Bournov mýtus

Tenhle kousek se mi zamlouval mnohem víc, než ten první. Přestože Mattovi tentokrát nepřeběhla přes cestu žádná kočka, připomínal mi film svým vypravěčským stylem, rytmem a sympatickou usilovností hlavního hrdiny dávný snímek Tři dny kondora, kde "honěný" zároveň prchá i pátrá a to po motivech svých pronásledovatelů a přestože Bourne není neviňátko, řídíme, plaveme, střílíme, utíkáme a jedeme v tom s ním. (18.02.2005)

Jason Bourne je zátky a zase nabušenej, možná ještě nabušenější než v prvním díle, ale přece jenom jsem čekal daleko víc akce, je sice pravda, že film je v pěkně rychlým tempu, ale akce je tam snad míň než v jedničce, ale zase na druhou stranu je tady propracovanější a ta honička je opravdu špičková a taky je to o dost kratší, takže ty prodlevy mezi akcemi nejsou tak strašný a ještě k tomu, když neni akce, tak se pořád děje něco jinýho a rozhodně tady neni nějaký místo pro nudu. Příběh je dobrej, ale mě připadalo, že neni moc výraznej a je docela škoda, že nedali víc prostoru Rodenovi, mohl z něj být docela slušnej ruskej padouch. Na čistých pět* to nebude, ale přece jenom film je natolik dobrej, že na slabších 5* to vytáhe (15.07.2005)

Nejsem nejvděčnější divák špionážních filmů. Můj divácký přístup k filmům by se dal popsat tak, že si hledám ve filmu něco realistického (ve smyslu reálného pro mě), čeho se můžu chytit, většinou to bývají emoce stojící za motivacemi postav, a od toho se potom odvíjí můj soucit pro film jako celek a případné nadšení či opovržení, žánry a styly a všechno kolem už je v podstatě podružné. A s těmi špióny se to potom má tak, že já vůbec netuším, jak reálně může vypadat život tajného agenta a co tak třeba dělá nebo cítí, a to vede ke dvěma obvyklým výsledkům: Buďto mi takové filmy připadají jako nesmyslné krávoviny, nebo jsou plné mužů, kteří politikaří o to, kdo z nich má nejvíc moci, potažmo největší penis, a tomu většinou ani nerozumím, ani mě to nebaví. A teď konečně přímo k Bournovu mýtu: Můj soucit s tímto filmem se odvíjí od scény, kdy Matt Damon sleduje Franku Potente vznášející se ve vodě. Když si dám tento obraz do souvislosti se zbytkem filmu a se vším tím pobíháním a hledáním, koho má praštit, aby to už přestalo, dává mi ten film smysl. Jeho největší síla spočívá v momentech, kdy se nesnaží vysvětlovat souvislosti a soustředí se na fyzickou existenci hlavního hrdiny. Jakmile ovšem nastoupí potřeba řádně ukončit konvenční příběh o politických pletichách, stává se z toho dílo s umenšenou hodnotou. Ale je tam díky bohu scéna rozhovoru s Oksanou, která je svým obsahem nářez jako blázen. Osobně si myslím, že tímto filmem to mělo skončit, Bourneovo ultimátum už je jenom formalistická fraška a z nějakého důvodu se právě kritikům líbí nejvíc, ach jo. (21.09.2014)

Bournův mýtus je film, který již víc než jednu dekádu natolik miluji a natolik jsem toužil jeho dynamice definitivně přijít na kloub, že i po stu a jednom zhlédnutí jsem se pustil do několikaměsíční práce na jeho analýze okénko po okénku a záběr po záběru. Výsledkem je studie Bournův mýtus: akční film pohybu, v níž je rozbor samotného snímku zarámováný do výkladu o proměnách (moderního) akčního filmu (s. 51-55, 87-91). Kromě vysvětlení rozmanitého množství filmařských taktik tohoto působivého díla v článku najdete i pasáž o výstavbě slavné automobilové honičky v Moskvě (s. 81-84). ___ (Jo a strašně moc se těším na letošní pokračování. ;)) (16.01.2016)

Na tenhle film jsem se docela těšil, protože jsem na něj čet a slyšel plno chvály. Bohužel, pro mě to bylo celkově spíš zklamání. Asi je to tim, že jsem neviděl Agenta bez minulosti, protože jsem se nějak nedokázal pořádně dostat do děje. Film mi připadal trochu moc komplikovanej a zmatenej a ze zběsilýho střihu mě chvílema skoro bolela hlava. Sem tam nějaká akce, jinak spíš nuda. No aspoň jsem se u toho v klidu navečeřel. Navíc Matt Damon mi nějak moc neseděl v roli takovýho posledního akčního hrdiny. Hodně průměrnej film. (21.10.2007)