Dokonalé dni

Tak toto mě neoslovilo. Nuda, steteotyp, monotónnost. Pán žije každý den úplně stejně a film nám to celou dobu ukazuje a nic jiného se tam neděje. Vstane ve stejný čas, stejně ustele postel… a pak dlouhé záběry korun stromů. Mělo to prý ukázat jak se máme radovat z maličkostí, ale kdybych měla žít jako ten pan Hirajama, tak si jdu skočit z mostu. Dlouhé a vleklé a bez žádného vysvětlení nebo twistu🙂n (17.05.2024)

Dokud se na to šlo dívat jako na ukázku japonských reálií a života jednoho úplně obyčejného spokojeného člověka, tak to bylo dobré. I ten poděs další uklízeč ušel. Režisér do filmu bohužel zařadil i další osoby, které film nikam neposunuly, jen se objevily, řekly pár vět o ničem a zase zmizely. Dvě hvězdičky za první polovinu a hudbu. (18.05.2024)

Film o chlapíkovi, ktorý žije v Tokyu a umýva hajzle. Nič viac, nič menej. (29.05.2024)

Už chci zase do Japonska. Nádherný děj plný minimalistických detailů japonské kultury. Spaní na zemi, zalévání bonsajů, zajeté návyky, tradice, automaty, proudy automobilů, čtení pozpátku, periodicita, důslednost atd. Moc se mi líbil impresionisticky barvený formát kamery, který byl v příjemném poměru 3:2. Veškeré záběry byly silně spojeny s duší hlavní postavy. Celý ten život pracujícího důchodce je vlastně hezký, ale stále tam schází ten kontakt s někým blízkým. Vždy mě baví, když je příběh o něčem tak obyčejném, jako je právě toto. Doporučuji těm, kteří potřebují aktualizovat svůj "mindset". (17.06.2024)

Hodně specifické, ale krásné. Na film nelze koukat s neustálým očekáváním něčeho velkého. Když člověk přijme, že nic takového nejspíš nedorazí, začne si všímat svého úžasu z událostí všedních, ač náhle neobyčejných a najednou uchvacujících. Doporučuji všimnout si také práce s kamerou. Není pochyb, že se jedná o poetické nastínění návodu na šťastný život. Většina z nás nepotřebuje bláznivá rozhodnutí, cestování po celém světě, vášnivé vztahy nebo úspěšnou kariéru, aby žila svůj život naplno. Wenders nám to citlivě připomíná. (03.07.2024)

Za tu přilepenou stoličku dávám 5* (12.07.2024)

Film ve kterém se zdánlivě neděje nic a přitom je tam všechno. (19.08.2024)

Lidé neustále běží za něčím lepším, a neustále se potřebují kariérně vyvíjet ale někdy je prostě lepší se na chvilku zastavit, nadechnout se, a užít si život takový jaký zrovna je a to i přes to že není právě takový jak jsme si ho vysnili. Musím říct že poslední roky jsme přišel asijským melodramatům celkem na chuť a Dokonalé dny jsou dalším snímkem, který nám dokazuje že koukat na ně se někdy dost vyplatí. Film pojednávající ne jen o  monotónnosti lidského života, ale i o schopnosti radovat se s maličkostí, který nám život nadělí a to i přes to jak moc stojí náš život za prd. Melancholický a pozvolný příběh nebo spiše každodenní rutina tichého uklízeče veřejných toalet v Tokiu. Příběh který nevypráví žádný epický příběh plný dobrodružství, napětí a lásky, ne, tak to vážně není, protože reálný život takto nefunguje a nikdy fungovat nebude. Proto pokud od Filmu očekáváte nějaký důležitý nebo propracovaný děj, budu vás muset zklamat, Dokonalé Dny je poklidný film o zamyšlení se nad různými v našem světě často přemítanými otázkami, o kterých se ovšem zrovna moc často nemluví, a vlastně ani film o nich nemluví ale spíše je předhazuje nepřímo v podobě různých malých detailů a vedlejších postav. Někomu bude přijít že je film naprosto prostý a postrádá jakoukoli zápletku ale stejně tak někoho zaujme stejně jako mě. 8/10 (28.08.2024)

Porticky, lyricky, hluboky a mily film na pozadi obycejneho zivota v Japonsku, trosicku roztazeny, ale skvely!!! (15.09.2024)