Partička B. D.

Bohužel, na film jsem šla ve Varech ve 23:59, takže jej budu moci lépe hodnotit až po dalším zhlédnutí :o) // Po druhém zhlédnutí stále 3*... Je to zajímavá studie života jednoho významného hudebníka, ale těžko se jí dostává pod slupku. K jádru - kdo vlastně je Bob Dylan - komplikovaná osobnost, zdroj inspirace mnoha zpěváků a kapel, hudební ikona... - jsem se v "jeho" Šesti tvářích nějak neprokousala. Jestliže je chyba čistě na mojí straně, o to větší škoda. Mám ovšem ten dojem, že bude chybka i jinde. Jinak ale nelze mít nejmenší nic proti V Y N I K A J Í C Í Cate Blanchett !!! Ještě teď mi tak zcela nedochází, že nejlepší alter ego mužské postavy ztvárnila žena :-)) (15.07.2008)

V haynesovském období jsem byla z filmu nadšená, ale dylanovské pomatení dává mé přízni pěkně na frak. Pořád platí, že oceňuji ten koncept, že ta scéna s Bítlsáčky je k popukání a že nikdo asi nemůže představovat Dylana lépe než Cate Blanchett, ale mám dojem, že za těch sedm let od prvního shlédnutí se z filmu vypařila všechna šťáva. Dnes mi to přijde bez energie a nedotažené. Film s takovouhle premisou by měl mít minimálně čtyři hodiny, protože tak, jak je teď, má v sobě spoustu náznaků, ale žádné opravdové uspokojení. Pokud zná někdo Dylanův životopis zpaměti a ještě k tomu je scenárista, tak musí nutně trpět při pohledu na tu prázdnotu (mluvím o sobě ve třetí osobě). Také si pohrávám s myšlenkou, že když se dá vedle sebe několik Dylanových písní z různých období (a ještě k tomu v provedení různých interpretů), tak vzniká nemožnost vytvořit fungující hudební atmosféru. Soudtrack Sametové extáze byl skvělý, protože jednotlivé písně pocházely ze všech možných zdrojů, ale vnitřním naladěním byly stejné, vyprávěly příběh vzedmutí a pádu jedné dekadence. Tady pocházejí písně od jednoho autora, ale protože nevyprávějí jednotný příběh a i hudebně se velmi liší, vytváří mi to v hlavě spíš nepříjemný hluk než nějaký bohulibější souzvuk. (12.08.2014)

Film pro fanoušky. Pro ty, co z hlavy ví o Dylanových prosezených hodinách u legendy Woodyho Guthriea. O profláklém vypískání elektrických kytar. O předělávání autorské básnické sbírky Tarantule. O dokumentu z britského turné, kde zesměšňuje novináře. O románku s Warholovou Eddie. O Dylanově havárii na motorce, zdravotních komplikacích a příklonu k Bohu. A samozřejmě pro ty, kdo znají postavu Aliase z Patta Garreta a Billyho Kida.________Já to z hlavy nevím... (25.01.2009)

Pseudodokument o životě Boba Dylana bez Boba Dylana…. Zprvu se celý film tváří jako dokument doplněný o rozhovory a fotografie, avšak postupně se změní v sled střípků ze života hlavních představitelů, jenž se navzájem proplétají bez logické návaznosti. Naprostá absence dějové linie nutí diváky být stále ve střehu, film ale nenabízí žádný klíč k dekódování zprávy, jenž se ukrývá hluboko pod povrchem této nevšední hříčky, ani konečné vyznění, které by dalo divákovi možnost pochopit celkový koncept. Kdyby se jednou měl točit snímek o tom, jak to mohlo vypadat třeba v mé hlavě přál bych si, aby výsledná podoba byla takováto, neboť velryby v Mississippi, žirafy pobíhající na venkově a mezi tím umě vimplantované důležité okamžiky lidského života jsou naprosto impozantní. 8/10 (20.11.2008)

Autoři vymysleli rafinovaný způsob, jak obejít základní kámen úrazu životopisných filmů, který tkví v zjednodušení, či zploštění dané osobnosti. Prostě a jednoduše Dylana hraje hned šest různých lidí (šesti různých "profesí", v šesti (ne vždy tak různých) časových obdobích). Avšak počítejte s tím, že film zdaleka není jen strohým životopisem, ale funguje i v rovině umělecké (lépe řečeno, i kdyby jste si odmysleli Dylana, pořád je to intenzivní zážitek). Nu a co říct na závěr? Cate Blanchett je naprosto boží (ostatně, kdy ona taky není, že:). (24.03.2016)