděl. Taky obdivuji, že vietnamský režisér Tran natočil film, který je tak francouzský, že to ani víc nejde (v Norském dřevu zase úspěšně natočil velmi japonský film). Prostě chameleon. (03.07.2023)