História násilia

"Můj muž Vás vůbec nezná. Nezná takový lidi, jako jste Vy." Žiju si svůj klidný rodinný život a hrozně nerad bych si vzpomněl na dobu, kdy jsem vraždil lidi. Možná jsem to nikdy nedělal, ale když jsem viděl zmatenýho Toma, tak si tím nejsem úplně jistej. Takže jestli se objeví stín mý zapomenuté minulosti, tak ať má podobu pana Fogartyho. Ten mě dost bavil svou výhružnou slušností. A taky mě hodně zaujal synek při skoncování s šikanou od alfa samce. To mělo styl. Stejně jako manželka roztleskávačka. Tomova rodina prostě byla fajn a pokud by Tom potřeboval pomoci při její ochraně, tak jsou mý proklatě nízko zavěšený Smith and Wessony kdykoli k dispozici. (03.04.2019)

Dlouho jsem váhal s hodnocením, protože film z mého pohledu stojí přesně na rozhraní 3 a 4 hvězdiček. Cronenberg je zkušený a kvalitní režisér, takže se mu z hlediska řemesl nedá mnoho vytknout, navíc má snímek velmi slušné obsazení a tomu odpovídající herecké výkony. Mám ale problém se scénářem, lépe řečeno se zařazením filmu a jeho otevřenými ambicemi být něčím víc než zábavným snímkem pro chvíle odpočinku. Dějiny násilí už svým názvem vyvolávají dojem filmu, který má přání zabývat se násilím jako fenoménem, mapovat ho a vložit do jeho děje nějaké poselství a psychologický přesah. Celý film tak kolísá ve svém žánrovém zařazení mezi kriminálním thrillerem a psychologickým dramatem. V prvním případě má pomalé a nevyrovnané tempo, kdy překáží nadbytečné dialogy a je až příliš znát v podstatě jednoduchá dějová linka, ve druhém případě schází hlubší psychologická drobnokresba a hodnověrnost událostí. Tvrdé souboje Toma Stalla, zvlášť finální souboj, kde v nekompromisním zápase muže proti muži v bondovském stylu se dvěma těžkými zraněními z nedávné doby likviduje své protivníky, jako by vypadly z nějakého mizerného akčního filmu. Některé věci, jako schopnost vypnout zábrany a agresivně odrovnat protivníka, se neztrácí, ale po 20-letém poklidném životě v provinčním městečku mu jeho bojové schopnosti nevěřím. Scházela by mu rychlost, postřeh i muška. Tohle vyžaduje každodenní intenzivní trénink. Každopádně Tomovi závidím sexuální apetit jeho partnerky i chápavou rodinu. Po milostné scéně na schodišti by v reálném životě asi přišla dlouhodobá léčebná kúra u fyzioterapeuta. Celkový dojem: 65 %. Kdo chce film, který násilí analyzuje a snaží se o neotřelý pohled, pustí si spíš Strašáky nebo Mechanický pomeranč... (13.01.2010)

No já nevim, mě to zas tak tolik nenadchlo. Propracované vztahy v rodině a brutalita byly sice fajn, problém ale byl, že jsem to Mortensenovi moc nežral. Když zabíjel nebo mlátil jiný lidi tak byl fajn, ve chvílích kdy se měl ale obhajovat před svojí rodinou jsem mu ale nevěřil. Aspoň že si dojem napravil ve Východních příslibech. Atmosféra filmu mě taky trochu míjela a chvilkama jsem se nudil. Jinak to ale Cronenenberg ustál, i když jsem to možná v jeho případě také moc srovnával s vynikajícími Přísliby. Harris a Hurt byli ale výborní. (11.04.2008)

Skvely namet, ktory keby vo filmovej podobe nebol doplneny o kopu zbytocnych scen (postelove akrobacie a dalsie skvosty z ktorych sa mi pri pozerani amickych filmov robi zle), a vydal sa menej komercnou cestou, mohol byt fantastickym filmom. Takto je to len slusny thriler, s Cronenbergovskymi "detailami". 7/10 (15.02.2007)

Ta tam je hrdiný Aragorn, nynější král Gondoru. Viggo Mortensen teď střílí lidi a bodá jim nože do nohou. Ale to by přece udělal každý otec průměrné americké rodiny, aby ochránil své milované. Jenže tenhle je v tom až podezřele dobrý. Je to náhoda? Nebo je něco shnilého v jeho minulosti... Cronenberg si dokonale hraje s divákem. Nikdy si nejste na sto procent jisti, kde je pravda. A pokud k jejímu zjištění potřebujete vidět jak Viggo zabije hodně lidí, budete se bavit. (24.02.2007)