Bournov mýtus

Ufff...to jsem si oddechl. Na tenhle film jsem se těšil přímo hříšně, jelikož Agent bez minulosti je /byl do Mýtu/ pro mě nejlepším akčním thrillerem, který jsem měl tu čest kdy vidět (minimálně v několika posledních letech, co si vzpomínám). O několik tříd v kvalitě převyšoval první dvě M-I a podle mě stojí i nad třetím pokračováním i těmi nejlepšími bondovkami. Bournův mýtus se mu celkově vyrovnal, v něčem malinko zaostal, v něčem ho překonal. Za prvé, pořád je bouřlivě atmosferický, tempo je téměř neuvěřitelné, bičované kupředu rychlým střihem, strhující hudbou a nervními pohyby hlavy a těla Matta Daemona (skutečně, klobouk dolů Matte, po těhle dvou filmech...). Taktéž kamera přímo létá, zoomuje, je všude, zabírá akci z nevšedních úhlů... lahoda! Souboje jsou dokonce lepší, automobilová honička úžasnější (!!!) než v prvním díle, v čem dvojka trochu ztrácí je ten úžasný koncept amnézií postiženého a nic netušícího bojového stroje, kterým byl Jason v jedničce. V Mýtu už Bourne ví o hodně víc, což je jedno malé (i když nevyhnutelné) mínus co do atmosféry. Další malou výtkou by mohlo být až přílišné opakování schématu nastoleného prvním filmem - jedna superbitka s dokonalou choreografií, jedna automobilová superhonička (skutečně nejlepší jakou jsem kdy viděl)... Na druhou stranu jsou tu samozřejmě nové prvky (Karl Urban je super)... No tak už nezbývá než pochválit Paula Greengrasse, protože je to z velké části jeho zásluha a konstatovat, že se jedná o můj nejoblíbenější akční film, který mě totálně přizdil do křesla a jen párktát za bezmála dvě hodiny mě nechal vydechnout. Mimochodem, vychutnejte si konec honičky v tunelu... 90% a 100% za oba díly! (18.07.2006)

První Bourne se mi líbil, druhý je skvělý. Realističtější, napínavější, zajímavější, překvapivější... A přitom by se dalo říct, že se v něm vlastně nic jindy a jinde neviděného nestane, že? Film ale přece nemusí vrcholit sice efektním, jenže ve výsledku hloupým seskokem ze schodů, jak tomu bylo v předchozím dílu, kdepak - úplně stačí jedna (naprosto dechberoucí) automobilová honička a po ní jiná, zcela neakční scéna, která vezme dech úplně stejně. Věřím, že leccos z Bourneova mýtu by bylo nudné a obyčejné, kdyby to nezahráli tak výborní herci a nenatočil "dokumentarista" Paul Greengrass. (08.02.2015)

Soundtrack John Powell: 1. Goa [3:00] ,2. The Drop [3:42] ,3. Funeral Pyre [2:21] ,4. Gathering Data [1:54] ,5. Nach Deutschland [2:40] ,6. To the Roof [5:32] ,7. New Memories [2:48] ,8. Berlin Foot Chase [5:16] ,9. Alexander Platz/Abbotts Confesses [3:34] ,10. Moscow Wind Up [6:55] ,11. Bim Bam Smash [5:09] ,12. Atonement [1:35] ,13. Extreme Ways - Moby [3:57], (10.06.2011)

Jízda pokračuje. Bourne snad ještě zmatenější než v prvé částí, což ještě umocňuje použití ruční kamery. Bloumá ulicemi, svou myslí a přemítá, kdo vlastně je. A v patách mu je pokaždé nějaké to komando či policejní jednotka. Bournova minulost je postupně odkrývána a kousky hádanky se začínají kompletovat. Greengrass opět ukázal, že patří mezi současnou režisérskou špičku, co se týče hereckých výkonů: One Damon Show. (24.08.2007)

Zatím jsem Bournův mýtus viděl jen jednou. Přišlo mi to až příliš chladné, takže jsem se o Bourna nebál tolik jako v Agentovi bez minulosti nebo v Bournově ultimátu. Tenhle odstup Greengrasovi dokonale vyšel v polodokumentárním Letu 93, kde byl jistě na místě a filmu přidal na působivosti. Ovšem, mám-li sledovat fiktivní drama, bez odstupu se dokonale obejdu. Jinak nemám výhrady. (02.08.2008)