História násilia

Dlouho jsem váhal s hodnocením, protože film z mého pohledu stojí přesně na rozhraní 3 a 4 hvězdiček. Cronenberg je zkušený a kvalitní režisér, takže se mu z hlediska řemesl nedá mnoho vytknout, navíc má snímek velmi slušné obsazení a tomu odpovídající herecké výkony. Mám ale problém se scénářem, lépe řečeno se zařazením filmu a jeho otevřenými ambicemi být něčím víc než zábavným snímkem pro chvíle odpočinku. Dějiny násilí už svým názvem vyvolávají dojem filmu, který má přání zabývat se násilím jako fenoménem, mapovat ho a vložit do jeho děje nějaké poselství a psychologický přesah. Celý film tak kolísá ve svém žánrovém zařazení mezi kriminálním thrillerem a psychologickým dramatem. V prvním případě má pomalé a nevyrovnané tempo, kdy překáží nadbytečné dialogy a je až příliš znát v podstatě jednoduchá dějová linka, ve druhém případě schází hlubší psychologická drobnokresba a hodnověrnost událostí. Tvrdé souboje Toma Stalla, zvlášť finální souboj, kde v nekompromisním zápase muže proti muži v bondovském stylu se dvěma těžkými zraněními z nedávné doby likviduje své protivníky, jako by vypadly z nějakého mizerného akčního filmu. Některé věci, jako schopnost vypnout zábrany a agresivně odrovnat protivníka, se neztrácí, ale po 20-letém poklidném životě v provinčním městečku mu jeho bojové schopnosti nevěřím. Scházela by mu rychlost, postřeh i muška. Tohle vyžaduje každodenní intenzivní trénink. Každopádně Tomovi závidím sexuální apetit jeho partnerky i chápavou rodinu. Po milostné scéně na schodišti by v reálném životě asi přišla dlouhodobá léčebná kúra u fyzioterapeuta. Celkový dojem: 65 %. Kdo chce film, který násilí analyzuje a snaží se o neotřelý pohled, pustí si spíš Strašáky nebo Mechanický pomeranč... (13.01.2010)

Jeden hrdinský čin dokáže nečekaně převrátit naruby rodinnou idylku. A jedině hrdinský čin ji může opět obnovit. David Cronenberg vedle sebe staví brutální vražedné scény a intimní momenty, které dokáží beze slov dokonale popsat rodinné vztahy. Dějiny násilí představují typ filmu, jehož forma i obsah jsou čitelné celkem snadno, ale pod tím vším se skrývá něco velkého, co trefí určitého diváka přímo do srdce. Jedná se o ryze osobní film - chápu, proč někoho ohromí, ale já si ho mezi mé milované snímky nezařadím. 3 a ½* (09.06.2006)

Nenápadné posuny v tvárach, o ktoré sa tu hrá, dávajú veľa vyniknúť hercom, ktorí sú pod Cronenbergovým vedením bez výnimky výborní, čo vďaka bohu platí aj o Mortensenovi (zvlášť keď zakrvavený objíma svojho syna s výrazom Terminátora) ako o Edovi Harrisovi (keď by sa vám motal okolo baráku, asi by ste rýchlo vymenili dvere za pancierované). Výborná je aj Maria Bello, ale bezkonkurenčnou nezabudnuteľnosťou vás omámi hlavne William Hurt ako šialený a prehnane srandovný protivník No. 1. Aj vďaka nemu sa Cronenbergovi podarilo vyšperkovať svoj ​​film parádnym a neskutočne čierno-humorným finále. A vzhľadom k tomu, že aj všetka "akcia" je natočená prehľadne a v kontexte Cronenbergovho štýlu nečakane efektne, nezostáva mi než dať plný počet hviezdičiek. (15.01.2013)

Komorní thriller od kontroverzního kanadského maniaka na režisérské stoličce si znamenám coby jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Od Davida Cronenberga bych po výbředech typu "Nahý oběd" věru nečekal tak mistrovský kus sice velmi řemeslné, avšak neobyčejně stylové filmařiny. Samozřejmě nezastírám, že jeho poslední kroky jsem nesledoval, čiliže se mi "Dějiny násilí" jeví být opravdovou fackou odnikud. Sice nelze tento snímek stavět na piedestal výjimečnosti, vždyť je to vlastně velice konzervativní thriller o člověku, který v životu nebezpečné situaci zareaguje až nepřirozeně chladkorevně a strhne kolotoč otázek, vykřičníků a temných míst, které ohrožují samu jeho identitu. Tom Stall, kterého výtečně sehrál jacksonovský klaďas Viggo Mortensen, je hnacím motorem filmu – archetypálním hrdinou "s otazníkem". Chytře posazený vypravěč se tentokrát nijak nevymyká standardu, je "pouze" řemeslně skvěle zvládnutý a udržuje zásadní otázku "kdo je hlavní hrdina?" dostatečně otevřenou. Výtečně zafungovalo rodinné prostředí, které Tom ze všech sil hájí a které Cronenberg až podezřele harmonicky líčí v první části filmu. Krom šmakózních hereckých výkonů celého ansámblu a dobře napsaného scénáře stojí za zmínku nenápadný, leč citlivý soundtrack Howarda Shora a samozřejmě perfektní režie, která se nijak nestaví na odiv, ale citlivě přihlíží příběhu, opatrně do něj diváka vtahuje a s neuvěřitelnou lehkostí střídá intimní rovinu s až naturalistickou brutalitou, ve které Cronenberga poznáte na sto honů. Není tu ani památky po samoúčelnosti, patosu, heroismu... finální souboj s cronenbergovskou lehkostí vnásí do komorních tónů velkolepou černohumornou akci, kterou může takový Tarantino svému staršímu kolegovi jen tiše závidět... Závěr filmu odehrává se beze slov, pouze gesty, náznaky a zazní do ticha jako výkřik, na který si divák musí odpovědět sám. Dostane Tom ještě šanci, nebo jej jeho činy zničí? Nebýt natahovaných detailů a nepatrné ztráty gradace v závěru, jednalo by se o film takřka bezchybný. I v tomto provedení jsou však "Dějiny násilí" zralou a inspirativní ukázku psychologického thrilleru, který sice nevzbudí hluboká tázání po smyslu bytí, nicméně zaujme, pohltí a pobaví. Aniž by podlézal. (13.11.2005)

Od Cronenberga u mna asi navzdy zostane top film MUCHA, pricom ma jeho dalsie filmy ako VIDEODROME alebo eXistenZ trochu sklamali, avsak najviac ma zatial sklamal PAVUK s R. Fiennesom. Na druhej strane si neviem predstavit, ako by na mna VIDEODROME zaposobil, keby som ho videl uz koncom 80-tych rokov. Naopak tento film DEJINY NASILI ma pozitivne prekvapil, pretoze pred nasilim si Cronenberg nedaval ziadne servitky pred usta a scenar bol jednoduchy, aj ked uz mozno podobnymi sposobmi natoceny. 80% (28.09.2007)